První den v Novo Hamburgo

Po 10 hodinách spánku se budím celkem odpočat, jen mi kručí v břiše. Situaci ale zachraňuje Kely, která mi volá (včera mi už stačila dát místní simku), že mě zve s rodiči na oběd. Za hodinu tak už sedím v jedné z místních restaurací, která funguje na principu švédského stolu. Jídlo bylo dobré, dal jsem si kombinaci nudlí, rýže, hovězího masa a ovocného salátu.
Dále jsem byl zavezen do místního supermarketu, abych si mohl nakoupit základní potřeby, které se mi nepodařilo propašovat přes Atlantický oceán. A pak jsem byl poučen, kde budu pracovat, kudy se tam dostanu a získal mapu.

Abych se neztratil bylo provedeno názorné poučení o tom, kudy a kam se mám vydat. Vrátili jsme se tedy ke mně "domů" a odtud se vypravili na fingovanou cestu do práce autobusem. Přidala se k nám ještě další Aiesecářka Vicky, která se nedávno vrátila ze stáže v Německu. Dostat se tam a zpátky s krátkým zastavením u místní univerzity zabralo zbytek času našeho společného výletu. Protože já jsem se ještě cítil po včerejšku celkem unaven, rozloučil jsem se s oběma dámami a vrátil se, trochu si poklidit v pokoji a jít se vyspat.

Když jsem se ale už chystal, že se půjdu uvelebit do postele, zaťukali mi na dveře dvě holčiny ze skupiny hrající ve společenské místnosti karty. Spánek jsem tak o hodinu odložil a s mojí chabou španělštinou a jejich chabou angličtinou jsem se snažil pochopit pravidla hry. Ono to bylo vcelku jednoduché a základem bylo být rychlý v plácání po rukou a volat "čančo".

Jak to tedy bydlím

Jedná se o takové malé studentské koleje. Nejlépe by se to dalo popsat, že je to velmi podobné ubytování, které měla Zuzka v Portu. To ale asi zas tolik nepomůže.  Jsou to tedy takové malé studentsko-mládenecké koleje nebo velký rodinný dům, kde bydlí několik několik nájemníků. Každý má svůj pokoj, ale je tu společná kuchyně, jídelna a společenský pokoj.
Vybavení je tu trochu oprýskané, ale funkční. Na postelích jsou nové, příjemné matrace na podlaze nepříliš příjemný koberec.

Společenská místnost

Dobře umístěná pojistka ve sprše

 

 

 

A pár dalších poznatků

Tady na jihu Brazílie má plno lidí německé předky. Stejně tak Kely. Její praprarodiče se sem přistěhovali z Německa, ale žádné styky s příbuznými už rodina nemá. Stejně tak její otec je asi poslední, který se učil Německy.

Z toho také asi vyplývá, proč je tu život podobný tomu v Evropě. Zatím se příliš jako v Jižní Americe necítím. Také se tu nenosí ono "maňana", ale všichni jsou velmi dochvilní.
Siesty se v Brazílii obecně nedrží, ale obědová pauza tu trvá o něco déle, než je zvykem v Čechách - tak hodinu až hodinu a půl.
Určitě tady v Novo Hamburgo, ale i v dalších městech, a co říkala Veronika tak i třeba v Argentině, je zvykem, že studium vysoké školy probíhá v nočních kurzech. Mladí lidé, kteří chtějí vystudovat vysokou školu tak pracují na plný úvazek a při tom chodí po nocích do školy. Jestli jsem to správně pochopil, tak to je dáno tím, že se za školu platí. Jsou tu ovšem dva druhy škol - soukromé, což jsou ty večerní a státní, na těch se studuje v podobněnjším duchu jako u nás.