Čtvrtek – party z práce
Tahle party pro mě byla trochu překvapením. To že šéfové z práce hodlají na počest mého příjezdu udělat malou grilovačku jsem netušil až do 3 hodin odpoledne daného dne, kdy jsem z mailu zjistil, že mi Kely píše, zda chci večer svézt domů. Po výměně mailů a nejistém dotazu k Lucasovi (jednomu ze šéfů - k tomu tlustějšímu) jsem zjistil, že dneska večer bude malé přivítací setkání a že mám mít připravenu prezentaci o ČR. Původně mělo také dorazit několik lidí z Aiesecu, ale nakonec dorazila jen Kely, protože tento týden byl věnován přijímání nových členů a nikdo jiný díky tomu neměl čas.Jemný zádrhel byl, že jsem prezentaci neměl připravenu, ale dostal jsem povolení si ji připravit v pracovní době :), takže jsem všechno stihnul. Kdyby případně někoho zajímalo, co jsem si o nás navymýšlel (v angličtině), může se podívat sem.
Setkání se konalo přímo budově, kde pracujeme v jakési konferenční místnosti. Ta byla ale vybavená krbem s grilem a tak mě mohli šéfové hrdě předvést, co to znamená ono churrasco. Odkážu na externí obrázek: http://s313.photobucket.com/albums/ll387/W_Costa/Food/?action=view¤t=churrasco_carioca.png&&newest=1.
Myslel jsem, že se tam objeví více kolegů z práce, ale nakonec nás dohromady bylo jen 10. Z čehož jedna byla Kely a pak dva Lucasovi známí. Nejprve jsem dostal drobnou přednášku o Brazílii a pak jsem prezentoval, co je zač ta malá země uprostřed Evropy. Tak snad tu neudělám ostudu :)
Mezitím se upeklo maso a tak jsem mohl ochutnat několik druhů, bohužel nevím úplně přesně jakých. Podstatné z mého pohledu na grilování bylo, že maso se peklo v docela velkých kusech a nikdo si nelámal příliš hlavu s libovostí, takže výsledek se pak musel dosti žvýkat. K tomu byly olivy, kyselé okurky a naložené papriky. Přikusoval se toastový chleba a pilo pivo Skol. Toasťák je jako všude trochu nasládlý, takže s naším chlebem se to holt nedá srovnávat.
Tady si dovolím malou odbočku. Nedávno mě na seznamu na novinkách zaujal rozhovor z holčinou ze Sýrie, kde jsem zjistil, že asi nejsme jediný národ, kterému se ve světě stýská po svém chlebu (viz. odstaveček o oblíbeném českém jídle).
Dostal jsem také, jak už jsem psal, poprvé ochutnat cachaçu a z toho umíchanou caipirinhu. Byl to celkem příjemně strávený večer.
Pátek – kulečník s kolegy
Pátek je nejlepší doba na to vydat se do hospody a tak když mě dva kolegové pozvali, že jdou na pivo a na kulábr, tak jsem rozhodně neodmítl.Dostal jsem se do hospody podobné jako je Hramat v Pardubicích až na to, že tahle hospoda byla trochu víc zaplivaná.
Jak už jsem psal pivo tu stojí asi 3 reály, na většině míst (z těch levnějších) ho dostanete ve flašce a ještě vloženou do obalu, aby příliš nezteplalo. Což mi tedy příjde trochu zvláštní, protože mám pocit, že když tu dostal pivo, tak bylo vždy přechlazené. Flašky tu ale zase jsou 0,6l.
V hospodě mě ještě zaujala polička zaplněná prázdnými plechovkami od piva ze všech možných koutů světa a tak mi bylo vysvětleno, že v 90 letech tu byla móda sbírat pivní plechovky a hodně lidí mělo své sbírky. Tady byla od nás jen Plzeň.
Kulečník je tu divný. Mají menší koule a taky díry. Zajímavé taky je, že hospodské pravidla mají trochu jiná než u nás. Pokud člověk udělá chybu (trefí bílou do díry apod.), tak ne tak jak jsem zvyklý, že by soupeř hrál dvakrát, ale přímo ze stolu vezmete soupeřovu kouli s nejmenším číslem a hodíte ji do díry. Druhou věcí, co my přišla zvláštní, bylo, že stoly (nebude to asi pravidlem) na kterých jsme hráli, neměli dole průhled na koule, které už jsou zahrané v dírách. Tím pádem třeba při prvním rozstřelu, bylo potřeba dávat bacha, která koule padá do díry, aby člověk věděl, na co hraje.
No, každopádně jsem prohrál, co jsem mohl.
Lidé tu jsou zvyklí jezdit i do hospody autem. Je to tak, že alkohol za volantem je zakázaný úplně, ale policie to prý nehlídá, takže je normální, že člověk vypije pivo a pak jede domů. Při odjezdu mě přišel hustý "pouliční život". Ačkoli jsme byli skoro v centru, tak se setměním na ulicích začali postávat různí mladí týpci a malé skupinky lidí. Když jsme odjížděli, tak jeden postával kolem našeho auta. Rafael (kolega) mu při odjezdu dal asi 50 centů. Prý týpek hlídá, jestli někdo z auta nechce něco ukrást. No a tak, když člověk nechce mít problémy, je lepší něco nechat.
Sobota – Aiesec party
Na sobotu připadala Aiesec party v Porto Alegre. Training week skončil a tak byl završen podobně úspěšnou party. Doma mě vyzvedl jeden ex-aiesecář z Campo Bom ještě společně s dalším stážistou Alexandrem. Saša je Rus z Novosibirsku, který sem přijel za přítelkyní. Potkali se v Německu na stáži, pak si přes půl roku skypovali a Saša se učil portugalsky a teď tu prodává boty do východní Evropy.Party byla taková, jak se od podobných akcí dá čekat. Mnoho nových lidí, takže se s některými z nich pozdravíte, milionkrát se představíte, řeknete odkud jste, co děláte, jak dlouho tu budete a jak se vám zatím líbí v Brazílii. Jediné trochu pozitivní je, že hraje hudba a můžete si zaskákat. Ovšem není to úplně můj šálek kávy.
Na zpáteční cestě jsme pak pustili s Johnnym v autě na plné pecky brazilský rock'n'roll a dorazili do Novo Hamburgo. Pravda tedy na cesty po Grazu s Rakouskými lidovkami to nemá :), ale i tak to bylo celkem skočné.
Žádné komentáře:
Okomentovat