Kaňony v Serra Gaucha

O Velikonocích jsem se konečně vypravil za kaňony k městečku Cambará do Sul, které leží sice v Rio Grande do Sul, ale do Santa Catariny je to už jen co by kamenem dohodil. Poblíž tohohle městečka jsou dva národní parky, jejichž hlavní atrakcí je návštěva (či pohled) kaňonů. Jmenovitě je to kaňon Itaimbezinho v parku Aparados da Serra a kaňon Fortaleza v parku Serra Geral. Oba dva kaňony jsou součástí dlouhého pásu za sebou následujících kaňonů (viz mapa na google maps) se táhnoucích kaňonů, které (podle všeho) vznikly po vylití lávy z nějaké pradávné sopky někdy před 130 milióny lety a po následném oddělení kontinentů od sebe, tu zůstaly vysoké kamenné stěny, a tvorbě kaňonů pak napomohla eroze a voda. Tuto teorii jejich vzniku podporuje například to, že v Africe nacházejí stejné šutry, jako tady.

Serra Geral

V parku Serra Geral se nachází kaňon Fortaleza. Tento park je vzdálen 23 km od Cambará do Sul po kamenité "polní" cestě. Ty jsou ale v okolí Cambará jaksi obvykle normální ať jedete kamkoli. Pro baťůžkáře může být trochu problém, že autobusy k parku nejezdí a taxi je pěkně drahé (cca 700 Kč za cestu tam a zpět). Ovšem většina lidí sem přijíždí se svých autem, takže není až tak velký problém požádat někoho o svezení. Případně je poznávání okolí jako dělané pro jízdu na kole.

Park a vlastně celé okolí Cambará je tvořeno velkými travnatými pastvinami, kde se tu a tam vyskytuje lesík v němž při pohledu z dáli převažují araukárie, ovšem, když se člověk dostane dovnitř, tak najde řadu různých rostlin obvyklých pro mata atlantica, jako jsou po stromech "lezoucí" mechy a všudypřítomné ostny na kdejakém kmenu či větvi. Na travnatých pastvinách potkáte krávy, obvyklé to zvíře gauchovských pamp. Krávy byly prý do Brazílie přivezeny jezuity a po zničení jezuitských misií se o ně nikdo zvláště nestaral, takže se z nich stal (polo)divoký skot. Dnes tu již žádnou takovou asi nenajdete, nicméně jich po okolí pobíhá dost a zdejší krávy se vyznačují velkými rohy. Nebyl by to ale člověk, aby to krajiny trochu nezasáhl a tak se tu v hojné míře začaly vysazovat monokultury borovice, kterým se tu dobře daří a jejich dřevo je používáno pro získávání ceulózy a pro výrobu dřevotřísky, například v závodech v Bento Goncalves. Ovšem borovice začaly znamenat ekologický problém, protože likvidují původní porosty araukárií. Araukárie potřebuje prostor pro růst, potřebuje stín a vlhko, ale také prostor ve chvíli kdy vyroste, aby mohla prorazit koruny stromů a dostat se za sluncem. Tohle všechno jí původní porost dával, ovšem borovice ji zadusí už v počátku anebo jí nedá místo, aby se dostala ke sluníčku. Potom je již zakázáno vysazovat borovice alespoň v blízkosti parků, ovšem tento zákaz není nijak příliš vymáhán a penalizován.
Travnaté pláně pak znenadání končí a následuje strmá skalní stěna, která se propadá do hloubky více než 600 metrů. V regionu je více než 60 kaňonů, ale do parku patří jen kaňon Fortaleza, který má na délku téměř 7 kilometrů a pohled ze shora dolů je skutečně dosti ohromující. Z jedné strany se tak můžete dívat na zalesněné dno kaňonu a protékající řeku a na stranu druhou, při dobré viditelnosti, zahlédnete moře a také asi město Torres. V parku jsou "značené" 2 turistické trasy, obě dohromady v délce asi 5 km (pokud přijíždíte autem).

Aparados da Serra

Je druhým národním parkem v oblasti, vzdálen 18 km od Cambará do Sul na opačnou stranu než park Serra Geral. Dostanete se k němu po "silnici" vedoucí z Cambará do Sul k městečku Praia Grande. Jeho hlavní atrakcí je kaňon Itaimbezinho, což je kaňon s nejvyššími výškou. Jméno pochází z indiánské řeči Tupi-Guarani a znamená "ostrý kámen". V nejvyšším místě je to ode dna k vrcholu skalní stěny 720 metrů. Turisticky jsou v parku možné 3 cesty a to 2 po vršku a jedna řekou po jeho dně z města Praia Grande. Ovšem tato cesta je povolená pouze s průvodcem. Tedy jako skoro jakýkoli pohyb kaňony. Ale i tady platí, že co oči nevidí...
V parcích se nesmí kempovat a na dodržování zákazu a vybírání pokut dohlížení místní průvodci, kteří to dělají "rádi" (pokud tedy odhlédnu od důvodu ochrany přírody a budu trochu jízlivý), protože tak nepřichází o "zisk" od zákazníků, kteří si nepronajmou jejich služby. Ovšem parky nejsou nijak zvlášť velké, takže se dá na jejich hranice dojít (případně dojet) a za jejich hranicemi v Brazílii nikdo kempování nezakazuje.
O výletu - treku - Rio de Boi po dně kaňonu Itaimbezinho jsme už psali, podívat se na kaňon z vrchu je ovšem také fajn zážitek, obzvláště když neprší.

Okolí a další aktivity.

Cambará do Sul má ve svém okolí ale nejen ony 2 největší atrakce, kterými jsou národní parky, ale můžete se také podívat k několika pěkným vodopádům (jak jinak) a říčním kaskádám v okolí. Všechny jsou vzdáleny kolem 15 km od městečka po polňačkách, takže to chce znovu nějaký dopravní prostředek. Já jsem se dostal ke dvoum vodopádům a to k Leajo de Margarida a Cascata dos Venancios a obě dvě místa jsou příjemná a vyplatí se udělat si fotku.
Z Praia Grande lze zase vyrazit nejen na trek kaňonem Itaimbezinho, ale lze jít také do dalších kaňonů v okolí, ovšem vždy je třeba průvodce a člověk by se tak měl informovat v informačním centru. Anebo jít prostě na "černo".
V obou městech je také hromada turistických kanceláří, které vám nabídnou všechny možné venkovní aktivity jako rafting, slaňování, lanové centrum apod. Ovšem ceny nikterak příznivé nejsou.

Pár mých fotek můžete najít v téhle galerii.

Odkazy

Stránky města Cambará do Sul jsou velmi pěkné a najdete na nich vše co je pro plán cesty třeba - popis cesty, ubytování, ceny, otvírací doby parků. Mapku, jak vypadá okolí Cambará do Sum můžete najít tady. Pokud jde o popis treků (a to i ne pouze těch "oficiálních") jsou pěkné tyto dvě stránky. Můžete také kouknout na pěkné fotky z okolí. Popis treků je také na fóru Mochileiros, na které jsem už dával odkaz.

Velikonoce z rychlíku

Krom toho, že by Velikonoce měly být důležité z křesťanského hlediska, se tu o nich dá říci asi jen to, že jsou svátkem čokolády. Alespoň tady na jihu. A tedy také další příležitostí, jak vydělat. Supermarkety už skoro měsíc předem vypadají podobně jako na obrázku vedle, kdy jsou v nich nainstalovány speciální velikonoční tunely, kde z vrchu visí velká čokoládová vejce, která můžete koupit svým blízkým.

Státním svátkem, kdy se nejde do práce, není Velikonoční pondělí jako v Čechách, ale Velký pátek. Lidé si ale přejí šťastné Velikonoce (Feliz Páscoa) v neděli. Dospělí si mezi sebou vyměňují čokoládu a čokoládová vajíčka. Je zvykem, že dáváte čokoládu každému členu rodiny a a také můžete očekávat, že od každého čokoládu dostanete. Pokud už dostanete čokoládové vajíčko, tak to není žádné malé vajíčko, jaké se u nás dostává na koledě, ale pořádné velké vejce. Všichni pak shodně tvrdí, že Velikonoce jsou fajn, protože pak máte čokoládu na další 3 měsíce dopředu.

Dětem se ale čokoláda dává trochu dobrodružněji, a tak protože čokoládová vajíčka nosí (ve skutečnosti) velikonoční zajíc, tak mu děti musí v sobotu večer připravit pelíšek a když ráno v neděli vstanou, tak v něm mohou očekávat čokoládovou nadílku. Někdy je zajíc ale fikanější a čokoládu nenechá v připraveném pelechu, ale jen se po pokoji proběhne a čokoládu odnese někam ven. Ovšem zůstanou po něm stopy a děti pak vyráží čokoládu hledat.

A co velikonoční zvyky

Barvení vajíček je tu známé, ale s nikým v mém věku, který by vajíčka barvil, jsem se nesetkal. Prý to dělali tak jejich babičky. Je tu zvykem barvit vajíčka vyfouknuté a do takto nabarveného vajíčka se pak nasypou arašídy máčené v čokoládě nebo obalené v cukru. Takové vajíčko pak může být také předmětem velikonoční výměny. Dneska se ale i tohle zjednodušuje, takže spíše než že by se vajíčka vyfukovala a malovala, tak se koupí barevná plastová s již přednaplňeným obsahem sladkých oříšků.
Na Velikonoce je také obvyklé konzumovat nějaký upečený koláč, ale nevysledoval jsem, že by se jednalo o nějaký typický, jako by se u nás dalo říci o beránkovi. Často je ale přelitý čokoládou.
V době Velikonoc tu také kvete marcela, což je kytička (léčivá bylinka) s nevelkými nažloutlými květy. Věří se, že pokud je natrhána před svítání na Velký Pátek, pak má čaj z ní velkou léčivou moc.

Toho, že jsou Velikonoce svátkem čokolády, se využívá také k organizování slavností v Gramadu, Canele a v Petrópolis, kdy především Gramado je tu na jihu považováno za město čokolády. Ve městech tak lze očekávat velké trhy a nějaké ta pódia s muzikou. A třeba v Cambará do Sul mají zase slavnosti medu a v Bentu Goncalves si zas můžete dopřát vína.

Brazilská strašidla

O legendě Negrinho do Pastoreio, za jejíž původ je označován jih Brazílie a Rio jsem tu už psal. Ale kromě černouška, který vám najde ztracené věci tu mají další zajímavé mýtické postavy (a to i přesto, že již nepatří jihu). Některé z nich se v tomto příspěvku pokusím přiblížit.

Saci-Pererê

Patří mezi nejznámější "pohádkové" postavy Brazílie. Dokonce má svůj svátek, který je určen na 31. října (svátek byl prý vytvořen za účelem snížit vliv amerického halloweenu). Původ má v indiánských legendách z jihu, ale legenda byla transformována černošským obyvatelstvem a Saci dostal atributy, které jsou typické pro černochy. Je popisován jako černošský chlapec, který má jen jednu nohu, pohybuje se ale ve větrném víru, je zobrazován s červenou čapkou a s dýmkou v puse. O nohu prý přišel v nějaké capoeirové potyčce a náplní jeho času v současnosti je potulovat se po lese a navštěvovat příbytky lidí. Tam kde se objeví si z lidí dělá legraci. Schválně je leká, schovává věci, strašidelně šramotí. Díky němu se vám připálí feijoada, splaší se domácí zvířata a tak. Nic z toho ale Saci nedělá proto, že by chtěl někomu ublížit.
Pokud by ho chtěl člověk polapit, tak po něm musí hodit cedník (nebo síto), potom co ho zasáhne, tak mu strhnout z hlavy čapku a zavřít ho do láhve. Jedině tak vás bude poslouchat.
Krom toho je ale také považován za něco jako ducha lesa, který zná veškeré stromy, rostliny a byliny, které se v lese nacházejí a také ví, k jakému účelu se která bylina hodí. Pokud se někdo vydá do lesa za účelem sbírání bylinek, měl by Saciho požádat o svolení, jinak se v lese ztratí a již ho více nenajdou.
A jako poznámku si neodpustím, že je maskotem Internacionalu (Porto Alegre). Grêmio má za maskota mušketýra.

Mula-Sem-Cabeça (Bezhlavá mula)

Původ této legendy leží někde v zemědělských oblastech vnitrozemské Brazílie. Mula má místo hlavy plameny ohně, které ji šlehají z krku. Obvykle má hnědou či černou barvu a má podkovy ze stříbra či oceli.
Mula je ve skutečnosti dívkou, která se v ní promění, pokud se provdá nebo si začne namlouvat kněze. Namluvit si duchovního a svést ho z cesty je totiž velký hřích.
Zkrotit ji lze jedině tak, že jí někdo nasadí železnou ohlávku. Pak se místo muly objeví znovu dívka, která již lituje svého hříchu.
Existuje i druhá verze příběhu, která vypráví, že bylo jednou jedno království, kde žil král a královna. Královna po nocích tajemně odcházela pryč z hradu. Jednou se král rozhodl ji sledovat. Došel až na hřbitov, kde ji uviděl, jak požírá mrtvolou dítěte. Královna zaslechla šramot, otočila se a viděla, že její tajemství bylo prozrazeno. Vydala strašlivý skřek a proměnila se v bezhlavou mulu a zmizela do lesa a už jí nikdo nikdy víc nespatřil.

Curupira

Legenda o curupiře pochází z brazilského venkova. Jedná se o mladého chlapce, jehož domovem je les (mata). Má malou postavu, rudé vlasy a nohy obrácené nazad.
Jeho úkolem je ochraňovat les, stromy, rostliny. Má spadeno především na lovce, dřevorubce a každého, kdo chce les ničit. Aby takové lidi vyděsil nahlas haleká a silně píská. Také je schopný lidi mást iluzemi, které vytváří. Je velmi těžké ho najít a chytit, protože lovce mate svými nohami otočenými nazad, takže lovec nikdy netuší, kterým směrem se vydal. Krom toho umí běhat tak, že žádný člověk ho nemá šanci dohonit.
Odpočívá ve stínu mangovníku. A legenda praví, že si někdy vybírá děti, které s sebou vezme do lesa a učí je jeho tajemstvím. Po sedmi letech je pak vrací rodičům.
Občas si dělá jen tak z plezíru legraci z těch, kteří vstoupí do lesa. Iluzemi je zmate tak, že ztratí cestu. On jde opatrně za nimi, smějíc se jim za zády. Pokud se vám to stane, máte jedinou možnost, jak se z bludného kruhu dostat. Je třeba vzít kousek liány a zamotat ji. Je potřeba ji ale zamotat řádně, aby bylo obtížné najít, kde je konec a rozmotat ji. Liánu pak hodíte někam do lesa a zvoláte "chci tě vidět, jak ji rozmotáš". Curupira pak nemůže odolat a šmodrchanec vezme a začne ho rozmotávat. A vy pak máte šanci najít cestu ven z lesa.

Mapinguari

Je příšera, která žije v Amazonském pralese. Je celá pokryta červenou srstí, ale kůži má podobnou jako krokodýl. Má humanoidní postavu a kolem 2 metrů výšky. Vypadá trochu jako přerostlá opice. Má pouze jedno oko a její ústa jsou tak velká, že nekončí u brady, ale až na břiše. Příšerně smrdí (jako tchoř) a má dlouhé ruce, kterými jednoduše drapne vše, co se kolem ochomítne. Na své oběti útočí převážně za dne, ale někdy se zase tvrdí, že pouze ve dnech, kdy slaví nějaký náboženský svátek. Prý když někoho chytne, začne ho požírat a to od hlavy.
Jeho přítomnost v lese lze jednoduše vysledovat tak, že jsou v něm vydusané cesty podrostem a zlámané větve, protože všude kudy tato příšera projde, poničí les.

Boitatá

Boitatá je ohnivý had, který chrání les a zvířata v něm a zahubí každého, kdo se pokusí ničit přírodní bohatství. Předpokládá se, že legenda má indiánský původ, protože už v polovině 16. století o tomto tvoru referoval ve svém dopisu jezuita přiševší do Brazílie.
Říká se, že Boitatá se umí proměnit v ohořelý kmen, aby nebyla nápadná. Trestá zvláště všechny, kteří by se snažili les pálit. Kdo se s ním totiž setká tváří v tvář, tak zešílí nebo přímo zemře na místě strachy. Jedinou obranou, pokud byste se s ním setkali, je zastavit se, pevně zavřít oči a nedýchat.

Cuca

Známá postava, hlavně díky svému účinkování v pořadech pro děti. Je to ježibaba s tváří krokodýla, dlouhými žlutými rozcuchanými vlasy a která odnáší neposlušné děti.
Tvrdí se, že tato postava má původ v pohádkách z Portugalska a Španělska, kde se ale nazývá Coca a je to postava draka, který byl usmrcen svatým Jiřím.

Boto (Delfín)

Nebo také Boto Cor-de-Rosa. V překladu znamená růžový delfín. Tato legenda vznikla nejspíše v Amazonii a tvrdí, že delfín je ve skutečnosti silný, sličný mladík, který přichází na zábavy a bály ve vesnicích kolem řeky a okouzluje tam dívky a ženy. Potom ji (většinou tu nejkrásnější) odvede na břeh řeky, kde se s ní pomiluje a dívka otěhotní. On se s rozbřeskem ponoří do řeky, promění se v delfína a zmizí po proudu neznámo kam.
V některých verzích příběhu se Boto není schopen proměnit v mladíka úplně a zůstává mu částečně delfíní podoba a proto používá na tancovačkách velký kloubouk, aby zakryl, že ve skutečnosti není člověkem. Obyvatelé žijící u řek věří, že pokud sní maso růžového delfína, tak se buď zblázní anebo se stanou neplodnými. To je také prý jeden z důvodů, proč je růžových delfínů v řekách Amazonie stále ještě dost.

Loibisomem

nebo také vlkodlak. Tohle stvoření známe i od nás. Člověk, který byl při úplňkové noci napaden vlkem, ale nezemřel a teď se v každé noci při úplňku mění ve vlka. Za těchto nocí napadá každého, kdo se mu připlete do cesty. Zabít je ho možné pouze stříbrnou kulkou.
Jiná verze tvrdí, že pokud má žena sedm dcer a osmé dítě je chlapec, pak to bude vlkodlak. Když se takový chlapec narodí, je pohublý a má mírně zašpičatělé uši. Do svých 13. narozenin je to normální chlapec, ale na první noc, na úterý či na pátek, uteče do lesa, kde se poprvé promění ve vlkodlaka a pak se v něj mění každý další týden. Každou takovou noc navštíví sedm oblastí v regionu, sedm zahrad u kostelů, sedm vesnic a sedm rozcestí. Všude kam přijde se rozštěkají psi a občas se i utrhnou ze řetězů. On zhasne všechny světla a příšerně zavyje. Způsob jak vlkodlaka zlikvidovat je ho co nejsilněji udeřit do hlavy.

Iara/Mãe d'Agua

nebo také vodní (mořská) panna. Dělá to co známe o vodních pannách i odjinud. Okouzlí mladíka a stáhne ho pod vodu.
Vypráví se, že takto rybařil jeden mladík z indiánského kmene Tapuia. Když uviděl pannu - napůl pannu, napůl rybu - vynořující se z proudu řeky a krásně zpívala. On však odolal, se svoji kánoí zamířil co nejrychleji ke břehu a schoval se ve vesnici. Nemohl však na krásnou vodní pannu přestat myslet a tak se po několika dnech vydal se svou kánoí na řeku znovu. Mořská panna ho už očekávala. On skočil do vody a nechal se stáhnout až na dno. Někteří říkají, že v ten den byla velká slavnost, tam dole na dně řeky, a že od té doby společně šťastně v řece tihle dva žijí. Druhá verze říká, že další den panna již hledala svou další oběť.

Corpo-seco (Vysušené tělo)

Je vlastně zombie. Je to přízrak, který děsí lidi, kteří putují v noci nebo se přes noc zastavují na křižovatkách. Za života to byl zlý člověk, který bil vlastní matku. Když zemřel, odmítl ho vzít do nebe jak bůh, tak ďábel do pekla. Tak zůstal tento muž uvězněn na zemi, vstal z hrobu a jeho tělo je tak v rozkladu. Schovává se v suchých kmenech stromů.
Někdy je verze příběhu trochu jiná a praví, že corpo-seco nejen že lidi děsí, ale pokud se k němu přiblížíte, tak se na vás vrhne a vysaje vám všechnu krev.

Pisadeira (Pošlapávačka)

Je pohádková postava pocházející pravděpodobně z regionu Minas Gerais. Je to stará vychrtlá babizna, s dlouhými špinavými nehty, nemytými rozcuchanými (často bílými) vlasy a dlouhým zahnutým nosem. Má rudé oči, bradu zahnutou vzhůru a má skřehotavý smích. Žije skrytá pod střechou.
Když jde někdo spát s přeplněným břichem a spí na zádech, tak se Pisadeira za svítání vyloupne ze svého úkrytu, paralyzuje spáče a vší silou mu poskáče břicho.

Mãe-de-ouro (Matka zlata)

Je krásná žena, se zlatými vlasy, které odrážejí svit slunce. Objevuje se vždy oblečena do dlouhé bílé tuniky. V některých oblastech, se říká, že se také objevuje jako ohnivá koule, protože má schopnost se do ní proměnit. I v lidské podobě je schopná létat.
Objevuje se tam, kde se nachází neobjevená naleziště zlata. Jejím úkolem je ale také tyto místa chránit. Někteří ji považují také za ochránkyni žen, kterým ubližují manželé. Naláká prý zlovolné manžela do jeskyně, kde ho nechá ztratit se a zemřít. Nešťastná žena se tak zbaví svého muže a mãe de ouro ji do cesty přivede nového, ale tentokráte už dobrého a hodného.

Odkazy

Mýtů které se tu vyprávějí je jistě ještě celá řada. Pokud by vás to zajímalo, můžete mrknout na Wikipedii anebo třeba na jedny z těchto stránek.
Všechny tyhle postavy byly zpopularizovány seriálem pro děti Sítio do Picapau Amarelo o kterém jsem už psal. Seriál byl inspirován dílem spisovatele Monteira Lobata.

Internetové střípky VI.

Tak a je tu další volná směs odkazů a myšlenek, týkající se Brazílie.

Kol okolo

Tak prý Portugalsko by se mohlo stát brazilskou kolonií a Brazílie by mu tak pomohla z ekonomické krize. S tímhle nápadem přišly Financial Times, v rámci zpráv točících se kolem zasedání BRIC, a přijde mi to celkem úsměvné. Především onen zvrat, kdy by se Evropa začala dostávat na pozici za bývalé kolonie. 400 let Brazílii vyžírala a teď by vyžírala zase.
Jo a také jsem zjistil, že Dilma, současná prezidentka Brazílie, má bulharské předky. Takže tak jako jsme hrdí, že Kubitschek měl kořeny české (ne že by to moc Brazilců vědělo), tak teď můžou být Bulhaři na dalšího prezidenta.

Na skok do Amazonie.
Narazil jsem na zajímavý seznam dokumentů, který odkazuje na filmy zabývající se problematikou Amazonie a hlavně ničení deštného pralesa. Chtěl jsem se podívat na nějaký z dokumentů Adriana Cowella, ale bohužel jsem nenašel žádný z jeho dokumentů dostupný někde na youtube nebo google video.
O Amazonii jsem ale přelouskl dobrý článek v češtině od Stanislava Komárka - Amazonie jako fenomén a osud. Uvádí v něm své postřehy, názory a drobné zážitky z návštěv. Dovolím si odcitovat kousek o společnosti v Amazonii (je to z návštěvy Peru, ale moc rozdílné to myslím nebude):
V jistém slova smyslu představuje Amazonie jakousi laboratoř budoucí konzumní společnosti a líhniště budoucího úspěchu, neboť některé její rysy vykazuje v neobyčejně vyhraněné podobě: konzumní lačnost a chtivost peněz a různých cetek, které se záhy odhodí.
Zároveň se chce věřit, že kníže Potěmkin byl původem Peruánec. Všude bují hesla, která „se nosí“, dnes zejména environmentalistická. Vrcholem všeho byly nádoby na tříděný odpad v indiánských vesnicích.
Stanislava Komárka jsem neznal, ale je to zajímavý člověk. Před nedávnem s ním byl rozhovor v Casablance na radiu Wave, kde povídá a filozofuje o tom, proč cestuje a proč cestovat.

A pak ještě jeden odkaz na TED video o Curitibě (titulky bohužel jen v angličtině) s podtitulem "city is not a problem, city is solution". Mluví v něm architekt a bývalý starosta Jaime Lerner, který pracoval na urbanistickém plánu Curitiby už od 80 let a jsou tam pěkné myšlenky (především o dopravním systému), které by se daly aplikovat na jakékoli město. Možná i díky tomu je Curitiba považována za nejbezpečnější město Brazílie (alespoň to tak pár lidí tady tak zmiňovalo) a má několik dalších "nej" ve smyslu ekologie, dopravního systému aj. (viz článek na wikipedii).

Lidé

Když přijedete do Brazílie, tak možná uslyšíte nějakého Brazilce žoviálně vykřikovat "oi, oi, oi", což by se dalo přeložit nejspíše jako "ahoj, ahoj, ahoj". Tahle "fráze" pochází od Silvia Santa, což je jeden z nejbohatších lidí v Brazílii. Vlastní například televizní síť SBT. Byl také "majitelem" banky Pan Americano, která se na podzim ocitla ve finančních problémech a mluvilo se o krachu. On aby jí z toho vytáhl, dal záruku veškerého svého jmění. Banka se z problémů nějak vyhrabala a on jí nakonec na začátku roku prodal. V roce 1989 kandidoval na prezidenta, ale neúspěšně.
Jméno Silvia Santa je ale asi nejvíce spojeno s jeho televizní show Programa Silvio Santos, kde uslyšíte zmiňovaný výrok a je také populární například tím, že v ní lidem "rozdává" peníze a natáčí vtipné momenty skrytou kamerou. Jeho styl vystupování je docela osobitý a žoviální (je třeba známý tím, že nosí připevněný velký mikrofon na kravatě pod bradou).


Vrátím se také k volbám, i když byly už na podzim. Jde o jednoho bizarního kandidáta. Ne že by tu nebylo poněkud bizarních kandidátů víc, ale tenhle je, řekl bych, dost dobrý. Jmenuje se Tiririca, je (či byl) televizní bavič a kandidoval ve státě Sao Paulo. Byl hlavní tváří své strany a také se mu podařilo do parlamentu dostat. Tak jako jiné "absurdnosti" se i tato dostala i na novinky.cz.
Bizarní na tomhle kandidátovy jsou dvě věci. Za prvé jeho kampaň. Můžete se podívat na jeho volební spot. Jeho vyznění je asi takové -  "Co dělá takový člověk v parlamentu? Ve skutečnosti vůbec netuším. Volte Tiriricu." Druhou věcí je to, že je částečný negramot, ale žaloba, která na něj byla podána ve smyslu, že aby mohl být v parlamentu, tak potřebuje umět číst a psát, byla neúspěšná a soud mu dal za pravdu, že se jedná jen o částečnou negramotnost a v parlamentu může zasedat. Co celou věc ještě podtrhuje je fakt, že to byl on, který ze všech kandidátů v Brazílii obdržel v absolutních hodnotách nejvíce hlasů.
Ono se také povídalo, že díky němu se do parlamentu dostali další členové partaje, kteří tam už zasedali v minulém volebním období a kteří rozkradli co mohli.

Užitečný odkaz na závěr

Užitečné informace cestovatele o Brazílii, Rio Grande do Sul, Porto Alegre, Novo Hamburgo, elektrických zásuvkách, ambasádách a jiných. Příručka byla připravena pro návštěvníky Fenacu, což je výstaviště v NH.

Trilha k viaduktu 13 ve Vespasiano Corrêa

Před 2ma týdny, tak jako již několikrát, jsem vyrazil na výlet (či nadneseněji řečeno trek) s turisty z Porto Alegre. Tentokráte to byl výlet jednodenní k železničnímu viaduktu 13 poblíže města Vespasiano Corrêa. Jeho návštěvou jsem si přidal na seznam další jihoamerické nej. Mám pocit, že tady na jihu jsou na hledání "nej" vysloveně nažhavení. Po návštěvě největší zoo v Jižní Americe (to je prý ta v Porto Alegre) a 3. největšího visutého mostu (ten je u Bento Goncalves), byl tohle nejvyšší most železniční.

Most se nachází asi 11 km od zmiňovaného města Vespasiano Corrêa a byl zbudován v roce 1978 vojenskými konstruktéry. Trihla byla tentokrát spíš takovou procházkou, kdy jsme se nejprve podívali na malé vodopády. Což je také jedna zvláštnost a (alespoň pro mne) charakteristika Brazílie - pokud někde chtějí ukázat, že tady mají pěknou přírodu, tak inzerují tamní vodopády. Možná se není co divit, protože všude jinde je hustá a těžko prostupná "džungle" (zbytky Mata Atlantica), takže když už se někde vyšlape cestička, tak vede k nějakému, oproti všeobjímající zeleni, pro oko lahodícímu bodu zájmu.
Po vodopádech jsme nastoupali do kopce k železničním kolejím a vrcholu viaduktu. Po kolejích (po jako jedněch z mála) jezdí vlak (tady nákladní), ale to nemůže zabránit návštěvníkům, aby se po viaduktu procházeli a udělali si ještě další výlet po kolejích několika tunely. Nebyly jsme totiž na trilhe tentokrát sami a slunečná neděle nalákala odpoledne docela početný zástup místní omladiny, která sice k vrcholu mostu dojela autem či na motorce, ale pak se šla také projít po kolejích - stejně jako my. Prošli jsme asi 3mi tunely (s vlakem jsme se naštěstí cestou nesetkali) a došli k cíli cesty, kterým byl malý vodopádek (:)) padající do uměle vyhloubeného tunelu. Tunelu vyhloubenému pod kolejemi asi proto, aby se voda nehrnula přes koleje. Tunel byl vysekán do skály a člověk se tak dostal do umělé jeskyně a mohl si užít koupel v řece, která ač se nezdála, byla oproti českým bystřinám vodu příjemně teplou.

Na pár fotek, které jsem udělal se můžete podívat tady. Anebo kouknout na flickr, kde jsou fotografie jednoho z účastníků výletu, který si dal více práci s jejich přípravou.

Jeden odkaz

Našel jsem jedno pěkné (nejen brazilské, avšak v portugalštině) fórum www.mochileiros.com, věnující se trekkingu a výletům nejen po Brazílii. Také se tam popisuje podobný úsek cesty, jako jsme prošli my. A protože tady stěží najdete nějakou značenou cestu, tak je to dobrý zdroj informací o tom, kam se dá vyrazit, jestli trek zvolit a hlavně kudy jít.

Karneval2

O karnevalu v Salvadoru se říká, že to je největší party na světě. Je to dost možná pravda. Prý se na ní sjede až 2 miliony lidí. V období karnevalu se zvednou ceny ubytování v hostelech a pousadách nejméně na desetinásobek a tak v hostelech, ve společných pokojích, vás jako nejlevnější alternativa přijde týden v Salvadoru na nějakých 8000 Kč. My jsme to vyřešili stanem a ubytováním v kempu trochu dále od centra. Během karnevalu je ale ve městě všechno, alespoň se nám zdálo, velmi dobře organizováno a tak kromě existence mnoha informačních center pro turisty, fungují třeba i autobusy přes celou noc, takže jsme neměli nijak velké problémy se z a do centra dostat.

Strávili jsme v Salvadoru pouze poslední dva dny z celého karnevalu, takže jsme spíš jen tak trochu přičichli. Všechen náš karnevalový čas jsme byli v centru, v okolí Pelourinha, kde se odehrával ta trochu klidnější část karnevalu. Ulicemi korzovaly skupiny bubeníku a tanečníků, kolem nich procházeli nebo za nimi do rytmu podupávali diváci. Ti byli občas v maskách, ale většinou bez nich. Na náměstích v okolí byly rozesety různé stage s drobnějšími tanečními vystoupeními a různými koncerty. Do toho se mísili zájmový aktivisté jako byli gayové či křesťanské sekty, které jednak promlouvali o důležitosti toho či onoho, ale samozřejmě také na svých pódiích měli pěvecká vystoupení či pořádali průvody městem spojené s tancem. Trochu v povzdálí pak projížděli slavné trios electricos, což jsou (laicky řečeno) autobusy obeskládané reprobednami. Na jejich vrchu stojí muzikanti a zpěváci a vy si jejich hudbu můžete vychutnávat plnými doušky. Hlasitostí skutečně nešetří a to ještě jedou jednotlivé vozy v rozestupu kolem 50 metrů. Pak je to opravdu dobrý hudební maglajz.
Co jsme nezažili byly koncerty, kvůli kterým do Salvadoru jezdí většina mladých Brazilců. To jsou koncerty hvězd brazilské pop music a hlavní slovo patří především stylu axé. Ty se totiž neodehrávají v centru, ale blíže u pobřeží a tam jsme nestihli dokonvergovat.

Nevázaná zábava z odstupu

Brazilci (a ani cizinci) nejezdí na karneval jen kvůli hudbě, ale často si také užít si nezávazné zábavy, kterou je karneval v Brazílii pověstný tak vůbec. Co jsme se dočetli, tak se lidé kvůli tomu, aby na karnevalu mohli být jako nezadaní, rozchází se svými partnery. Existuje i možnost, jak dávat ostatním najevo, že vy jste nezadaní. Jednak by to mělo být vyjádřeno nošením náramku (snad známým i z Evropy) pulseira do sexo a druhak tím co ke karnevalu patří a to maskami. (Nejen) letos byl populární převlek Mulher Maravilha a to díky písni Liga da Justiça (LevaNóiz ), kde se naráží na sex mezi Wonder Woman a Supermanem.Vždy ale nemusí jít přímo o sex, ale populární je i "beijo na boca", tedy polibek na ústa.

Bezpečností sexu během karnevalu se ale zabývalo i ministerstvo zdravotnictví a tak spustilo po celé Brazílii karnevalovou kampaň "no carnaval, sem camisinha não dá não" (o karnevalu to bez kondomu nejde), se kterou se dalo setkat jak v televizních spotech, ale také na billboardech a dalších reklamních plochách, jako byly třeba dveře toitoiek. A v Porto Alegre se kvůli tomu tancovalo v pěkných kostýmech.

A co na to noviny

Chci přiložit pár fotek, které jsem zkopíroval ze Salvádorských novin - pravda trochu bez ladu a skladu, ale doufám, že by mohli trochu navodit atmosféru.

Jeden hlas - unikátní okamžik na pódiu: v neděli Ivete Sangalo vypátrala Claudii Leitte na ulici Avenida Sete e poté společně zazpívali jednu z úspěšných písní této blondýny.

Polibek měl takový rozměr, že i přes existenci (studené) plechovky byl stále vroucí.
Na Crocodilu byla pro kohoko-li v průvodu naprostá volnost.

Durval Lelys je italská tanečnice: byla překvapením, které se objevilo na nebi během přehlídky v Me Abraca.

Gabriela skončila svůj vztah s přítelem, aby mohla vyrazit na karneval s chladnou hlavou bez závazků
Jociane skončila svůj vztah ve středu, den před začátkem karnevalu.

Průvod afoxé synů Ghandí (Filhos de Ghandy) na Barra bez rozdílů barvy pleti či pohlaví.

Pár odkazů

Karneval v Salvadoru má také svůj blog, kde můžete najít docela dost videí a dalších věcí kolem karnevalu.
Druhým odkazem je stránka, která mluví o hudebních hitech karnevalu v různých předchozích letech.
Letos také bylo možné sledovat přímý přenos z koncertů některých interpretů karnevalu online na kanálu na youtube. Na sestřih některých momentů se tam můžete ještě stále podívat a příští rok bude Youtube organizovat pravděpodobně podobnou akci a tak si můžete užít axé do sytosti.
Na závěr ještě musím přidat jeden supr odkaz, kde se ukazuje, jak to vypadá ve vodě u pláží po skončení karnevalu.

Internetové střípky V.

Tentokrát to budou střípky inspirované návštěvou česko-brazilského sdružení (Associação Cultural Tcheca-Brasileira) v Porto Alegre. Ve skutečnosti to bylo jen krátké obědové setkání s několika z jejích členů. Výuka jazyka a třeba týden české kultury v Porto Alegre bude probíhat až po létu, takže v téhle době u nich moc lidí nepotkáte. Tady je pár odkazů inspirovaných setkáním.

Massa Critica aneb cyklojízda v Porto Alegre

Nevím, jestli jste tuhle už více jak měsíc starou událost zaznamenali. Chtěl jsem se o ní zmínit, ale nevyšel čas. Video z ní mě je docela husté a prý běželo i na Nově. Sestříhané video a krátkou zprávu najde třeba na novinkách (popřípadě si můžete přečíst shrnutí v angličtině). Tonda, jeden z Čechů, se jí právě účastnil.
Došlo k tomu, že v POA byla pořádána cyklojízda za podporu cyklistů a jednomu řidiči (jemně řečeno blbci), ruply nervy a najel mezi cyklisty. Naštěstí došlo k "pouze" 11 vážným zraněním a nikoho tohle nestálo život. Pachatele (manažer národní banky) chytili, respektive se přišel sám po víkendu udat (prý v jeho verzi ho napadla skupina rozzuřených cyklistů), byl zadržen, chvíli si platil pobyt v soukromé léčebně pro mentálně postižené, aby nemusel do cely a nedávno ho propustili. Nicméně na něj bylo podáno několik žalob pro pokus o vraždu a bude (snad) stíhán. Celá událost tu celkem vzbudila rozruch, udělala tedy alespoň hnutí pro podporu cyklistiky reklamu a možná tak pomůže, že se tu pro cyklisty něco udělá.



Do akcí, které reagovali na tuto událost, se ale zapojili i lidé v jiných městech. Tady jsou třeba fotky  ze Sao Paula anebo video z Brasilie. Při návštěvě Brasilie jsme se s jedním člověkem, který pro cyklistiku lobuje, potkali a říkal, že v Brasílii je to s cyklistikou problém. Řeknou vám tak, že máte na kole jezdit v parku, ale probojovat se do města je těžké. Ono se trochu není co divit, když Distrito Federal je stát s největším poměrem aut na hlavu a díky celkové podobě města se tam bez auta takřka nedá žít. Na druhou stranu třeba v Rio de Janeiru, pokud jde o centrum, jsme potkali docela dost lidí jezdících na kole a je tam také pár pěkných cyklo-stezek, které tento pohyb usnadňují.

Videa z Porto Alegre

Tonda, krom toho, že jezdí po Porto Alegre na kole, se tu taky oženil a má kanál videí na Youtube a rozhodně se vyplatí podívat se alespoň na nějaké video. Jednat můžete juknout na to, jak Porto Alegre vypadá a druhak, jak se tu žije.

• Začnu asi nejúsměvnějším videem o tom, jak se tu vytvářejí pracovní místa - těžká dřina
• Jak funguje jízda autobusem - autobus
• Hlavní městský park v Porto Alegre - a trochu nádech Brazílie a parku
• Jak vypadá náměstí v POA
• První setkání s chimarrão
• A zajímavé video o zvyku setkávání se s maminkou před porodem - chá de fraldas

Zajímavosti na konec

...když prý člověk přijede do Brazílie a má tu s Brazilkou dítě, tak ho nemůžou z Brazílie vyhostit (nebo to alespoň platilo). Tohle pomohlo třeba Ronnie Biggsovi, který se účastnil velké vlakové loupeže ve Velké Británii, která proběhla v roce 1963, kdy si 15 kompliců odneslo 2,6 milionu liber. Po útěku z vězení se dostal do Brazílie, kde se spustil s Brazilkou a protože s ním měl syna, tak ačkoli Británie žádala o jeho vydání, Brazílie, i kdyby chtěla, ho vydat nemohla. Biggs se tedy nakonec do Británie vrátil, asi věřil, že zločin bude již promlčen, ale jelikož byl klasifikován jako zločin proti královně, tak ho ještě poslali do vězení.

A pak určitě stojí za pozornost demografický nárůst obyvatel Brazílie. V polovině 20. století bylo Brazilců kolem 30 miliónů, na jeho konci jich bylo již 180 milónů. To také přispívá k nezaměstnanosti a sociálním rozdílům v zemi.

Karneval po brazilsku

Jak už psala Verča, tak jsme se byli podívat na karneval na sambodromu v Porto Alegre. Určitě to nebylo tak velkolepé jako v Rio de Janeiru, ale i tak to bylo super. Osobně jsem z toho měl pocit, jako bych se koukal 6 hodin na ohňostroj. Před vámi defilují nekončící zástupy lidí v pestrobarevných kostýmech, až přecházejí oči. Než se ale dostanu k samotnému průběhu, trochu odbočím. (A ještě dodám, že ne všechno co zmíním, bude úplně přesně. Pěkný článek o karnevalu je na wiki :)

O karnevalu tak trochu obecně

Začnu tím, co to vlastně karneval znamená. Samotné slovo prý pochází ze spojení slov carne a vale, tedy něco ve smyslu dát sbohem masu (ale podle wikipedie je to trochu jinak). To pěkně odpovídá našemu masopustu. Karneval je křesťanská slavnost, která předznamenává začátek půstu před Velikonocemi a tak se lidi baví, nacpávají se a všelijak si užívají, aby si vynahradili nadcházející dobu nedostatku. Ve středověku prý byly tyto oslavy docela nespoutané a zadusila je pak inkvizice. V Brazílii se to ale tak docela nepovedlo, do tradice se přidaly nějaké indiánské a černošské vlivy a vznikl z toho pověstný brazilský karneval.
Karneval ale nejsou jen sambové desfilé na sambodromu v Rio de Janeiru (jak jsem se domníval před příjezdem), ale karneval se slaví v podstatě v každém městě Brazílie (i bez sambodromu).
Překvapilo mě třeba, že jsou karnevalem (a podle videí podobným jako je tomu v Brazílii) známé i místa v Kolumbii - Barranquilla nebo v Bolívii - Oruro.
Pro brazilský karneval jsou možná spíše než desfilé důležité tzv. blocos (bloco de rua), což jsou venkovní party (festa pod širým nebem), které se konají v ulicích města . Jejich podoba se může různit, od koncertu a oslavy někdě na pláži, (jak tráví karneval dost mladých lidí z Porto Alegre, kteří jezdí někam k moři), přes nějaké desfilé a perkuse, koncert v ulicích města až třeba po trios electricos, což jsou autobusy plné reprobeden, ze kterých se valí hudba na plné pecky, čímž je známý Salvador de Bahia. Nebo to může být tanec s obřími loutkami v ulicích, čímž je známý karneval v Olindě. Lidé mohou a nemusí být v masce, ale vždy se tancuje a popíjí a kdoví co ještě.
Pro představu se můžete kouknout, jak jedna taková malá festa vypadala v Porto Alegre. Popisuje ji Verča v příspěvku před odjezdem. No a pak bych přidal ještě odkaz na dvě youtube videa, které jsem tak náhodně našel. První je z Ria před 3mi lety a druhé je ze São Paula ve Vila Magdalena, kde, jak jsme byli poučeni, jsou nejlepší blocos v Sampě.

Samba na sambodromu v Porto Alegre

Na sambodrom se můžete vydat třeba také do São Paula, Florianopolisu či do Porto Alegre. V Riu jsme nebyli, takže nemůžeme soudit, ale na Portu Alegre nám přišlo fajn, že když jsme si sedli na tribunu a podívali se po okolí, tak jsme měli pocit, že jsme jediní cizinci v okolí. Alespoň tedy jsme měli z osazenstva v dohledu jediní trochu namakanější foťák. Také z toho jak je na jihu černochů a míšenců docela málo, tak na sambodromu v hledišti jich byla oproti bílým výrazná převaha. Tím pádem jsme měli pocit, že je to podívaná pro normální lidi a ne jenom pro turisty nebo bohatší vrstvu, což si vzhledem k cenám v Riu myslíme. Cena lístku tady byla příjemná - něco kolem 100 Kč. I když předprodej byl umě tajen - to asi aby lístky mohli vykoupit překupníci (asi :).
Karneval v Porto Alegre má fajn blog, kde najdete hromadu videí, informací a hudby. Můžete se podívat na http://socarnavaldepoa.blogspot.com/.

Desfilé škol trvá přes celou noc. Můžete přijít kolem 9 večerní, kdy začíná rozehřívání a na ploše sambodromu se promenádují dětští sambisté. Samotná show začínala v půl dvanácté a čekalo nás 6 škol samby, které předváděli své desfilé. V Porto Každá škola měla na přehlídku vyhrazený čas 60 minut a ani o chlup více.
Desfilé je totiž také soutěží škol, která má daná pravidla. Těchto 60 minut je čas určený v Porto Alegre. V jiných městech se čas pro přehlídku mění. Škola by to měla v limitu stihnout. Letos v Riu byly dvě školy diskvalifikovány za jeho překročení. Díky tomu se stává přehlídka docela logistickým problémem, kdy je třeba aby všichni, včetně alegorických vozů, šlapali jak hodinky. Díky tomu má každá část průvodu své poháněče, kteří jdou vedle a pokřikují na lidi v průvodu, jestli mají přidat nebo ubrat na tempu pochodu. V Porto Alegre trvaly desfilé tří dny, respektive 3 noci (pátek, sobota, neděle) a po vyhlášení byl ještě jeden den věnován přehlídce vítězů.
Kritérií, které porota hodnotí je několik. Tady můžete kouknout, jak to letos dopadlo se známkami, pro jednotlivé školy. Z tabulky je také vidět, že se hodnotí hudba, kostýmy, harmonie přehlídky, perkusisti...

Každá škola si pro svou přehlídku zvolí sambovou skladbu. Tento typ samby se jmenuje samba-enredo. Abyste si udělali představu, co je to za hudbu, jukněte na stránky, kde jsou k poslechu všechny skladby, které byly v Porto Alegre za posledních víc jak 20 let hrány. Podle pravidel nesmí skladba obsahovat žádné politicky nekorektní slova, jinak hrozí škole bodový postih nebo i vyloučení. Každá skladba má do 5 minut, takže ji během hodiny uslyšíte myslím nejméně 20 krát. U některých skladeb je to fajn a celé hlediště stálo, podupávalo do rytmu a tleskalo, jinde jsem ale myslel, že to už nevydržím a jestli tu píseň ještě jednou zopakují, tak vyletím z kůže - no třeba tady ta skladba :)
Pořadí a obsah průvodu má také svá pravidla. První skupinou je "comissão de frente", kdy tado skupina předvádí choreografii, která se odvíjí od tématu, který si škola pro desfilé vybrala. Téma vyjadřují také alegorické vozy, které jsou tvořeny kovovou kostrou a na ní jsou pak dolepeny všechny ony barevné doplňky a navrch pak osazenstvo vozu. Většinou jsou alegorické vozy postrkovány lidskou silou a řízeny někde ukrytým řidičem. Průvod také obsahuje pár, který nese vlajku školy. Většinou se jedná o samba tanečnici a jejího partnera. Krom reprobeden, které hlasitě vyhrávají sambu-enredo, je zpěv zprostředkován živými umělci na place, kteří kráčí s průvodem. Těmto interpretům se říká puxadoři. V průvodu jsou pak zastoupeni také perkusisti. Tedy hromada lidí s bubny a jiným bicím náčiním, kteří hrají do rytmu. Když se kolem tenhle zástup valí, tak to má opravdu sílu. Zmínit bych měl ještě baiany. Což jsou ženy se širokými sukněmi, které se točí dokola. Tento prvek má původ v Bahii, kde jsou bílé široké sukně součástí národního kroje a poukazuje na to, že první karnevaloví aktéři byli z Bahie.

Královna a král karnevalu

Před začátkem karnevalu se volí královna karnevalu. Jestli jsem to pochopil správně, tak je to soutěž podobná jako miss u nás, ovšem účastnice musí umět tancovat sambu a jsou nominovány do soutěže svou školou. Jak vypadaly soutěžící letos, můžete kouknout tady.
Královna se společně s princeznami potom promenádují po celém sambodromu. Jsou ještě v doprovodu krále Momo (jehož představitel kdoví kde se tam vzal). Král Momo je podle tradice pořadatel nebo "majitel" karnevalu. Postava Moma pochází z řecké mytologie, kde Mómos byl bůh frašky a hlouposti, syn bohyně noci a boha snů.
Zajímavostí tohoto roku byla přítomnost Gretchen, což je brazilská tanečnice samby a herečka, a jak jsme se dozvěděli z wikipedie je známá jako "Rainha do Bumbum", kdy přinesla do médií trend mrskání zadkem těsně u kamery.

Krátké shrnutí o karnevalu v Rio de Janeiru letos v češtině najdete tady.
Videa z prvního dne (každá škola má jedno), který jsme s Verčou viděli,  můžete najít na stránkách Só Carnval de Porto Alegre.
Naše fotky a také pár videí najdete v galerii Carnaval Porto Alegre.

Češky v brazilské reality show

Brazilská televize uvedla tuhle neděli reality show As Tchecas no Brasil s podtitulem "libera as tchecas".

Jedná se o reality show dvou Češek, které někdy v prosinci začaly psát blog http://welovebrazil.posterous.com o tom, jak moc chtějí jet do Brazílie a začali přes něj komunikovat s Brazilci, aby jim poradili, kam se mají vypravit. Téhle jejich aktivity se pak chytla televize a rozhodli se, že o tom natočí pořad, respektive reality show. Záměr byl ten, že ukáží, jak cizinky objevují Brazílii a co je pro ně na ní zajímavého či odpudivého. Má to také tu souvislost, že se Brazílie připravuje na mistrovství světa ve fotbale a olympijské hry a tak by to mohlo (jakože) ukázat, jak to tu budou vnímat cizinci, až sem přijedou.
Je na tom trochu zvláštní, že už asi 3 příspěvek je psán portugalsky a všechna videa jsou perfektně otitulkovaná, ale je možné, že se tak stalo až po tom, co se staly "mediálně" známými. Dost možná to byl od počátku záměr televize. Těžko říct. Každopádně obě mluví jen anglicky.

Reality show staví na tom, že jsou obě "gostosas", takže se dočkáte po brazilsku na detailní záběry všemožných partií. Kolegové se mě už ptali, jestli takhle vypadá většina Češek :)
Další obsahem jsou vtipy na téma "vy neumíte portugalsky a my vás naučíme nějakou frázy a ta fráze nebude znamenat, co si vy myslíte, že znamená" a také různé dvojsmyslné narážky. Pokud vás zajímá, jaký je "vtípek" v podtitulu, přečtěte si Verčin příspěvek jak si uříznou ostudu v Brazílii.

Můžete také kouknout na televizní upoutávku na tento pořad nebo na nesestříhanou verzi "rozhovoru" s oběma představitelkami: gringas do panico na TV. Obojí v portugalštině. V druhém případě, můžete pro zajímavost skočit na čas 2:30, kde najdete, řekl bych klasický brazilský vtípek, kdy vás každý po příjezdu bude učit, že "ahoj" se řekne "olá, veado". Zkuste to někde použít a uvidíte.

Už toho bylo dost, ale ještě zalinkuju video, které je asi sestřihem z nedělního pořadu. Zajímavé mi na něm přijde, jaký zvolili mix "české" kultury. Na začátku třeba Mládek, pak nám přiřkli o nějakých 2,5 miliónu více obyvatel a co je naše typické jídlo, jsem nějak nepochopil.

A aby tu bylo taky něco brazilského, tak jedna populární musica na závěr příspěvku.

Výlet

Tak jsme se vrátili z výletu.

Verča (tou dobou již v Čechách) by měla postupně postovat příspěvky z jednotlivých míst společně s fotkami. Já sem teď dám jen takovou krátkou ukázku toho, co jsme projeli.

Karneval v Salvadoru da Bahia

Katedrála v Brasilii

Historické Ouro Preto

Podmanivé Rio de Janeiro

Uspěchané São Paulo

Plážová Florianopolis