úterý 18. ledna 2011

Contos Gauchescos

Potom co jsem zjistil, že tady v Novo Hamburgo mají městskou knihovnu, rozhodl jsem se v zájmu zlepšení znalosti portugalského jazyka do ní zamířit a půjčit si nějakou tu knihu. Do knihovny se člověk může zapsat, pokud má bydliště v Novo Hamburga a fajn je, že ho to nic nestojí. Naštěstí do pravidel ještě nedostali nic o brazilském občanství, ale pravda je, že při první pokusu o získání čtenářské karty mě uctivě vypoklonkovali, že nejsem odsud a vůbec. Na druhý pokus jsem se ale už vybavil veškerými papíry, kterými mě brazilská byrokracie odařila, a kartičku jsem si vymohl.

Oním pokusem o četbu byla knížka s názvem Contos Gauchescos & Lendas do Sul (Gauchovské povídky a legendy z jihu). Napsal ji Simões Lopes Neto, který žil mezi lety 1865 a 1916 a patří k nejvýznamějším autorům Rio Grande do Sul. V této knížce sebral gauchovské legendy. Bohužel jazyk který v povídkách používá, byl nad moje schopnosti, a tak jsem v dalším kole sáhnul po dětské verzi legend. Jednu s názvem O Negrinho do Pastoreio bych tu chtěl zkusit převyprávět. Kdyby jste měl někdo zájem o originální verzi, podívejte se na blog Tradições Gauchas.

Nejdřív ale zmíním úvod z knížky Simoesa Lopese Neta, který mě pobavil. Tam se uvádí, že v mnoha legendách vystupuje hrdina a antihrdina. Hrdinou je vždy gaucho, tmavovlasý, silný, statečný, čestný a (hlavně) masožravý. Antihrdinou je cizinec, plavovlasý, se světlýma očima, zbabělec a slaboch, (a hlavně) vegetarián. Je vidět, že churrasco se tu zapsalo i do legend.

Podle wikipedie příběh Negrinho do Pastoreio (Pastevec Černoušek) je afro-křesťanskou legendou, která je populární zvláště v Rio Grande do Sul, ale také v Urugai.
Tak se pěkně usaďte a poslouchejte.

V době kdy byla pole ještě volná, nepředělená žádným plotem a zvěř mohla v klidu pobíhat, kam se jí zlíbilo, žil byl zlý a lakomý farmář. Neměl nikoho rád a pocestným nikdy nenabídl ani kapičku vodu, ani kousek stínu, ať byl jakkoli horký den.
Farmář měl starost pouze o tři živé bytosti. O svého syna - tlusťocha k pohledání, o koně hnědáka a o malého chlapce, černého jako uhlí, kterému se říkalo Černoušek. Černoušek neměl rodiče, ani jméno a proto byl zasvěcen Panně Marii, která se stará o všechny sirotky.
Černoušek každý den nejprve brzy ráno jel projet koně hnědáka, celý den připravoval pánovi maté a večer trpěl, když ho šikanoval farmářův syn.
Jednoho dne se vsadil farmář se svým sousedem, čí kůň je rychlejší - zda farmářův hnědák nebo vraník souseda. Vsadili se o 1000 zlatých uncí. Farmář chtěl peníze samozřejmě pro sebe, ale jeho soused slíbil, že když vyhraje, dá peníze chudým.
Na hnědáku jel černoušek. Celou dobu byl závod vyrovnaný, oba koně se drželi bok po boku. Černoušek se modlil k panence Marii, protože věděl, že když nevyhraje, bude bit. Ovšem v závěru vraník nečekaně zrychlil a cílem proběhl jako první. Farmář musel vyplatit 1000 zlatých uncí, které jeho soused, jak slíbil, věnoval chudým.
S Černouškem to dopadlo špatně. Jakmile se vrátili domů, svázal farmář Černouškovi ruce za záda a zmrskal ho bičem. Poté ho vyhnal na pastvinu, že tam bude po 30 dní spát a hlídat koně, když prohrál o třicet délek.
Černoušek začal plakat, protože ho bolelo celé tělo, umíral hlady a nad ním začali kroužit supy. Modlil se tedy k panence Marii a při tom usnul. Nad ránem ale přišli šakali a splašili koně, který se utrhl a utekl. Černoušek se hlukem probudil, ale byla taková mlha, že neviděl na krok. Musel se vrátit domů a sdělit farmáři, že mu hnědák utekl. Ten ho znovu zbičoval a večer ho vyhnal hnědáka hledat.
Černoušek si s sebou vzal kousek svíčky a šel podél břehu jezera a modlil se ke své patronce. Tu se na zemi začali rozsvěcovat světélka a ukazovat mu cestu. Černoušek se po nich vydal a došel až na pastvinu, kde stál hnědák společně se stádem dalších koní. Černoušek se začal smát, ale jak došel na pastvinu, všechna světélka zhasla. Ten se tedy pomodlil k panence Marii a usnul.
Brzy ráno přišel na pastvinu syn farmáře a když viděl stádo koní a spícího Černouška, začal křičet a celé stádo rozehnal. Hned běžel domů za otcem a pověděl mu, že Černouškovi zase hnědák utekl. Farmář se rozzlobil a tentokrát zbičoval Černouška tak, že ten vypustil duši.
Když nadešla noc, farmář vzal Černouškovo tělo a hodil ho do mraveniště, aby si s ním mravenci poradili. V noci se mu ale zdál sen, který se mu vracel ještě další 3 dny. V tom snu se viděl uprostřed mraveniště, kde bylo tisíc Černoušků, tisíc jeho synů, tisíc hnědáků a tisíc tisícovek zlatých uncí. Vždy se budil celý zpocený. Lidé, kteří se starali o farmářova pole, prohledali všechny pastviny kolem, ale po koních se slehla zem.
Třetí den se farmář vydal podívat, co zbylo z Černouškova těla. U mraveništěm uviděl stát Černouška  ve společnosti panny Marie a kolem nich stálo stádo koní v čele s hnědákem. Farmář padl na kolena a prosil za odpuštění. Černoušek se na něj ale ani nepodíval, vsedl na koně a vyrazil pryč a za ním celé stádo.
V té chvíli mohli vidět všichni lidé, běžící stádo koní, v jejichž čele jel statný hnědák a na něm seděl kluk černý jako uhlí.
Od té doby, když se někomu něco ztratí, zapálí uprostřed noci kousek svíčky a postaví ji na oltářík panenky Marie nebo, je-li to někde na poli, postaví svíčku k plotu či ke stromu, někde poblíž místa kde věc stratil. Potom se pomodlí (oração do Negrinho do Pastoreio) a Černoušek do rána pro něj tu věc najde a nechá mu ji u oltáře.

2 komentáře:

  1. To je jak od Grimmu, to bicovani a ta pasaz s tim mravenistem... Ty dalsi pohadky maji taky tak drsne?

    OdpovědětVymazat
  2. 2Radek: Zatím jsem jich přečetl jen asi do 10, ale co můžu říct, tak tohle byla jediná takhle "brutální". Ale je tady asi nejznámější.
    Ostatní jsou spíš takové báchorky nebo lidové pověsti. Jako že někde u rybníka straší duch oběšené snoubenky nebo že popravili neprávem otroka a díky tomu pak nemohli dostavět kostel nebo že otrok se skrýval někde v kopcích nad vesnicí a aby nekradl, tak vyráběl různé drobné věci a ty pak vyměňoval za jiné věci, které potřeboval. A když to přestalo, tak všichni poznali, že umřel :)

    Každopádně v příbězích většinou viník nedojde žádného trestu. Jen se řekne, že to tak bylo a že to něco způsobilo (jako třeba nemožnost dostavět kostel), ale ten kdo někoho neprávem obvinil nebo zavraždil, z toho žádné problémy nemá a v klidu si žije.

    OdpovědětVymazat