Bem Gaucho
Na jihu žijí gauchové a toho si tady všimnete skoro na každém kroku. Což platí i o Novo Hamburgo, kde má většina obyvatel nějaké německé předky, kteří přijeli někdy v polovině 19 století a pracovali spíše na poli či případně zpracovávali produkty z již zabité krávy. Například kůži skotu na boty, což se tu v regionu udrželo jako průmysl dodnes.Každopádně co jsem chtěl říct na začátku je, že i tady potkáte často někoho s gauchovským klouboukem, od nejmladších až po nejstarší tu každý pije chimarrão a čas od času vidíte, jak má někdo vysoké kožené boty a za opaskem gauchovskou dýku a zrovna kupuje toaletní papír v supermarketu. Proto není divu, že je tu oblíbená také tradiční muzika, kde interpreti hrají především na kytaru a akordeon a zpívají při tom balady o tom, jak je fajn jet pampou na koni nebo sedět u ohně pít chimarrão a jíst churrasco.
Tady uvedu ještě pár "známých" interpretů. O nejlepším hráči na harmoniku Renato Borghetti jsem se už zmiňoval.
Dalším je Jaime Caetano Braun. Nebo spíše byl. Byl to básník a pajador Rio Grande do Sul. Pajador je něco jako vypravěč, který zpívá svou improvizovanou poezii. Můžete si poslechnout na youtube jednu (nebo více) z jeho básní.
Druhým byl zpěvák a skladatel Teixeirinha. Ten hrál se zpěvačkou Mary Terezinhou. Datuje se od něj termín musica gaúcha popular (alespoň podle wikipedie) a stal se ikonou tohoto stylu. Hitem se stala třeba jeho píseň Coração de Luto nebo můžete zkusit jinou, s velmi dynamickým klipem :)
Od té typické muziky, která je sice zajímavá, ale až tak mě neoslovuje, přeskočím k pro mě muzice zajímavější.
K bytí gauchem také patří melancholie pampy, kterou pro mě zastupuje ( z toho, co jsem tu mohl poznat) zpěvák Vitor Ramir z Pelotas. Dá říct, že je to písničkář Rio Grande do Sul. Ve svých textech má témata, jako je chimarrão nebo stesk po Porto Alegre (kam se dle textu písně nemá už nikdy vrátit). Je kámoš s Jorgem Drexlerem a občas s ním i vystupuje. Občas jezdí také do Evropy a již vystupoval i v Praze.
Různorodý mix
Choró - o tomto stylu jsem se tu už zmiňoval, ale nedá mi to ještě ho tu nepřipomenout. Choro je tedy styl, který vzniknul v 19. století v Rio de Janeiro ještě před sambou a bossa novou. Lidově je nazýván chorinho, což znamená něco jako malý pláč (omluvte nepřílišnou kreativitu překladatele). Je hráno většinou na kytaru (malou a normální), dechový nástroj (flétna, klarinet) a tamburínu. Může být jen instrumentální, ale může být také doprovázeno zpěvem, kdy náměty textu jsou myslím zřejmé z názvu stylu. Můžete zkusit ukázku instrumentální skladby Vê se gostas (Uvidíš, jestli budeš mít ráda...) na youtube. Anebo skladbu od Jacoba do Bandolima, což byl jeden z nejznámějších představitelů choró.Druhým příspěvkem do mixu je skupina Uakti. Ta se skládá ze 4 členů a jednoho inženýra, který jí navrhuje nástroje, převážně bubnovací. K jejich výrobě využívá různé plastové trubky, kola, tekoucí vodu a podobně. Ovšem všechny tyto nástroje jsou vymýšleny se znalostí hudební teorie, takže každý z nich má přesný rozsah tónů, které je možná na něj zahrát. Čtveřice pak nejenže skládá svoje skladby, ale také přebírá některé skladby od starých skladatelů a předělává si aranžmá. Krom perkusí z různých trubek pak občas používají příčnou flétnu a klávesy. Jestli máte rádi hudbu stylu world music (asi lepší přirovnání mě nenapadne), tak by se vám tahle skupina mohla líbit.
Jako poslední jsem si nechal tip na skladatele, hudebníka a také spisovatele Chico Buarque, který hraje především sambu a bossa novu. Během vojenské diktatury kritizoval vládu a byl proto vyhoštěn ze země. Po převratu se vrátil do Brazílie, kde se hodně angažoval v začátcích demokratického uspořádání. Píseň Cálice, z období protirežijních písní a pak něco z pozdějšího obodbí - píseň Paratodos.
