Prodloužený víkend 7. září

Pro tentokrát tu nemám příliš informací o Brazílii, ale spíš shrnutí co zajímavého se tu stalo v předcházejících dvou týdnech.

Předminulý týden

Ačkoli se teploty začínají příjemně zvyšovat (alespoň teď je to příjemné - na leden tu všichni slibují 40 °C a velkou vlhkost vzduchu) tak onen týden se vrátila zima a víkend propršelo.
Čas jsem se snažil trochu využít pro studium Portugalštiny. Od předminulého týdne jsem začal docházet na soukromé hodiny Portugalštiny k jednomu kamarádovi kolegy z práce. Tenhle kamarád studuje na vysoké Portugalštinu a Angličtinu a uvítal možnost něco si vydělat a procvičit si na mě svoje učitelské schopnosti. Takže teď na mě někdo alespoň trochu vyvíjí tlak, abych se učil.

Taky jsem se tu také poprvé zúčastnil capoeirové rody - v jedné z místních základních škol. Roda se dá přeložit asi jako kruh a je to místo, kde probíhá vlastní hra capoeiry. Tenhle kruh je vytvořen hráči capoeiry, kteří přihlížejí, jak dva z nich capoeiru hrají uprostřed kruhu.
To čeho jsem se účastnil já, byla jakási propagační akce, kdy se náš trenér snažil na škole propagovat capoeiru, tak aby program - Capoeira para todos (Capoeira pro všechny) - splnil svůj účel. To znamená, aby se děcka tak nepoflakovala po okolí, ale našli něco, co by je bavilo a čemu by se věnovali.
No kolegové v práci se mi pak smáli, že jsem tam já a pak hromada děcek. Tady to tak vypadalo. Ale zas bylo zajímavé prosmýknout se do základní školy. Co mě teda překvapilo byla paní kuchařka. Když jsem se od ní snažil lámanou portugalštinou získat klíče od záchodu, tak úplně plynně odpověděla anglicky. To se mi třeba v práci nestalo :)
Jak to tak trochu vypadalo můžete mrknout na:
http://projetocapoeiraparatodos.blogspot.com/2010/09/roda-na-emef-guilherme-gaezler.html

Prodloužený víkend díky brazilskému dnu nezávislosti 7. září

A protože byl v úterý den oslav brazilské nezávislosti, tak jsme dostali všichni, jak se sluší a patří, den volna i v pondělí a mohli si tak užít prodlouženého víkendu. A protože bylo moc pěkné slunečné počasí, byl to příjemně strávený čas.
Původně byly moje plány trošku jinačejší, ale vyvinulo se to následně.

Neděle - Lomba Grande

Protože jsem už dva měsíce vlastně pořád jen ve městě, chtěl jsem se podívat trochu do přírody. Začal jsem tedy zjišťovat jaké jsou tu možnosti si vyšlápnout na výlet. Bohužel Brazilci nejsou příliš zvyklý chodit nějaké treky, takže to nebylo úplně jednoduché a nakonec v něděli ani příliš úspěšné.
Vyrazil jsem do Lomba Grande, což je vesnice asi 15 km od Novo Hamburgo, která se propaguje agro-turistikou. Můžete se tam tak projet třeba na koních nebo vyrazit na jedno z tamních koupališť. Silnice jsou lemovány farmami a loukami s pasoucím se dobytkem. Zajímavé ještě je, že ačkoli turistická kancelář v Novo Hamburgo Lomba Grande propaguje jako jednu z mála atrakcí v okolí, tak ji na google mapách budete hledat marně. Tady v okolí vůbec Google se silniční sítí trochu selhává, takže se často vyplatí nechat si zobrazit vrstvu s fotografiemi a zaměřit se na místo s jejich největším výskytem.
Každopádně pokud byste někdo měli zájem se tam vypravit, tak můžete využít autobusu městské hromadné dopravy společnosti Feitoria. Autobus staví na 2. nástupišti a lístek stojí R$ 2,20.
Ovšem dopátrat se napoprvé nějaké možnosti vyjít si do lesa bylo téměř nemožné. Veškerý prostor byl obehnán ploty a turistické informace byly vybydlené. A to ještě byla neděle, kdy tu nic příliš nefunguje. Stavěné to tu je spíše na příjezd automobilem, kdy pro vás nějakých 10 km není žádný problém, což pro pěšího turistu trochu je.

Nakonec se myšlenka pěšího výletu proměnila v odpoledne strávené s dvojicí Brazilců, nejprve při obědě a pak povídáním a popíjením chimarra u nich doma.
Tihle dva se totiž před 3 měsíci vrátili z ročního pobytu na Novém Zélandu a tak nevědoucímu turistovi nabídli s radostí pomocnou ruku. Kudy do lesa tedy nevěděli, ale zase jsem se nadlábnul ;)
Řeč se točila kolem všedních věcí a otázek, ale co mě zaujalo bylo, když povídali, jak se tu získává zaměstnání ve státních službách. Rafael pracuje jako studijní referent na místní střední škole. Protože je místo státní, podle zákona musí mít možnost se o něj ucházet kdokoli. A tak to funguje tak, že neproděláváte žádný pohovor, ale pokud splníte předpoklady pro dané místo (tzn. vzdělání, vystudovaný obor, praxi...), tak stejně jako ostatní uchazeči procházíte testem, jehož součástí je obvykle matematika a Portugalština a pak nějaký oborový předmět. A kdo tenhle test napíše nejlépe, ten je přijat.

Pondělí - Morro Ferrabraz

Další den jsem si řekl, že už výlet někam z města musí vyjít a tak jsem využil rady jednoho z kolegů, který říkal, že v Sapiranze, což je město nedaleko Novo Hamburgo, které je přifařené ke zdejší aglomeraci okolo Porto Alegre, je nějaké místo - hora, odkud skáčí lidé věnující se paraglidingu. Usoudil jsem, že by to mohlo být dobré místo na vycházku a na netu jsem dohledal, že nahoru vede Caminho de Jacobinha, což je značený okruh po okolí Sapirangy, kde vám cedule vysvětlují události, ke kterým v okolí došlo.
Do Sapirangy jezdí z Novo Hamburgo autobusová společnost Citral a lístek přijde na asi tak R$ 3.

My jsme si společně s Alexem, který se ke mně přidal, vytyčili za cíl vyjít především nahoru. A protože Alex mluví Portugalsky plynně, tak se ujal role vyjednavače (ale svoje we don't apologize si připravuju) a nechali jsme si poradit od paní, která na nás koukala trochu vyjeveně a příliš netušila, co vlastně chceme, ale její rada jít stále ulicí São João zabrala a tak po projití chudinskou kolonií jsme se začali škrábat nahoru a došli až na Morro Ferrobraz, ale z druhé strany, než bylo místo pro paragliding. Mohli jsme tak obdivovat vegetaci, ale výhled nic moc. Po pár konzultacích s místními farmáři se nám nakonec jednoho podařilo přesvědčit (zabralo to, že jsme mu řekli, že jsme z Ruska a z Česka), aby nám ukázal cestu a pustil přes svůj pozemek. A tak jsme nakonec doškrábali až úplně nahoru. Kudy jsme procházeli a na fotky z daných míst můžete kouknout na Google mapách.
Jo taky jsem se dozvěděl, kolik by tu poblíž Sapirangy stál pozemek. Alex totiž plánuje se oženit se svou brazilskou přítelkyní a zůstat tady. Takže zavedl řeč s místními usedlíky na tohle téma a (jestli to teď nespletu) tak 1 hektar by tu byl za 15 tisíc reálů, což je asi tak 170 tisíc korun.

Úterý - Den nezávislosti

V úterý byl Den nezávislosti Brazílie a tedy státní svátek. Brazílie se stala nezávislou 7. září 1822, kdy vzniklo Brazilské císařství. To bylo po sedmi letech nahrazeno republikou a o další dva roky později byla podle vzoru Spojených států přijata ústava Spojených států brazilských.

Každý rok se tak na Den nezávislosti konají vojenské přehlídky a já jsem se vydal do Porto Alegre se na ni podívat (místo, kde se obvykle koná). Jako průvodkyně se mi nabídla Bibiana, jedna z Aiesecářek a tak jsem měl postaráno o příjemnou společnost a zároveň nemusel příliš řešit, kudy se kam dostat. Dopoledne jsme tak strávili sledováním přehlídky. V pozdním dopoledni se k nám přidalo dalších pár Aiesecářů a na oběd jsme se pak vydali do restaurace - pizzerie, typu "bufetu", které jsou tu celkem obvyklé. Zaplatíte nějakých 20 reálů a můžete se cpát do prasknutí. Pizzové těsto sice nebylo úplně to pravé, ale ingredience na vrchu to celkem hravě vyvážili. Taky jsem tu poprvé ochutnal pizzu sladkou ala banana split a pizzu s lentilkama.
Zbytek dne jsme pak strávili poflakováním po Porto Alegre a popíjením chimarra. To je tu takový národní sport :)

Fotky, které jsem nacvakal, si můžete prohlédnout na: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/7zari/.

Pár cestovatelských informací

Tohle je ryze informativní příspěvek. To abych nezapomněl a neztratil se ve spleti autobusových společností a abych si někam uložil viditelně odkazy na ně.

Obě města mají docela pěkně zpracované internetové stránky, kde lze najít informace o městě, dopravní systém a plánované akce.
http://www.portoalegre.rs.gov.br
http://novohamburgo.org

Ubytování

Jsem ubytován v Novo Hamburgo v Morada Cinamomo. Je to studentská ubytovna - hostel, specializující se na zahraniční studenty. Vede ji paní Eliana a je to tu celkem příjemné. Cena za měsíc je kolem R$350 a potkáte tu hodně lidí na výměnném pobytu na univerzitě Feevale. Sama univerzita ji jako ubytovnu doporučuje. Viz příručka pro zahraniční studenty (v PT).

Autobusy

Systém autobusové dopravy bohužel není příliš přehledný. Dopravu obstarává několik společností. Jedny jezdí jako městská hromadná doprava a druhé jako meziměstské spoje.
Odkazy na jednotlivé společnosti pohybující se kolem Novo Hamburgo lze získat na stránkách společnosti CEVVAT. Zajišťuje možnost nákupu elektronické jízdenky pro obyvatele města.
Celkovým problémem je, že se na zastávkách téměř nevyskytují téměř řády a ani  informace, která linka na zastávce zastavuje. Všechno je třeba si zjistit dopředu přes internet nebo od kolemjdoucích. V Novo Hamburgo tak do severních končin jezdí společnost Hamburgesa a do jižní společnost Futura. Na odkazovaných stránkách lze nalézt vyhledávání v jízdním řádu. Cena jízdenky je R$ 2,20.
Městská hromadná doprava v Porto Alegre je na tom občas trochu líp co se týče jízdních řádů na zastávkách, ale příliš pravidlem to není. Jízdenka stojí R$ 2,45 a informace o linkách lze najít na stránkách http://www.eptc.com.br/EPTC_Itinerarios/linha.asp (eptc = mhd). Protože se ale v linkách autobusové dopravy nedá pořádně vyznat, tak nějaký člověk (či skupina) udělali nad google maps mash up poabus, kde jsou linky trochu lépe uspořádány a lépe se hledá, která kam jede.

Z Novo Hamburgo se lze dostat do Porto Alegre autobusy společnosti Central. Ta umožňuje cestovat buď přímými spoji s mezi-zastávkou v Saõ Leopoldo. Cesta pak trvá asi hodinu a stojí R$ 7,45. Tyto spoje jezdí nejčastěji ze zastávky Novo Hamburgo Rodoviária Velha. Některé tyto spoje vyjíždí též ze zastávky Feevale Campus II a zastavují na novém autobusovém nádraží Novo Hamburgo Rodoviária Fenac. Konečnou zastávkou v Porto Alegre je Camelodromo. Odtud  se lze dostat také nazpět.
Druhou možností je jet autobusy Federal. Ty zastavují na více místech, tak trochu by se dalo říct na každém rohu, cesta trvá skoro dvě hodiny a cena je R$ 5,50. Autobusy zastavují na mnoha zastávkách v obou městech a dalších na cestě mezi nimi. Konečnou zastávkou je místo kousek od hlavního autobusového nádraží v Porto Alegre označované jako Viaduto Conceiçao.
Na autobusech je ještě zajímavé, že žluté sedačky jsou určeny pro postižené, starší lidi a matky s dětmi.
Třetí možností je využít metro nebo-li trem, což je vlak jezdící suburban train, který zatím jezdí jen do Sao Leopolda, odkud je třeba chytit autobus, ale za rok, by už měl jezdit až do Novo Hamburga.

Z hlavního autobusového nádraží pak jezdí spoje do vzdálenějších míst Brazílie, jako je Sao Paulo nebo i přes hranice třeba do Argentiny.
Kdybyste měli zájem jet do Campo Bom a popřípadě ještě dále, pak můžete využít služeb společnosti Citral.

Letadla

Společnosti létající v Brazílii jsou například:

• TAM
• GOL
• Webjet 
• Azul

Co je v Porto Alegre k vidění

• centrum města - katedrála, radnice a kašna, divadlo
• stará tržnice
• procházka po břehu jezera
• galerie umění Rio Grande do Sul
• muzeum Rio Grande do Sul (hned vedle galerie)
• Usina do Gasometro
• centrum Santander (moderní umění a kino)
• muzeum vědy u katolické univerzity
• botanická zahrada
• park Farroupilha
• casa de Cultura Mário Quintana (kulturní centrum)
• Teatro do Bourbon Country (kulturní centrum obchodního domu Bourbon)

Akce

• možnost projíždky lodí od Usiny do Gasometro. Lodě jezdí tak od 9 či 10 hodin a projížďka stojí od R$10 do R$20 na 1 až 2 hodiny.
• týden Farroupilhy
• folklórní tance
• festival knihy (29.10.2010) 
• nezávislost Brazílie (7.9.2010) - přehlídka tady

Linkovník

Co se tu děje v RS - http://www.queb.com.br
Web zpráv okolo všeho v Brazílii - http://www.terra.com.br/
Informace o ubytování, spojích apod. - http://www.aondefica.com
Portál o baťůžkářském cestování nejen po Brazílii - http://www.mochilabrasil.com.br/

Internetové střípky

Minulý víkend jsem strávil v teple svého "hostelového" pokoje. A teplo skutečně bylo. Jaro prý ještě nepřichází, ale o víkendu se tu teploty pohybovaly něco přes 25 °C a to když bydlíte v podkroví je docela znát. Ovšem stěžovat si nemůžu, lepší než sedět u počítače v kulichu a zabalený v dece.
Čas jsem trávil snahou zapamatovat si nějaké to portugalské slovíčko, ale také brouzdáním po internetu a čtením si článků o Brazílii. K tomu jsem se před odjezdem bohužel pořádně nedostal, takže si to teď trochu snažím vynahradit a něco se o ní dozvědět. Chtěl bych se tak s vámi podělit o zajímavé články, na které jsem narazil. Pravda, je to trochu více čtení, ale třeba vás některý zaujme.

Informace, informace

Začnu základními údaji o Brazílii jako o zemi. Těch jsem tady zatím příliš nezmínil, protože je nevím. Tenhle článek je pěkně shrnuje. A celé stránky jsou pak skladištěm kopií článků o Brazílii, takže se dají použít jako rozcestník.
http://m.brazilcomm.webnode.cz/clanky/zakladni-informace-o-zemi/

Druhou informační stránkou je zpráva z pobytu studenta v Porto Alegre, který sem jel přes organizaci IAESTE. Je tam pár shrnujících informací jako třeba jídlo anebo doporučení.
http://www.old.iaeste.cz/modules.php?name=Reviews&rop=showcontent&id=70

Blogy a cestopisy

Tenhle článek je ze stránek Gaudeamu, kde se Komerční banka propaguje jako ta správná banka pro mladé lidi. Jedná se o krátký článek, který představuje Brazílii tak nějak v celku.
http://www.g2.cz/cs/cestovani/cestou_necestou/8.shtml

Téma o kterém jsem chtěl zjistit trochu více je téma favel. Našel jsem velmi pěkný blog člověka, který rok ve favele pracoval jako dobrovolník a stále se o téma zajímá a bloguje. Tohle je velmi zajímavý rozhovor s ním na téma favely.
http://tygr1981.blogspot.com/2010/07/vsechno-co-jste-kdy-chteli-vedet-o.html

Další je pak o cestách jakéhosi týpka, který 2 roky cestoval po světě. Líbí se mi jeho styl popisu a tak jsem si celkem s radostí přečetl jeho zápisky o cestě po Brazílii z roku 2008.
Jeho dny v Riu: http://www.kasparec.com/cestopisy-blog/rio-de-janeiro-prvni-dojmy-z-brazilie-7/
Jaký je sever Brazílie: http://www.kasparec.com/cestopisy-blog/salvador-cerne-mesto-brazilie-8/
Jak může vypadat cesta po Amazonce: http://www.kasparec.com/cestopisy-blog/cesta-lodi-do-amazonie-11/
A pak asi pro mě "nejhezčí" popis jeho cesty pralesem: http://www.kasparec.com/cestopisy-blog/amazonsky-prales-selva-12/

Zakončím pak podle mého mínění celkem náročnými články z Britských listů pojednávajícím o Brazílii. Najdete zde informace o náboženském vyznání, složení obyvatelstva, klimatu, informace o Češích v Brazílii, něco o favelách a o tom jak je Brazílie úžasná ve své multikulturnosti.
http://www.blisty.cz/2009/8/14/art48441.html
A článek trochu o politice a trochu o všem jako ten předchozí. Mají stejného autora pana Josefa Mikovce.
http://www.blisty.cz/art/47068.html

Videa

Nakonec ještě přidám dvě videa o cestování. Nikoli ale po Brazílii.
První je o chlapíkovi, který si řekl, asi v roce 2005, že nechá práce a z vydělaných peněz pojede do Asie. Tam, když se nechal filmovat před nějakou památkou, mu kamarád řekl, že by tam neměl jen tak nudně stát, ať třeba zkusí zatancovat. A tak to zkusil, video se stalo populární a někdo mu pak nabídl, jestli to nechce zopakovat, že mu cestu zaplatí. A tak se můžete podívat, kde všude byl Matt:
http://www.youtube.com/watch?v=zlfKdbWwruY&feature=player_embedded

Druhé je o jednom Němci, který se rozhodl, že přejde celou Asii a dojde až do Německa. Svůj plán sice změnil, ale ušel téměř 5000 kilometrů a vzniklo z toho moc pěkné time-lapse (intervalově snímané?) video:
http://www.vimeo.com/4636202

Několik subjektivních postřehů nejen z minulého týdne

Minulý i tento uběhl už tak nějak obvykle. Cestu do práce zvládám už bez problémů chůzí během 30 min, v supermarketu už mě asi znají, protože se mě nesnaží nabízet jakési výhodné nákupní karty a u oběda už vím, jak si říct o kuřecí maso.

Minulý týden byl bohatý na party. Ne tedy snad, že by byly každý den, ale ve středu se konala oslava narozenin na ubytovně, kde bydlím. Bohužel nevím jméno oslavenkyně, protože jsem byl pozván trochu mimochodem, když jsem si mířil pověsit vyprané ponožky. Druhou byla "festa" na oslavu promoce Mariany,  jedné kolegyně z práce, kam tak jako minule zamířila celá firma. A třetí pak sobotní Aiesec party v Porto Alegre. Ta byla příjemná v tom, že jsem potkal docela zajímavé lidi, kteří tady vedou Aiesec nebo jsou tu na stáži stejně jako já.
Tento týden byl klidnější a tak jsem se mohl plně :o) soustředit na práci.

Práce

V úterý k nám do firmy přišli dva zajímaví týpci v kombinézách lékařské kliniky a začali kolem nás chodit a něco měřit. Tohle přikládali ke každé klávesnici. Nejdřív jsem myslel, že snad měří radiaci, ale bylo mi vysvětleno, že se jedná o luxometr a že měří množství světla na pracovním místě, čímž se určuje (asi nejen tím) kvalita pracovního prostředí. Firma pak o sobě může prohlašovat, že prošla testem kvality.
Zajímalo by mě, jestli se bere v úvahu pracovní zařazení. Takový sklepní linuxák (download videa)  by tím asi neprošel.

Každý kolektiv má nějakou tu svoji firemní kulturu. Pobavilo mě ale, jak se během času vyvine i názvosloví. V Seacompu jsme říkali, že pracujeme ve vývojového postupu "integration tester driven development". Tady se zase říká, že se dělá "extreme go horse development". Výraz "go horse" má v tomto případě význam pobízení koně, aby jel rychleji a rychleji. Co to znamená pro programátory - zaměstnance, lze celkem jednoduše domyslet :)

Budou volby

To poznáte tak, že na ulicích začnou jezdit volební autobusy a chodit lidé s vlajkami propagujícími určitou politickou stranu. V Brazílii je volební účast povinná a za to, když nepřijdete volit hrozí pokuta. Jak jsem pochopil, tak se nejedná o závratnou částku - snad kolem 20% měsíčního platu, ale když se nedostavíte, tak se například nemůžete účastnit konkurzů o veřejné zakázky nebo nezískáte práci ve státní správě.
Dobří jsou ale ti mávači s vlajkami. Ono to mávání může být totiž také povinné. Některé podniky, sympatizující s určitými politickými stranami, tyhle mávače posílají do ulic, aby stranu propagovali. A není to jen tak, že by člověk prostě místo práce šel mávat. Může se vám stát, že budete muset jít mávat s vlajkou (zadarmo) o víkendu. A když řeknete že nepůjdete, může to skončit tím, že v pondělí už pak nemusíte chodit ani do práce. Tohle ale určitě neplatí obecně. Platí tady na druhou stranu více než v Čechách, že lidé chtějí své kandidáty viditelně podpořit (alespoň se mi zdá) a mnoho aut v ulicích má na sobě nalepeny samolepky podporující určité kandidáty.
Také mi přijde, že strany tu nemají úplně jednotný vizuální styl. Alespoň co tak pozoruji plakáty, které jsou vidět tady v Novo Hamburgo.
Co jsem si mohl zatím všimnout, tak tu na ulicích a podél silnic obecně není mnoho billboardů. Kampaně se tak odehrávají na plakátovacích plochách a nebo v rámci projíždějících automobilů či autobusů, které na sobě mají volební reklamy a z některých pak ještě z ampliónu na střeše někdo cosi hlásá. Jak poznamenal jeden kolega, když jsem mu říkal, že u nás příliš aut s amplióny propagujícími určitou stranu nepotká, tak u nás máme volební kampaň trochu víc organizovanou. Tady politické tváře uvidíte spíše na těch autech než na billboardu.
Oproti Čechám není na plakátech zdůrazněna strana, za kterou osoba kandiduje, ale volební číslo. V říjnu budou volby snad do všech úřadů, do kterých jde tady někoho volit, takže se na ulicích setkáte s kandidáty na post prezidenta, brazilského parlamentu, senátu a státního parlamentu Rio Grande do Sul. Do které funkce člověk kandiduje poznáte právě podle jeho čísla. Ty jsou zkonstruovány tak, že první dvě číslice označují stranu, za kterou osoba kandiduje a podle toho kolik číslic následuje, pak určuje funkci o kterou kandidát usiluje. Prezidentský kandidát, stejně jako zájemce o post v parlamentu je označen dvěma číslicemi a počet číslic narůstá až na pět pro uchazeče o post v zastupitelstvu. To že zde není na plakátech kladen až tak velký důraz na stranu vyplývá asi i z toho, že volič dává hlas přímo vybranému kandidátu a nikoli straně jako u nás. Bohužel nevím jestli jsou dále hlasy nějak děleny podle států, počtu obyvatel nebo jestli se prostě vezme prvních 513 lidí s nejvíce hlasy a těm se dá křeslo v parlamentu.
Nejsilnějšími stranami tu jsou prý PT a PDT. Obě strany mají v názvu "dělnický" a jsou sociálně zaměřené.
Jen tak pro zajímavost jsem sebral nějaký propagační leták, kdyby se někdo chtěl mrknout. Zajímavá je tabulka dole, kde vás leták informuje, které čísla kandidátů máte navolit :)
Ještě jednu důležitou informaci ohledně voleb je třeba zmínit. Brazílie byla prvním státem na světě, který zavedl elektronické volby a to už v roce 1996. To tedy neznamená, že by člověk mohl třeba jako v Estonsku hlasovat přes internet, ale znamená to to, že do schránky nedostanete žádné volební lístky, ale ve volební místnosti vás čeká elektronický terminál, kam nacvakáte svoji volbu, tedy ona čísla kandidátů.

Fotbal

Jak jste možná postřehli, tak Porto Alegre vyhrálo Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores). Projevím se jako řádný fotbalový ignorant, protože jsem do této chvíle nevěděl, že existuje něco jako mistrovství světa klubů ve fotbale, kam postupují vítězové jednotlivých kontinentálních lig mistrů.

Abych se ale vrátil. Ona první věta totiž není až tak úplně pravda, alespoň z pohledu fanoušků. Tady se lidé rozdělují podle toho, kterému klubu v Porto Alegre fandí. Můžete být buď Grêmista nebo fanda Interu. Svoji klubovou příslušnost tu lidé dávají (jako tu volební) celkem dost najevo. Bundy, trička nebo odznáčky jednotlivých klubů jsou na ulicích vidět celkem často. Moji kolegové jsou všichni fandy Grêmia a tak pro ně byla středeční porážka mexického Chivasu pohromou, zvláště proto že Inter tak dotáhl Grêmio v počtu vítězství v Poháru osvoboditelů a mají teď oba dva na svém účtu dvě výhry. A tak když se ve městě mohutně oslavovalo a ulice byly plné troubících aut, tak my jsme ve středu zapíjeli žal :) A ještě veselejší bylo, když jsem v pátek večer odcházel z práce a jeden kolega zrovna řešil problém na stránkách, které dělá WTPrime pro Internacional. Když jsem se ho zeptal, jak to jde, tak se ošklivě zatvářil a jeho slova tady radši opakovat nebudu.

Brazílie

Drobnou odlišností od Čech jsou účtenky v hospodách. Zaprvé se tu nedělají pivní plůtky, ale pivní čtverce. Takže pět piv je znázorněno diagonálně přeškrtnutým čtvercem. A je tu také zvykem, že účtenku dostane každý svoji vlastní. U východu z hospody pak stojí nějaký hlídač, a tomu musí odcházející člověk ukázat, že má zaplaceno. Na to je třeba dávat pozor, protože když si účtenku nepohlídáte, můžete ji pak najít někde v koutě ovšem dosti rozrostlou útratou. A to se prý vydiskutovat s obsluhou nedá.

Fajn jsou tu veselí psy na ulicích. Nevím ovšem jestli je to záležitost jen Novo Hamburga, ale po ulicích tu běhají toulavý oříšci.Jsou většinou dva nebo tři a krom toho, že se tu tak různě motají, tak se mezi sebou různě pošťuchují, což je fajn pozorovat.

Trochu mě překvapuje, že co můžu občas kolem sebe slyšet - zase mám pouze omezený rozhled pouze na lidi, se kterými se stýkám - určitá část Brazilců nemá rádo Portugalštinu. Říkají, že je to těžký a složitý jazyk.  Rozebírali jsme to s jedním Polákem Andrzejem, který je tu na stáži a došli jsme k tomu, že pro nás je jazyk národní identitou, což tady trochu nefunguje, když jsou tu všichni porůznu pomixovaní.
Mě by tedy nikdy nenapadlo říkat, že "czech language sucks", jak jsem to tu párkrát slyšel od Brazilců o portugalštině. Neplatí to ale obecně nebo pro všechny a je dost možné, že je to trochu specifikum jihu Brazílie, kde jsou vlastně všichni buď Němci nebo Italové.
Ovšem mně třeba přijde korektní používání českého jazyka celkem důležité (a doufám, že mi čtenáři zápisků odpouští občasná škobrtnutí. Nějak nezvládám zpětnou korekci napsaného textu. Když jsem psal předchozí větu, tak mi to nedalo a musel jsem si otevřít zápisky z cesty do Řecka, kterou jsme podnikli před 5ti lety a kousek odcitovat (asi pochopí jen zasvěcení):
..Také si čteme včerejší zápis. Xaldos se červnená pro své gramatické chyby  a bojí se, že to povíme Robovi. Tak si říkám, že z něj má nějaký strach....
Co se týče národní identity, tak se ještě na skok vrátím k onomu rozhovoru s Andrzejem. Vyprávěl, že když se bavil s nějakou Brazilkou, která se ho ptala odkud je a on řekl, že je Polák. A ona na to, že ona je také Polka. Tak se jí zeptal, kde žije a ona řekla, že v Brazílii a že v Polsku nebyla a polsky neumí, ale měla praděda Poláka a za Polku se považuje. Což zase nemohl úplně skousnout Andrzej, pro kterého býti Polákem znamená něco jiného. Když jsem nad tím uvažoval já, tak jsem si říkal, že moje první reakce by byla asi spíš potěšení nad tím, že se někdo počítá k Čechům.
Ačkoli je tenhle blog převážně o Brazílii, tak se ještě zastavím u Polska. Zvláště, když tu máme 21. srpna.  Andrzej je fajn týpek s celkem velkým rozhledem a mě zaujalo, že říkal, že za co se Poláci stydí je, že přijeli v 68. do Prahy s tanky a že obyčejní lidé ve městech bránili armádě (vlastními těly), aby do Čech vyrazila. O tom jsem třeba neměl tušení. Stejně tak mě zaujalo, že dnes byla připomenuta památka Ryszarda Siwiece, který se upálil na protest okupace Československa.


Teď jsem se také teprve dostal k přelouskání článku o Brazílii z jednoho nejmenovaného českého časopisu. Jedná se o "shrnutí" ekonomické situace Brazílie. Tak kdybyste měl někdo zájem, dovolil jsem si ho nafotit.

Trochu odjinud

Jeden můj kolega se chystá v lednu na měsíční pobyt v Jižní Koree, kam jede přes školu na krátko studovat. Bavili jsme se o Koreji a on se divil, že Severní části poloostrova schází na google mapách mapy. To mě přimělo se trochu podívat po netu a tak bych se rád podělil o následující odkazy.
Pěkné rozhovory o současné "situaci" si je možné poslechnout z pořadu Casablanca na radiu Wave. Najdete tam také odkazy na fotografie pořízené ze strany Jižní Koree a z naší ambasády. A pak přidám odkaz na blog člověka, se kterým je onen rozhovor, a který překládá tiskové zprávy KLDR a publikuje je.

Fotky pro Péťu

Poslední dobou nejsem schopný dostat se k napsání delšího příspěvku. Tenhle bude kratičký a je to takový pozdrav Péťovi Sedláčkovi :)

Měsíc za mnou

Původně jsem o tom nechtěl psát, protože jsem si říkal, že o tom nebudu psát, že popisovat, že jsem byl u holiče je už trochu divné, ale já jsem tak plný dojmů :), že přeci jen něco napíšu.
Protože mi už vlasy trochu přerůstaly přes hlavu, tak jsem se delší dobu rozhodoval, že bych měl najít někoho s nůžkami v ruce, aby mi je zkrátil. V úterý jsem se do toho rozhodl prásknout a zašel do nejbližšího kadeřnictví. Že jsme možná měl jít trochu dál, se ukázalo při placení. 270 Kč jsem za ostříhání ještě nedal. Ale zas jsem teď střižený na Argentince. Alespoň to ten člověk tvrdil :) A taky to bylo poprvé, kdy po stříhání dal holič do ruky hřeben, abych se učesal. Ten týpek si totiž nebyl vůbec jistý nebo měl problémy s mými vlasy, ale chodil kolem mě jako kdyby mi nestříhal vlasy, ale modeloval sochu. Tu trochu přistříhl, tam něco ubral, přehodil si strojek s nůžkami a pak zase zpět. Na to kolik se mnou strávil času sice nevypadám, ale zážitek dobrý ;)

Práce

Protože v práci trávím většinu svého času tady, asi bych měl napsat něco víc. Ovšem nevím přesně co.
Možná bych mohl začít tím, že jsem dostal svoji první výplatu, takže bude na činži. Kdyby někoho zajímaly platy v IT tady v Brazílii, tak v práci vytáhli stránky s platovou statistikou. Bohužel nevím, co přesně znamenají termíny terceiro a CLT.
A už jsem taky (konečně) zažil svůj první brazilský přesčas. Už bylo na čase, myslel jsem, že to nepřijde :)
Jinak se snažím proniknout do tajů trojice PHP&Javascript&CSS. Což je fajn, protože objevuju nové nebo zapomenuté věci. Práce je tedy zajím v pohodě. Jen co se pracovních procesů týče, bych měl pár výhrad, ale holt s některými věcmi se člověk musí smířit.

Campo Bom

V sobotu jsem se byl podívat zase trochu po okolí a tentokrát do Campo Bom. Což je takové přidružené městečko k celkově velké aglomeraci kolem Porto Alegre čítající asi 60 tis lidí (dle wikipedie). Tedy tady spíš přidružené k samotnému Novo Hamburgo. Nejzajímavější na tomhle městečku asi je, že tu byla vytvořena první cyklistická stezka v Latinské Americe. Ta obíhá celé městečko a tak je vhodná pro cyklisty a běžce všeho druhu. Jinak tam najdete jednu hlavní třídu a náměstí.

Byl jsem pozván od Alexe, abych se rozhlédl kolem, a taky aby mi pomohl vyřešit problém se získáním výplaty, protože se mi ještě nepovedlo si založit bankovní účet. Takže jsem byl proveden trochu po okolí a pak jsem odpoledne strávil ještě ve společnosti Alexovy přítelkyně Daniely, kdy mě ukazovali fotky z jejich stáží v Německu a Rakousku a následně jsme připravovali palačinky na večeři.

Brazílie

Dovolím si odkázat na blog jednoho Ira, cestujícího po světě, kde se dočtete proč je Brazílie úžasná (v aj):
http://www.fluentin3months.com/why-i-love-brazilians

S jeho postřehy se nedá než souhlasit. Dovolil bych si jen přidat k pár z nich komentář:

• To že tady člověk potká lidi zaměstnané na místech, kde by to u nás nebylo až tak normální je pravda. Tenhle postřeh jsem zapomněl zmínit. Začíná to právě těma dvěma osobami v autobuse - řidič a vydávač lístků, pokračuje třeba v supermarketu, kde je u každé pokladny kromě pokladní, ještě jeden člověk, který vám kupované věci ukládá do tašky anebo různí hlídači parkovišť a vrátní.
•  To že Brazilci dbají o svou hygienu je taky pravda. Už se mi několikrát stalo, že se mě ptali, jak často se v Čechách sprchujeme. Je tu rozšířený jakýsi mýtus, že v Evropě se lidi skoro nesprchují, tak jednou do týdne. A nejhorší jsou prý Francouzi, kteří se jen navoní. Možná se to o nich říká (ale mě to přišlo nové) nebo to má nějaký historický původ (viz ukázka z knihy).
• Jen si možná nejsem jist úplně tou hrdostí. Alespoň tady na jihu, mám pocit, že tomu je trochu jinak. Jak to tu říkají všichni, tak Rio Grande do Sul není v podstatě Brazílie. Jistě to má kořeny v tom, že sem přišlo velké množství německých a italských přistěhovalců. Často slyším, že lidé jsou hrdí na Rio Grande, ale ne už tak na celou Brazílii. A to že se občas ozve hlas, že jinde by bylo lépe, asi není třeba brát příliš vážně, protože třeba v Čechách je to slyšet celkem často a vlastně to nic neznamená. Aspoň jsem nepotkal nikoho, kdo by to řekl a myslel to vážně tak, že by se odstěhoval.

Nanyho promoce

Protože jeden kolega z práce ukončil úspěšně své studium a pozval celou firmu na oslavu, dostal jsem se na promoce na univerzitě Feevale v Novo Hamburgo. Pokusím se trochu nastínit, jak promoce probíhala.

Co se oficialit týká, tak se od té české nijak zvlášť nelišila. Nejprve přišli profesoři, oděni v talárech. Na rozdíl od Čech se ale dostavila většina profesorského sboru, který studenty vyučoval. Pak byli přivedeni studenti, také oděni v talárech a v rukou nesli čepičky. Protože se jednalo o promoce informatiků, tak měli zepředu přilepen zavináč. To už trochu nastiňuje atmosféru promoce a to, že se odehrávala v dosti neformálním duchu. Na pódiu byly přichystány židličky, kam si čerství absolventi sedli.
Abych se vrátil k tomu neformálnímu duchu. Ačkoli většina přítomných byla oblečena ve společenských šatech, když si člověk sednul a čekal na začátek, mohl sledovat promítání fotek absolventů z dětských let k čemuž hrála popová muzika. Ovšem co nastalo ve chvíli, kdy studenti vstoupili do sálu a šli na pódium se dá srovnat jen s fotbalovým zápasem. Všichni vstali tleskali, ozývali se oslavné výkřiky a k tomu někteří troubili na troubítka. Stejně tak to probíhalo při předávání diplomů. Když si šel vyzvednout diplom některý z absolventů, vždy určitá část hlediště vstala (to podle toho, kdo tam měl kolik příbuzných a přátel) a začala mohutně tleskat a pískat. Tento hluk se mísil s rytmy popu a samby linoucími se z reproduktorů.
Abych se ale vrátil k postupu promoce. Po usednutí studentů na židličky následoval proslov děkana (asi), pak se zpívala Brazilská hymna (a opravdu všichni v hledišti zpívali) a poté ještě hymna Rio Grande do Sul.
Pak jeden z aboslventů přešel před rektora a odříkával slib s rukou na bibli. Vždy přednesl jeden verš a ostatní absolventi ho ze svých míst sborově zopakovali. Pak následovalo předání diplomů, kdy rektor každému studentu nasadil na hlavu čepičku, a studentský proslov. Dále jedna živě hraná píseň, kde se jeden z absolventů předvedl jako zdatný saxofonista a pak poděkování profesorům, každý dostal od studentů jakousi plaketu a závěrečné vyhození čepic za zvuků písně we are the champions.

No a pak jsme byli celá firma pozváni na oslavu, která mi přišla stejná jako jsou oslavy svatby u nás. Sešla se rodina a přátele, byl připraveny švédské stoly, množství piva Skol podle libosti a taneční parket v mixu amerických šlágrů a místní hudby. Celkově se nedalo na nic stěžovat :)

Brazílie

Během hledání brazilské hymny na youtube jsem narazil na dvě další videa o brazílii, tak je sem přidám.
Promo turistické video: Sounds of Brazil
a turisticky informační promo video: Traveling to Rio Grande do Sul.
To abyste věděli s čím se tu potkáte, jestli sem někdo někdy hodláte přijet :)
Skutečnost je zatím o poznání více deštivá a fádnější :)

Když jsem psal o jídle, zapomněl jsem zmínit jednu celkem tradiční poživatinu v tomto kraji. Tou jsou slepičí srdce. Ty si můžete objednat místo masa do hamburgru, přidat na talíř v jednom ze zdejších "bufetů" nebo objednat v podstatě v jakékoli restauraci.

Výlet do Porto Alegre 2

Protože se udělalo pěkné slunečné počasí - kolem 16 °C - vydal jsem se prozkoumat s foťákem v ruce Porto Alegre. Vyklubala se z toho pěkná 20 km procházka :)
Porto Alegre je příjemnější město než Novo Hamburgo. Najdete tu na ulicích sem tam lavičky a oba parky, které jsem prošel skýtají možnost odpočinku, ačkoli jsou docela přelidněné. Na fotky se můžete podívat buď na google mapě:
http://maps.google.cz/maps/ms?ie=UTF8&hl=cs&msa=0&msid=110486755063939842336.00048ccfe9867c52fb90e&ll=-30.034325,-51.228325&spn=0.008545,0.021136&z=16&brcurrent=5,0,1
nebo v galerii:
http://chalda.yc.cz/foto/brazil/portoAlegre

A na závěr fotka kocoura, který tu sedává za plotem vedlejšího domu, pro mamku.

Víkend v Porto Alegre

Ačkoli propršel zase skoro celý víkend, do Porto Alegre jsem se nakonec dostal. Stalo se tak díky tomu, že jsem byl pozván Leonardem, jedním z Aiesecářů, na koncert na sobotní večer.

Porto Alegre

O městě jako takovém toho bohužel až tolik zatím říci nemůžu. Celý víkend střídavě pršelo a když jsem do Porto Alegre dorazil, zrovna začala vítaná průtrž mračen. Každopádně jakožto centrum státu Rio Grande do Sul je poněkud rušnější než Novo Hamburgo a má také nějaký ten historický střed města.
Město se rozkládá na břehu řeky Rio Guaiba, která dále formuje jezero Lagoa dos Patos. Z vysvětlování jsem pochopil, že to není úplně jezero jediné, ale že se skládá ze třech částí. Ve městě je přístav, ale zámořské lodě dnes prý končí svou pouť spíše ve městě Rio Grande.
 Můj průvodce Leonardo byl postaven před problém, jak mě seznámit s městem a úplně nepromoknout. Zastavili jsme se tak v místní tržnici, která je zastřešená a je zde možnost nakoupit všelijaké pochutiny, turistické cetky, ale najdete v ní i nejstarší hospodu v Porto Alegre. Jmenuje se stylově Gambrinus. Jak jsem na internetu zjistil, tak Gambrinus byl Vlámský král patron pivovarnictví, takže to s naším pivem asi nic společného nemá.
V rychlosti jsme pak prošli sřed města a zastavili jsme se v galerii umění Rio Grande do Sul. Ta ale velikostí příliš neoplývá a díla místních malířů jsou shromážděna v jednom nevelkém sále. Druhou zastávkou bylo kulturní centrum Santander, kde banka proměnila své sídlo v kulturní centrum a galerii moderního umění. Můžete si tu třeba dát kafe v prostorách bankovním sejfu. Dále už naše kroky směřovaly pouze do katedrály Metropolitana a pak jsme se raději ukryli před deštěm u Leonarda doma.

Koncert

Večer nás čekal koncert Jorge Drexlera v kulturní části nákupního střediska Bourbon. Jorge Drexler je Urugvajský hudebník, který hraje v podstatě folkové písničky, kdy nejdůležitější částí doprovodu je jeho kytara a texty písní, ale k tomu má doprovod kapely, kde najdete tympány, saxofon, bubny, elektrickou kytaru a podobně. Aby toho nebylo málo, tak do toho jemně míchá ještě elektronické efekty. Můžete kouknout na ukázku na youtube. Na živo to ovšem bylo lepší :)

Neděle

Leonard mě nechal přespat u sebe v bytě a na neděli byla plánovaná další prohlídka města. Avšak po koncertu jsme docela dlouho vyspávali a počasí nám znovu nebylo nakloněno a tak jsem viděl pouze kousek nábřeží jezera a pak už jen internetovou kavárnu.

Bezpečnost

Už delší dobu jsem chtěl napsat něco o bezpečnosti pohybu ve městě. Bude to ale trochu útržkovité, protože je to pro mě ještě stále trochu neuchopitelné téma.
Města v Rio Grande do Sul jsou považována za bezpečnější než je třeba Sao Paulo, ale přeci jen to tu funguje trochu jinak než u nás. Na ulicích, především ve středu města, vidíte ozbrojené policisty a také vojáky a zahlédnout nějaký ten samopal není až tak velký problém. Střed města v denních hodinách je tedy pro pohyb bezpečný.

Větším problémem je to s okrajovými částmi. Pokud se přes den nerozhodnete jít na procházku přes nějakou chudinskou čtvrť, pak se pohybovat městem pěšky není zvlášť problém. Horší to je s příchodem tmy. To jednat na ulicích ubude policistů a jak mi bylo řečeno, tak i tak na zásahy zas tolik nevyjíždějí. Na ulicích se pak začnou pohybovat lidé z favel, jestli to tak můžu nazvat. Často chudí lidé, kteří obcházejí "popelnice" a sbírají věci, které lze prodat do sběrného dvora. Krom toho se vám ale může stát, že na vás někdo takový vytáhne nůž nebo jinou zbraň a požádá vás o batoh, kabelku, peněženku a tak. Ne snad, že by tu probíhaly vraždy, ale loupeže se tu takhle vyskytují. Ptal jsem se kolegy z práce, jestli se mu něco takového stalo a celkem mě vyděsilo, když říkal, že ano, že se vrátil domů bez klíčů, peněženky, bot a kalhot.

Proto se doporučuje jezdit autobusem nebo autem. Ani cesta autem ale nezaručuje bezpečí. Když jsem jel do Porto Alegre autobusem, tak v jedné z okrajových částí města byla upozorňující cedule, že vjíždět tam po 22 hodině je nebezpečné. Stejně tak mě trochu překvapilo, když jsem si poprvé sednul do auta s Kely. Ta automaticky zamkla dveře a teprve pak se rozjela. Cestou v letadle jsem se na otázku bezpečnosti ptal holčiny ze Sao Paula a ta v podstatě říkala to stejné, pouze s tím, že v noci je to tam asi ještě trochu problematičtější. Na semaforech se tam pak nezastavuje vůbec.
S příchodem noci se také z některých příjemných míst, jako je třeba park Farroupilha v Porto Alegre, stane celkem nebezpečné místo, kde se to zloději jen hemží. Tam prý chodí právě proto, aby někoho o něco obrali.
Být obezřetný je třeba ale i přes den. Funguje tu taková horší forma kapsářství. Není to jen o tom, že vám někdo nepozorovaně vytáhne peněženku z kapsy, ale když se producírujete příliš viditelně třeba s foťákem, může se vám celkem jednoduše stát, že k vám přiběhne týpek, vytrhne vám ho z ruky a zmizí někde v dáli. Co se týče foťáků, tak se doporučuje je nenosit na krku, ale vždy je schovat do batohu, aby člověk nebudil příliš velou pozornost.

Rady, které mi tu tedy dali vyplývají z toho co jsem se tu snažil sepsat. Nechodit po nocích příliš pěšky po ulicích. Dávat si pozor na divné existence a když někoho takového člověk zpozoruje, má změnit směr cesty nebo přejít na druhý chodník. Neukazovat, že máte foťák, mp3ku či pěněženku. Nechodit do částí města, které jsou blízko favel.

Prší...

Tak se nám četnost příspěvků začíná trochu snižovat. Jednak si začínám zvykat na věci, které mě nejprve udivovaly a tak už není tolik o čem psát a druhak jsem byl zaměstnán hodnocením povídek pro letošní ročník soutěže Vidoucí. Možná by se dalo namítnout, že jsem si povídky mohl přečíst už v dubnu, avšak není nad to strávit deštivý víkend na jihu Brazílie s pěknou českou fantasy povídkou. Doporučuju přijet sem v září, kdy již bude možné hodnotit druhé kolo a vyzkoušet :)

Tak ale abych se vrátil k tomu jak se vede. Řekl bych tudo bem.

Minulý víkend

Původní plán na víkend jsem měl takový, že se pojedu podívat do Porto Alegre a trochu se tak rozkoukat po okolí. Kely mě domluvila průvodce, což by bylo fajn. Ovšem plány byly zhaceny počasím. Teď už tu skoro týden vytrvale prší a o víkendu to byl déšť bez jakéko-li přestávky. Proto jsem výlet odložil na nějaký z příštích víkendů. Snad tento.
Ovšem protože jsem se chtěl trochu hýbat a už sem jsem jel s přesvědčením, že bych se tu rád učil capoeiru, tak jsem googlil (ještě že ten internet máme), jestli tu není nějaká možnost ji cvičit. Novo Hamburgo je bohužel jen takový přícmrdek Porto Alegre, takže veškeré možnosti ať už kulturní nebo sportovní je možné nalézt spíše tam, ale i tak jsem se dopátral k jakési skupině a byl jsem se tam u nich podívat. Je to člověk, který na dvou základních školách učí děti capoeiru, aby se nepoflakovali po ulicích (asi tak něco v tom smyslu). Teď přes zimu tam ale příliš žáků nemá a tak jsme tam byli všeho všudy tři. Není to úplný profík, ale zase je přátelský a učí zadarmo. Trochu mě to připomíná moji snahu naučit se Španělštinu v Cordobě. Tam jsem si také sehnal kurz zadarmo v centru pro imigranty, ale kdybych býval navštěvoval nějaký placený, tak asi umím mluvit trochu lépe. Uvidíme jak to bude v budoucnu.
Jako všude i tady je trochu problém moje jazyková neznalost a tak i když on trochu anglicky umí, ne vždy všchno chápu. Zvlášť jak provádět některé pohyby.

Portugalština

To je trochu kámen úrazu. Zatím jsem nezačal navštěvovat žádný kurz a tak se snažím se trochu učit doma jako samouk. Ovšem po návratu z práce, toho většinou už moc nezvládnu.
Do služby jsem zapřáhnul moderní technologie a učební techniku, která se jmenuje spaced repetition, což by se dalo přeložit asi jako opakování s pauzami či rozložené učení. Tahle technika vychází ze studia lidského mozku, kdy se vědci snažili zjistit, jak dlouho si mozek věci pamatuje a jak rychle je zapomíná. Asi jako neznámějšího představitele této metody lze uvést Piotra Woźniaka, který na základě oněch vědeckých výzkumů napsal program, který vezme pojmy a studentovi je předkládá v takových intervalech, aby si je zapamatoval a pak udržel v paměti. Ona metoda tedy není o ničem jiném, než o neustálém učení a opakování, ale s tím, že čas zopakování je vypočten tak, aby nepřišlo pozdě a člověk už zapomněl, ale ani zbytečně brzo, kdy by si opakoval pořád dokola ta stejná známá slovíčka.
Jedním z takových programů je třeba Anki, kdy dobrovolníci vytvářejí pro tento program slovníčky a vy se je pak můžete učit. Tenhle typ programů je hodně využíván studenty japonštiny, kdy je třeba si namemorovat velké množství "divných znaků". Pro mě je na tomhle programu fajn, že si ho můžu občas pustit i v práci a vzdělávat se v pracovní době :). Zároveň dochází k synchronizaci pojmů přes internet, takže doma mě pak program nenabízí už jednou zopakované slovíčka.
I tak mi jde učení velmi pomalu. Další problém mám trochu s výslovností. Tady na jihu mají přízvuk trochu blíže k španělštině, ovšem stále jsem nějak nevycítil, jak se které slovo má vyslovovat. Onu kodifikovanou verzi, kterou hlásá učebnice pro samouky nelze použít a tak se snažím odchytávat slovíčka v rozhovorech kolegů, což zatím příliš nezvládám. Například slovíčko estar (být, vyskytovat se) by se podle učebnice vyslovilo ištar, tady ale použijí prostě estar.
Zatím největší problém jsem měl asi se dny v týdnu, kdy jsem podle zvyku předpokládal, že prvním dnem je pondělí a tak když jsem pracovním emailu dostal, že se něco koná v quarta-feira, tedy nepřesným překladem čtvrté slavnosti, domníval jsem se, že se jedná o čtvrtek a ne o středu, jak tomu skutečně bylo.

Hudba

Někdy se ale vyplatí portugalsky nemluvit úplně plynně. Abych mohl v práci poslouchat muziku, koupil jsem si prodlužku pro kabel ke sluchátkům. Kolega v práci měl podobný kabel, ovšem jak to u těhlech kabelů bývá, funkční jen v některých chvílích, kdy ho člověk drží v určité pozici. A protože si mě prodavač celkem jednoduše zapamatoval, nebyl pak problém vyměnit kolegův pochroumaný za nový, když jsem tvrdil, že to je ten můj.
S českou muzikou v práci slavím celkem úspěch a zatím je nejúspěšnější Sto zvířat a TleSKAč.

Práce

Po určité době, kdy se člověk zapracuje vždycky zjistí, že věci fungují trochu jinak, než se zdá na první pohled.
Zatím zůstávám u systému hromadného odesílání pošty a zjišťování informací z logů. Po 14 dnech jsem si konečně vymohl, že můžu používat editor podle svého přání (Eclipse). Práva pro instalaci programů stejně jako ostatní zaměstnanci nemám a tak se všechno musí protlačit přes šéfa.
Bohužel příští týden ochází Rafael (jak jsem pochopil hlavně kvůli financím), což byl kluk se kterým jsem se zatím nejvíc seznámil, protože umí dobře anglicky. Teď ta komunikace bude pro mě trochu horší.
Zároveň jsem se ale dozvěděl, jak to tu mají s výpověďmi. Odbory tu asi příliš nejsou, protože výpovědní lhůta je 1 měsíc a zaměstnavatel vás může vyhodit bez udání důvodu. Během vašeho působení ve firmě za vás zaměstnavatel platí něco jako sociální pojištění, ale v trochu jiném smyslu. Jsou to peníze, které jdou na váš účet spravovaný státem a je to takový deposit, ze kterého jsou vám pak vypláceny zpětně peníze, když jste například vyhozen nebo třeba když zakládáte rodinu či kupujete bydlení. Pokud vás zaměstnavatel vyhodí, máte nárok tyto peníze čerpat. Zároveň zaměstnavatel zaplatí poměrnou částku spočítanou z tohoto depositu jako pokutu státu, že vás vyhodil. Když odejdete sám, tak tyto peníze čerpat možné není. A tak se to prý dělá tak, že se necháte na oko vyhodit, za zaměstnavatele zaplatíte pokutu z peněz z depozitu a zbytek si necháte. Úrok na tomto "depositovém" účtu je totiž asi 10krát menší než v normální bance.

Brazílie

Když jsem se už dostal k trochu politickým otázkám. Všude je to stejné. Politici prý kradou jak můžou.
Fajn příklad je železnice z Porto Alegre do Novo Hamburgo, jak mi byl popsán. Tyhle dvě města jsou od sebe vzdáleny asi 50 kilometrů. Historie začla prý nákupem starých vlaků v 90 letech od Japonska. Pak se delší dobu nic nedělo a pak začla výstavba, kdy vlak skončil na půl cesty v São Leopoldu a zbývající úsek se teď staví asi 4 roky s trojnásobným překročením rozpočtu.
Zároveň mě třeba zajímalo, jestli se v předvolebních kampaních objevují hesla, že zatočí s kriminalitou a udělají něco s favelami, ale prý moc ne, protože "se ví", že je to nemožné. Jak jsem koukal, tak nějaké investice kolem těchto problémů vynakládány jsou, ale tohle byla slova místních.
S chudší částí obyvatelstva jsem se tu setkal jen zřídka. Ono Novo Hamburgo je na tohle celkem malé. Zatím jsem viděl pouze na ulicích kárky tažené koňmi a tyhle lidi jak vybírají odpadkové koše (jsou to takové železné klece podél ulic) a hledají plasty, plechovky, sklo, které lze zavést do třídíren odpadu a dostat za ně peníze. Pokud jde o třídění odpadu, tak tu nikdo nic netřídí.

Jídlo

Zatím jsem se do dalších větších experimentů v jídle nepouštěl a tak zůstalo pouze u nepovedeného nákupu avokáda v supermarketu. Tedy nákup povedený asi byl (slečna u kasy mě už znala a tak se nesnažila na mě ani mluvit a už se jen usmívala), ale avokádo je trochu nedozrálé. Na wikipedii jsem se dozvěděl jednu pěknou věc a to že strom, který avokáda rodí se jmenuje hruškovec přelahodný. To mi přišlo pěkné, ovšem pro moje avokádo ta přelahodnost neplatí.
Oproti tomu maso tu umějí ugrilovat dobře a protože do housky se dá dát všechno, platí to i pro místní churrasco. Nevím zda je to pouze místní název, ale housková úprava nese jméno kachurrasco.
Také jsem konečně ochutnal pastel. Tady to není onen portugalský "de nata", ale prostě takový piroh - kapsa z těsta - která je naplněná masem, zeleninou anebo, jak je tu také obvyklé, něčím sladkým. To je v podstatě docela zajímavé, že tu standardně ve stejném těstě dostanete náplň slanou i sladkou. Stejně to platí například i u pizzy a můžete si ji tu dát třeba s lentilkama.
Co jsem nezmínil, tak jsou nealkoholické nápoje. Když pominu Coca Coly, které se tu samozřejmě běžně pijí, tak je tu populární slazená citrónová limonáda (limão). Ono v těch vedrech je to pak celkem logické. A pak limonáda z guarany. Vyrábí ji například i Coca Cola.

Nový týden

Věci kolem začínají všednět, ale pár zajímavostí o kterých chci napsat se ještě stále najde.

Přišla zima. Tedy tady je to taková podzimní zima. Teploty přes den se pohybují mírně nad 10°C a když vysvitne sluníčko blíží se možná až k 20°C. Ovšem na každé dva sluneční dny tu připadá jeden, kdy se roztrhne obloha prší jako z konve. Dokonce jsem byl nucen koupit si deštník a i ten toho při snaze dojít do práce pěšky až tolik nezachránil a v závěru jsem musel ždímat mokré rukávy mikiny. Je tedy fakt, že tu zase nefouká až tak velký vítr, jak jsem zažíval třeba v zimě ve Španělsku, kde se celkem standardně váleli u každého koše na ulici 2 až 3 větrem rozbité deštníky, přesto jsou tu slejváky ale slušné. Největší nepříjemností pro mě ale je ale ono netopení v budovách. Teď sedím u počítače přikrytý dekou a neustále si musím ohřívat prsty dechem, abych byl schopný něco napsat. A o ranním vstávání a chození do sprchy ani nemluvím. Je to tu takové jako minulý listopad v Portu u Zuzky. Ve Španělsku ve škole apoň trochu topili a doma bylo celkem normální si pořídit nějaký malý přímotop na nohy. Tady prej moc ne.
V práci pak všichni sedí v bundách a cvakají na klávesnici. Zajimavé pro mě je, že i přes celkem solidní zimu, je normální, že někdo čas od času otevře okno. Poslední dobou ho chodím zavírat já a to se cítím trochu trapně, když tvrdím, že u nás jsou v zimě standardně teploty na bodu mrazu :)
Takže jsem vlastně chtěl hlavně napsat, že vám ty 30ky doma závidím ;)

V práci je to zatím v pohodě a ačkoli stále moc netuším, jak je se mnou vedení opravdu spokojeno, tak jsem zatím slyšel pouze slova good job (a to jsem vlastně ještě nic nedokončil :)
Srandovní je pro mě jak se nedaří nikomu vyslovit natož pak zapamatovat moje křestní jméno. Zkoušel jsem Ondřej, Ondrej, Ondra a se vším mají tak nějak problémy. Ti co si moje jméno zapamatovali skončili u něčeho jako Ondréš a ti co už mají mého jména dost, mě raději začali říkat André. Aspoň mě tu ale nikdo nezouší oslovovat příjmením - Šaloupka :)

V práci jsem se také dostal k prvnímu seznámení s Brazilskou hudbou. Odkážu tu zaprvé na ukázku bailãa. Což je odvozenina naší dechovky. Nebo tedy spíš německé. Popisovali mi to jako hudba, na kterou se standardně tancuje v Německu s kloboučkem na hlavě a šlemi na hrudi. A tak jako mají v Německu Oktoberfest, tak tady mají v podobném termínu podobný festival, kdy hraje něco podného, jako je ona ukázka a k tomu se tancuje.
Druhá ukázka je axé. To je oproti předchozímu hudba typická pro sever Brazílie a někteří na jihu na tuhle hudbu koukají trochu skrz prsty. Odkazovaná skladba se mi ale líbí.
Třetí je pak kapela TNT a bláznivý pes. Tuhle rock'n'rollovou kapelu z 80 let a z Porto Alegre jsem si celkem oblíbil.

Další z maličkostí, které mě tu zaujaly, je že u cedulí s názvy ulic uvádějí, k jaké osobnosti či místu se název vztahuje. Takže například teď už vím, že Rua Bento Gonçalves je pojmenovaná po vůdci revoluci Farroupilha, kdy se snažil jih Brazílie odtrhnout od ostatních brazilských států. Datuje se to do roku 1835.

Povedlo se mi po troše námahy taky koupit botky. Protože se tu na jihu Brazílie nachází mnoho výrobců bot, jak mi prozradila znalá Veronika. Takže jsem si na nákup počkal až sem. Jak mě řekl Lucas (můj nový šéf) - a většina z těchto společností jsou našimi spokojenými zákazníky.
Ona nákupní horečka tady na místě, měla také svůj důvod ve velikosti zavazadla dováženého z Čech. A tak jsem si pořídil za nějakých bratru 1400 Kč boty do města. V pohorách to jaksi už nebylo ono. Jak dobrý to byl nákup ukáže čas.
Co se nákupu týče, tak už jsem byl poučen ze zkušenosti ze Španělska, kde jsem na prodavači díky spletené číslovce požadoval boty číslo 14 místo 41. Díval se na mne dost zmateně. Tentokrát jsem měl při sobě papír a pěkně jsme jim to tam všechno napsal :)
Když jsem u nakupování. Všechny ceny dražších věcí jsou tu na štítkách napsány v ceně dělené deseti. Týká se to především elektroniky, ale také třeba právě bot, oblečení apod. Normální je, že se tyhle věci neplatí hned, ale ve splátkách v 10ti měsících a to bez žádné další přirážky k ceně.

Dneska jsem také absolvoval povinnou pochůzku po úřadech. Ještě že mi ve všem asistovala ochotná Kely, protože jinak bych byl ztracen. Nejprve bylo třeba získat RNE, což je obdoba naší občanky. V mém případě se jedná o prooužek papíru s fotkou a nějakým číslem. To je dočasné ID. Ovšem za dobu, kterou je Kely v Aiesecu se ještě nestalo, že by jak je uváděno do 3 měsíců, policie dodala skutečnou kartičku. Na policii mě očernili prsty, vzali si z nich všechny otisky, zkontrolovali, zda jsem zaplatil povinných 200 reálů a pustili mě dál.

Druhou věcí, kterou člověk potřebuje, aby tu mohl fungovat je CFP. To je jakési číslo, přes které se o člověku dá zjistit, zda všechny své platby - pravděpodobně především daně - platí v čas a v pořádku. Bez něj vám neotevřou konto v bance. Pro ten je dále třeba mít ještě potvrzení o bydlišti. Na tom je zajímavé, že paní domovnice mi napsala potvrzení, že bydlím, kde bydlím a s tim bylo třeba dojít do "notářství", nechat si ověřit podpis. V Brazílii mají jakousi databázi lidí a jejich podpisů a člověk tak zajde s podepsaným papírem a řekne, kdo to podepsal a oni se podívají, zda to odpovídá podpisovému vzoru a podrazítkují, že je to ok.

No a bankovní účet ještě nemám, protože v bance dělají cavyky a nevědí, jestli ho mohou otevřít cizinci. Kely ale říkala, že je to o lidech a že kdyžtak zajdem do jiné banky. Prej jsou tu v bankách divní.

Jedna věc je tu ale zajímavá. Do bank anebo třeba i do směnáren, prostě tam kde se pracuje s pěnězi, se prochází přes detektory kovu. Člověk musí odložit klíče, mobil, deštník (za to mě nechtěli pustit dál :), pak projde otáčecími dvěřmi a za nimi si věci zase může vzít.