středa 25. května 2011

Brazilská hudba podruhé

V jednom z minulých postů jsem zkusil nakousnout téma stylů brazilské hudby. Tady v tomto článečku, bych se k tomu chtěl vrátit a nakousnout ještě nějaké další anebo se vrátit k již zmíněný. Přeci jenom převážnou dobu jsem tady na jihu, tak to nejde než nezačít odtud.

Bem Gaucho

Na jihu žijí gauchové a toho si tady všimnete skoro na každém kroku. Což platí i o Novo Hamburgo, kde má většina obyvatel nějaké německé předky, kteří přijeli někdy v polovině 19 století a pracovali spíše na poli či případně zpracovávali produkty z již zabité krávy. Například kůži skotu na boty, což se tu v regionu udrželo jako průmysl dodnes.
Každopádně co jsem chtěl říct na začátku je, že i tady potkáte často někoho s gauchovským klouboukem, od nejmladších až po nejstarší tu každý pije chimarrão a čas od času vidíte, jak má někdo vysoké kožené boty a za opaskem gauchovskou dýku a zrovna kupuje toaletní papír v supermarketu. Proto není divu, že je tu oblíbená také tradiční muzika, kde interpreti hrají především na kytaru a akordeon a zpívají při tom balady o tom, jak je fajn jet pampou na koni nebo sedět u ohně pít chimarrão a jíst churrasco.

Tady uvedu ještě pár "známých" interpretů. O nejlepším hráči na harmoniku Renato Borghetti jsem se už zmiňoval.
Dalším je Jaime Caetano Braun. Nebo spíše byl. Byl to básník a pajador Rio Grande do Sul. Pajador je něco jako vypravěč, který zpívá svou improvizovanou poezii. Můžete si poslechnout na youtube jednu (nebo více) z jeho básní.

Druhým byl zpěvák a skladatel Teixeirinha. Ten hrál se zpěvačkou Mary Terezinhou. Datuje se od něj termín musica gaúcha popular (alespoň podle wikipedie) a stal se ikonou tohoto stylu. Hitem se stala třeba jeho píseň Coração de Luto nebo můžete zkusit jinou, s velmi dynamickým klipem :)


Od té typické muziky, která je sice zajímavá, ale až tak mě neoslovuje, přeskočím k pro mě muzice zajímavější.
K bytí gauchem také patří melancholie pampy, kterou pro mě zastupuje  ( z toho, co jsem tu mohl poznat) zpěvák Vitor Ramir z Pelotas. Dá říct, že je to písničkář Rio Grande do Sul. Ve svých textech má témata, jako je chimarrão nebo stesk po Porto Alegre (kam se dle textu písně nemá už nikdy vrátit). Je kámoš s Jorgem Drexlerem a občas s ním i vystupuje. Občas jezdí také do Evropy a již vystupoval i v Praze.

Různorodý mix

Choró - o tomto stylu jsem se tu už zmiňoval, ale nedá mi to ještě ho tu nepřipomenout. Choro je tedy styl, který vzniknul v 19. století v Rio de Janeiro ještě před sambou a bossa novou. Lidově je nazýván chorinho, což znamená něco jako malý pláč (omluvte nepřílišnou kreativitu překladatele). Je hráno většinou na kytaru (malou a normální), dechový nástroj (flétna, klarinet) a tamburínu. Může být jen instrumentální, ale může být také doprovázeno zpěvem, kdy náměty textu jsou myslím zřejmé z názvu stylu. Můžete zkusit ukázku instrumentální skladby Vê se gostas (Uvidíš, jestli budeš mít ráda...) na youtube. Anebo skladbu od Jacoba do Bandolima, což byl jeden z nejznámějších představitelů choró.

Druhým příspěvkem do mixu je skupina Uakti. Ta se skládá ze 4 členů a jednoho inženýra, který jí navrhuje nástroje, převážně bubnovací. K jejich výrobě využívá různé plastové trubky, kola, tekoucí vodu a podobně. Ovšem všechny tyto nástroje jsou vymýšleny se znalostí hudební teorie, takže každý z nich má přesný rozsah tónů, které je možná na něj zahrát. Čtveřice pak nejenže skládá svoje skladby, ale také přebírá některé skladby od starých skladatelů a předělává si aranžmá. Krom perkusí z různých trubek pak občas používají příčnou flétnu a klávesy. Jestli máte rádi hudbu stylu world music (asi lepší přirovnání mě nenapadne), tak by se vám tahle skupina mohla líbit.

Jako poslední jsem si nechal tip na skladatele, hudebníka a také spisovatele Chico Buarque, který hraje především sambu a bossa novu. Během vojenské diktatury kritizoval vládu a byl proto vyhoštěn ze země. Po převratu se vrátil do Brazílie, kde se hodně angažoval v začátcích demokratického uspořádání.  Píseň Cálice, z období protirežijních písní a pak něco z pozdějšího obodbí - píseň Paratodos.

pondělí 23. května 2011

Češky v brazilské reality show 2

Tak to nakonec byla virální kampaň a ještě k tomu docela vtipná.
Celá "reality show" probíhala na Panico TV, což je nedělní večerní blok humorných spotů, a vlastní reality show se skládala z desetiminutových vstupů, kdy byly představovány různé části Brazílie a reakce Michely a Dominiky na ně. Nakonec se ale ukázalo, že ani jedna z nich není Češka (teda pravděpodobně) - jedna by měla být Slovenka a druhá Britka a že televize Panico o tom neměla tušení a že je vzala natáčet svou reality show v domnění, že z toho prostě vznikne pár vtipných momentů. Ovšem tyhle dvě byly najaté společností CBBP, aby rozjely virální kampaň (což ze začátku dělali přes svůj blog a twitter) a aby se následně lépe chytly reklamy na nové pivo Proibida. Mimochodem ono pivo má slogan Dej bůh štěstí, aby tak odkázalo na svoji spojitost s Českou Republikou, tedy kolébkou piva plzeňského tipu.
No a díky reality show se tu staly obě "Češky" docela populární, takže reklama na nové pivo bude mít jistě docela dobrý dopad. A aby to bylo ještě trochu absurdnější, tak televize Panico TV má výhradní smlouvu s výrobcem piva Skol, k tomu, že se v jejích pořadech se bude propagovat pouze pivo Skol. A asi nejen televize se cítí podvedena.

A ještě trochu bláznivější závěr - podívejte se, jaký sport je podle všeho dneska v Čechách populární, nicméně hráčky nemají příliš dobrou českou výslovnost :)

Každopádně jestli si společnost CBBP najala nějakého českého sládka, tak jen dobře :)

No a pak si můžete přečíst v souvislosti s tím článek Fabiana Golga (česky), co to znamená "banho tcheco" (zajímavá souvislost s panem prezidentem Kubitschekem).

sobota 21. května 2011

Internetové střípky VII.

Verčin blog

Verča začala postupně dávat na web fotky a texty z deníku z naší krátké cesty po Brazílii. První příspěvkem byl Salvador de Bahia a druhý pak o výletu do městečka Cachoeira.

A co tak jinak

Když jsem šel onehdá do práce nemohl jsem se nepousmát nad stylem, jakým se tady spravují chodníky. Podobné opravy jsem napočítal cestou ještě dvě. V souvislosti s tím ke mě přicestovalo video na youtube, které popisuje stav silnic v Porto Alegre a ukazuje, jak se dají výhodně využít pro hraní golfu.

Na téma favely

Celkem zajímavé články byly nedávno odkazované na blogu Tygr ve favele, kde se mluví o současném bourání favel (nebo chudších čtvrtí) v Riu v souvislosti s přípravami na mistrovství světa a na olympiádu. Články jsou oba v angličtině a týkají se případu, kdy město násilně vystěhovává obyvatel domů a těm kdo neodejdou zboří střechu nad hlavou.

Jinde na webu

Už dlouho jsem tu (mám ten pocit) nedávat nějaký odkaz na pořad Českého rozhlasu. Tak tentokrát to napravím. Prvním je odkaz na díl Casablanky (mp3), kde se mluví o cestě po Jižní Americe (Argentina, Bolívie, Peru, Ekvádor). Celkem fajn cestovatelské povídání o tom, co se dá v daných zemích vidět.
Druhým je pak odkaz na díl pořadu Sedmý světadíl (mp3), kde mě zaujal příspěvek, který pojednává o důvodech ekonomické krize v Portugalsku. To především proto, že popisuje vlastnosti Portugalců a historické souvislosti.

No a pak odkaz na web Latinská Amerika Dnes, na který jsem nedávno narazil, který je tvořen jen jedním člověkem, ale klade si za cíl přinášet informace a upozorňovat na události související s Latinskou Amerikou. Web je v provozu už rok a půl a zdá se celkem aktualizován.

A pak tu mám jeden odkaz, kde text je portugalsky, což by mohlo odradit, ale přijde mi zajímavý. Jmenuje se "Como se achar velho em apenas 1 clique" (jak jedním klikem zjistit, že jsem už starý) a v odkazovaném článku najdete osobnosti či trendy, které byly v Brazílii populární (cca) před 20 lety. Ne že bych se v tom orientoval, ale to byl hlavní důvod, proč mi to přišlo zajímavé, podívat se pod pokličku tomu, co tu znají všichni lidé. Myslím tím něco takového, jako když se u nás řekne jméno Helena Vondráčková, tak každý ví, o koho jde.

Video archiv ČT

Také jsem zabrowsil na web české televize a našel v archivu pořadu Objektiv pár reportáží o Brazílii. Vždy se jedná o 5 minutový vstup, který ukáže a v rychlosti popíše dané téma.

A na závěr reklamní video nějaké cestovní kanceláře pořádající zájezdy do Brazílie, ale s pěknými fotkami a s bossa-nova písní Garota de Ipanema od Carlose Jobima.

Jak to jde

Tak se mi to už chýlí.
Ona tu přišla zima a tak by to chtělo se přesunout do teplých severních krajů české kotliny. Už se taky těším na pivo, které nebude namražené a nebude se podávat v místnosti, kde se teplota pohybuje kolem 12 stupňů a ještě tam profukuje. Shrnul bych to portugalsky jako (za přesnost neručím) "sinto saudades do meu país".

Každopádně v tomhle měsíci jsem podniknul dvě malé výpravy. Jednu dále do země Gauchú, druhou do země Germánů. Protože Verča už je dávno v zemi zaslíbené, mlékem a strdím oplývající, budete se muset spokojit místo čtivých esejů s pár fakty a fotkami.

Pelotas

Na víkendový výlet do Pelotas jsem vyrazil díky pozvání páru, který jsem potkal o Velikonocích v Cambará do Sul. Celé to tedy bylo velmi příjemné a s veškerým servisem od vyzvednutí na nádraží, střechu nad hlavou až po spoustu masa na churrascu.
Pelotas je město s 300 tisíci obyvateli na jihu Rio Grande do Sul, skoro co už by kamenem dohodil do Uruguaye. Pravda samotné město až tolik krás nenabízí, i když na procházku je fajn. Najdete tam pěkné náměstí s parkem uprostřed a s historickými budovami z konce 19. století po okrajích. A pak místními navštěvovanou pláž Laranjal, kde je prý fajn si posedět a dát si chimarrão.
Celé město leží v pampě, takže je v každém směru rovinaté a daří se tu cyklistice. Taky tu na vás podle mého více dýchne ta atmosféra pampy a Gauchú, než v Novo Hamburgu kde polovina lidí umí německy.
Fotek jsem moc neudělal, ale můžete se podívat na galerii.
Co bylo rozhodně zajímavé, bylo setkání se dvěma druhy muziky. Prvním byl koncert pop-jazzové (to uvádějí na svých stránkách) kapely Pimenta Buena, o tom co tak hrají si můžete udělat představu na youtube. Myslím, že tam můžete slyšet tu gaúchovskou nostalgii.
Druhým setkáním pak byla návštěva baru, kde se hrálo choro. To je hudební styl, který mi připomíná portugalské fado, ale je rytmičtější (to by asi ani nebyla Brazílie, kdyby nebyl). Choro je od slova chorar - plakat, hraje se na cavaquinho (malou kytaru), kytaru a nějaký dechový nástroj (klarinet, flétna) a přidává se tamburína nebo nějaká podobná perkuse. Pro představu odkaz na youtube. Je to fajn muzika k poslechu i k tanci.

Trilha - Nova Petropolis

Jako poslední výlet s oblíbenou turistickou skupinou Trilheros do Sul vyšel jednodenní výšlap na kopec Malakof (či tak podobně). Byl to takový masňácký výšlap, kde zpestřením bylo pouze klouzající bláto na cestě k vrcholu a výborný nášup pinhão (semen z araukárie, které se tu v zimním období hojně konzumují, často podpořené ještě svařákem) a cuca (což je drobenkový koláč na různé obměny náplně).
V galerii naleznete pár fotek.
Jinak Nova Petropolis je jedno z měst, které se nachází v Serra Gaucha a většinu jeho obyvatel tvoří němečtí přistěhovalci. Na nějakého černocha  narazíte velmi stěží, zato blondýnek je plné město.