O karnevalu v Salvadoru se říká, že to je největší party na světě. Je to dost možná pravda. Prý se na ní sjede až 2 miliony lidí. V období karnevalu se zvednou ceny ubytování v hostelech a pousadách nejméně na desetinásobek a tak v hostelech, ve společných pokojích, vás jako nejlevnější alternativa přijde týden v Salvadoru na nějakých 8000 Kč. My jsme to vyřešili stanem a ubytováním v kempu trochu dále od centra. Během karnevalu je ale ve městě všechno, alespoň se nám zdálo, velmi dobře organizováno a tak kromě existence mnoha informačních center pro turisty, fungují třeba i autobusy přes celou noc, takže jsme neměli nijak velké problémy se z a do centra dostat.
Strávili jsme v Salvadoru pouze poslední dva dny z celého karnevalu, takže jsme spíš jen tak trochu přičichli. Všechen náš karnevalový čas jsme byli v centru, v okolí Pelourinha, kde se odehrával ta trochu klidnější část karnevalu. Ulicemi korzovaly skupiny bubeníku a tanečníků, kolem nich procházeli nebo za nimi do rytmu podupávali diváci. Ti byli občas v maskách, ale většinou bez nich. Na náměstích v okolí byly rozesety různé stage s drobnějšími tanečními vystoupeními a různými koncerty. Do toho se mísili zájmový aktivisté jako byli gayové či křesťanské sekty, které jednak promlouvali o důležitosti toho či onoho, ale samozřejmě také na svých pódiích měli pěvecká vystoupení či pořádali průvody městem spojené s tancem. Trochu v povzdálí pak projížděli slavné trios electricos, což jsou (laicky řečeno) autobusy obeskládané reprobednami. Na jejich vrchu stojí muzikanti a zpěváci a vy si jejich hudbu můžete vychutnávat plnými doušky. Hlasitostí skutečně nešetří a to ještě jedou jednotlivé vozy v rozestupu kolem 50 metrů. Pak je to opravdu dobrý hudební maglajz.
Co jsme nezažili byly koncerty, kvůli kterým do Salvadoru jezdí většina mladých Brazilců. To jsou koncerty hvězd brazilské pop music a hlavní slovo patří především stylu axé. Ty se totiž neodehrávají v centru, ale blíže u pobřeží a tam jsme nestihli dokonvergovat.
Nevázaná zábava z odstupu
Brazilci (a ani cizinci) nejezdí na karneval jen kvůli hudbě, ale často si také užít si nezávazné zábavy, kterou je karneval v Brazílii pověstný tak vůbec. Co jsme se dočetli, tak se lidé kvůli tomu, aby na karnevalu mohli být jako nezadaní, rozchází se svými partnery. Existuje i možnost, jak dávat ostatním najevo, že vy jste nezadaní. Jednak by to mělo být vyjádřeno nošením náramku (snad známým i z Evropy) pulseira do sexo a druhak tím co ke karnevalu patří a to maskami. (Nejen) letos byl populární převlek Mulher Maravilha a to díky písni Liga da Justiça (LevaNóiz ), kde se naráží na sex mezi Wonder Woman a Supermanem.Vždy ale nemusí jít přímo o sex, ale populární je i "beijo na boca", tedy polibek na ústa.
Bezpečností sexu během karnevalu se ale zabývalo i ministerstvo zdravotnictví a tak spustilo po celé Brazílii karnevalovou kampaň "no carnaval, sem camisinha não dá não" (o karnevalu to bez kondomu nejde), se kterou se dalo setkat jak v televizních spotech, ale také na billboardech a dalších reklamních plochách, jako byly třeba dveře toitoiek. A v Porto Alegre se kvůli tomu tancovalo v pěkných kostýmech.
A co na to noviny
Chci přiložit pár fotek, které jsem zkopíroval ze Salvádorských novin - pravda trochu bez ladu a skladu, ale doufám, že by mohli trochu navodit atmosféru.
Jeden hlas - unikátní okamžik na pódiu: v neděli Ivete Sangalo vypátrala Claudii Leitte na ulici Avenida Sete e poté společně zazpívali jednu z úspěšných písní této blondýny.
Polibek měl takový rozměr, že i přes existenci (studené) plechovky byl stále vroucí. Na Crocodilu byla pro kohoko-li v průvodu naprostá volnost.
Durval Lelys je italská tanečnice: byla překvapením, které se objevilo na nebi během přehlídky v Me Abraca.
Gabriela skončila svůj vztah s přítelem, aby mohla vyrazit na karneval s chladnou hlavou bez závazků Jociane skončila svůj vztah ve středu, den před začátkem karnevalu.
Průvod afoxé synů Ghandí (Filhos de Ghandy) na Barra bez rozdílů barvy pleti či pohlaví.
Pár odkazů
Karneval v Salvadoru má také svůj blog, kde můžete najít docela dost videí a dalších věcí kolem karnevalu.
Druhým odkazem je stránka, která mluví o hudebních hitech karnevalu v různých předchozích letech.
Letos také bylo možné sledovat přímý přenos z koncertů některých interpretů karnevalu online na kanálu na youtube. Na sestřih některých momentů se tam můžete ještě stále podívat a příští rok bude Youtube organizovat pravděpodobně podobnou akci a tak si můžete užít axé do sytosti.
Na závěr ještě musím přidat jeden supr odkaz, kde se ukazuje, jak to vypadá ve vodě u pláží po skončení karnevalu.
Tentokrát to budou střípky inspirované návštěvou česko-brazilského sdružení (Associação Cultural Tcheca-Brasileira) v Porto Alegre. Ve skutečnosti to bylo jen krátké obědové setkání s několika z jejích členů. Výuka jazyka a třeba týden české kultury v Porto Alegre bude probíhat až po létu, takže v téhle době u nich moc lidí nepotkáte. Tady je pár odkazů inspirovaných setkáním.
Massa Critica aneb cyklojízda v Porto Alegre
Nevím, jestli jste tuhle už více jak měsíc starou událost zaznamenali. Chtěl jsem se o ní zmínit, ale nevyšel čas. Video z ní mě je docela husté a prý běželo i na Nově. Sestříhané video a krátkou zprávu najde třeba na novinkách (popřípadě si můžete přečíst shrnutí v angličtině). Tonda, jeden z Čechů, se jí právě účastnil.
Došlo k tomu, že v POA byla pořádána cyklojízda za podporu cyklistů a jednomu řidiči (jemně řečeno blbci), ruply nervy a najel mezi cyklisty. Naštěstí došlo k "pouze" 11 vážným zraněním a nikoho tohle nestálo život. Pachatele (manažer národní banky) chytili, respektive se přišel sám po víkendu udat (prý v jeho verzi ho napadla skupina rozzuřených cyklistů), byl zadržen, chvíli si platil pobyt v soukromé léčebně pro mentálně postižené, aby nemusel do cely a nedávno ho propustili. Nicméně na něj bylo podáno několik žalob pro pokus o vraždu a bude (snad) stíhán. Celá událost tu celkem vzbudila rozruch, udělala tedy alespoň hnutí pro podporu cyklistiky reklamu a možná tak pomůže, že se tu pro cyklisty něco udělá.
Do akcí, které reagovali na tuto událost, se ale zapojili i lidé v jiných městech. Tady jsou třeba fotky ze Sao Paula anebo video z Brasilie. Při návštěvě Brasilie jsme se s jedním člověkem, který pro cyklistiku lobuje, potkali a říkal, že v Brasílii je to s cyklistikou problém. Řeknou vám tak, že máte na kole jezdit v parku, ale probojovat se do města je těžké. Ono se trochu není co divit, když Distrito Federal je stát s největším poměrem aut na hlavu a díky celkové podobě města se tam bez auta takřka nedá žít. Na druhou stranu třeba v Rio de Janeiru, pokud jde o centrum, jsme potkali docela dost lidí jezdících na kole a je tam také pár pěkných cyklo-stezek, které tento pohyb usnadňují.
Videa z Porto Alegre
Tonda, krom toho, že jezdí po Porto Alegre na kole, se tu taky oženil a má kanál videí na Youtube a rozhodně se vyplatí podívat se alespoň na nějaké video. Jednat můžete juknout na to, jak Porto Alegre vypadá a druhak, jak se tu žije.
Začnu asi nejúsměvnějším videem o tom, jak se tu vytvářejí pracovní místa - těžká dřina
A zajímavé video o zvyku setkávání se s maminkou před porodem - chá de fraldas
Zajímavosti na konec
...když prý člověk přijede do Brazílie a má tu s Brazilkou dítě, tak ho nemůžou z Brazílie vyhostit (nebo to alespoň platilo). Tohle pomohlo třeba Ronnie Biggsovi, který se účastnil velké vlakové loupeže ve Velké Británii, která proběhla v roce 1963, kdy si 15 kompliců odneslo 2,6 milionu liber. Po útěku z vězení se dostal do Brazílie, kde se spustil s Brazilkou a protože s ním měl syna, tak ačkoli Británie žádala o jeho vydání, Brazílie, i kdyby chtěla, ho vydat nemohla. Biggs se tedy nakonec do Británie vrátil, asi věřil, že zločin bude již promlčen, ale jelikož byl klasifikován jako zločin proti královně, tak ho ještě poslali do vězení.
A pak určitě stojí za pozornost demografický nárůst obyvatel Brazílie. V polovině 20. století bylo Brazilců kolem 30 miliónů, na jeho konci jich bylo již 180 milónů. To také přispívá k nezaměstnanosti a sociálním rozdílům v zemi.
Jak už psala Verča, tak jsme se byli podívat na karneval na sambodromu v Porto Alegre. Určitě to nebylo tak velkolepé jako v Rio de Janeiru, ale i tak to bylo super. Osobně jsem z toho měl pocit, jako bych se koukal 6 hodin na ohňostroj. Před vámi defilují nekončící zástupy lidí v pestrobarevných kostýmech, až přecházejí oči. Než se ale dostanu k samotnému průběhu, trochu odbočím. (A ještě dodám, že ne všechno co zmíním, bude úplně přesně. Pěkný článek o karnevalu je na wiki :)
O karnevalu tak trochu obecně
Začnu tím, co to vlastně karneval znamená. Samotné slovo prý pochází ze spojení slov carne a vale, tedy něco ve smyslu dát sbohem masu (ale podle wikipedie je to trochu jinak). To pěkně odpovídá našemu masopustu. Karneval je křesťanská slavnost, která předznamenává začátek půstu před Velikonocemi a tak se lidi baví, nacpávají se a všelijak si užívají, aby si vynahradili nadcházející dobu nedostatku. Ve středověku prý byly tyto oslavy docela nespoutané a zadusila je pak inkvizice. V Brazílii se to ale tak docela nepovedlo, do tradice se přidaly nějaké indiánské a černošské vlivy a vznikl z toho pověstný brazilský karneval.
Karneval ale nejsou jen sambové desfilé na sambodromu v Rio de Janeiru (jak jsem se domníval před příjezdem), ale karneval se slaví v podstatě v každém městě Brazílie (i bez sambodromu).
Překvapilo mě třeba, že jsou karnevalem (a podle videí podobným jako je tomu v Brazílii) známé i místa v Kolumbii - Barranquilla nebo v Bolívii - Oruro.
Pro brazilský karneval jsou možná spíše než desfilé důležité tzv. blocos (bloco de rua), což jsou venkovní party (festa pod širým nebem), které se konají v ulicích města . Jejich podoba se může různit, od koncertu a oslavy někdě na pláži, (jak tráví karneval dost mladých lidí z Porto Alegre, kteří jezdí někam k moři), přes nějaké desfilé a perkuse, koncert v ulicích města až třeba po trios electricos, což jsou autobusy plné reprobeden, ze kterých se valí hudba na plné pecky, čímž je známý Salvador de Bahia. Nebo to může být tanec s obřími loutkami v ulicích, čímž je známý karneval v Olindě. Lidé mohou a nemusí být v masce, ale vždy se tancuje a popíjí a kdoví co ještě.
Pro představu se můžete kouknout, jak jedna taková malá festa vypadala v Porto Alegre. Popisuje ji Verča v příspěvku před odjezdem. No a pak bych přidal ještě odkaz na dvě youtube videa, které jsem tak náhodně našel. První je z Ria před 3mi lety a druhé je ze São Paula ve Vila Magdalena, kde, jak jsme byli poučeni, jsou nejlepší blocos v Sampě.
Samba na sambodromu v Porto Alegre
Na sambodrom se můžete vydat třeba také do São Paula, Florianopolisu či do Porto Alegre. V Riu jsme nebyli, takže nemůžeme soudit, ale na Portu Alegre nám přišlo fajn, že když jsme si sedli na tribunu a podívali se po okolí, tak jsme měli pocit, že jsme jediní cizinci v okolí. Alespoň tedy jsme měli z osazenstva v dohledu jediní trochu namakanější foťák. Také z toho jak je na jihu černochů a míšenců docela málo, tak na sambodromu v hledišti jich byla oproti bílým výrazná převaha. Tím pádem jsme měli pocit, že je to podívaná pro normální lidi a ne jenom pro turisty nebo bohatší vrstvu, což si vzhledem k cenám v Riu myslíme. Cena lístku tady byla příjemná - něco kolem 100 Kč. I když předprodej byl umě tajen - to asi aby lístky mohli vykoupit překupníci (asi :).
Karneval v Porto Alegre má fajn blog, kde najdete hromadu videí, informací a hudby. Můžete se podívat na http://socarnavaldepoa.blogspot.com/.
Desfilé škol trvá přes celou noc. Můžete přijít kolem 9 večerní, kdy začíná rozehřívání a na ploše sambodromu se promenádují dětští sambisté. Samotná show začínala v půl dvanácté a čekalo nás 6 škol samby, které předváděli své desfilé. V Porto Každá škola měla na přehlídku vyhrazený čas 60 minut a ani o chlup více.
Desfilé je totiž také soutěží škol, která má daná pravidla. Těchto 60 minut je čas určený v Porto Alegre. V jiných městech se čas pro přehlídku mění. Škola by to měla v limitu stihnout. Letos v Riu byly dvě školy diskvalifikovány za jeho překročení. Díky tomu se stává přehlídka docela logistickým problémem, kdy je třeba aby všichni, včetně alegorických vozů, šlapali jak hodinky. Díky tomu má každá část průvodu své poháněče, kteří jdou vedle a pokřikují na lidi v průvodu, jestli mají přidat nebo ubrat na tempu pochodu. V Porto Alegre trvaly desfilé tří dny, respektive 3 noci (pátek, sobota, neděle) a po vyhlášení byl ještě jeden den věnován přehlídce vítězů.
Kritérií, které porota hodnotí je několik. Tady můžete kouknout, jak to letos dopadlo se známkami, pro jednotlivé školy. Z tabulky je také vidět, že se hodnotí hudba, kostýmy, harmonie přehlídky, perkusisti...
Každá škola si pro svou přehlídku zvolí sambovou skladbu. Tento typ samby se jmenuje samba-enredo. Abyste si udělali představu, co je to za hudbu, jukněte na stránky, kde jsou k poslechu všechny skladby, které byly v Porto Alegre za posledních víc jak 20 let hrány. Podle pravidel nesmí skladba obsahovat žádné politicky nekorektní slova, jinak hrozí škole bodový postih nebo i vyloučení. Každá skladba má do 5 minut, takže ji během hodiny uslyšíte myslím nejméně 20 krát. U některých skladeb je to fajn a celé hlediště stálo, podupávalo do rytmu a tleskalo, jinde jsem ale myslel, že to už nevydržím a jestli tu píseň ještě jednou zopakují, tak vyletím z kůže - no třeba tady ta skladba :)
Pořadí a obsah průvodu má také svá pravidla. První skupinou je "comissão de frente", kdy tado skupina předvádí choreografii, která se odvíjí od tématu, který si škola pro desfilé vybrala. Téma vyjadřují také alegorické vozy, které jsou tvořeny kovovou kostrou a na ní jsou pak dolepeny všechny ony barevné doplňky a navrch pak osazenstvo vozu. Většinou jsou alegorické vozy postrkovány lidskou silou a řízeny někde ukrytým řidičem. Průvod také obsahuje pár, který nese vlajku školy. Většinou se jedná o samba tanečnici a jejího partnera. Krom reprobeden, které hlasitě vyhrávají sambu-enredo, je zpěv zprostředkován živými umělci na place, kteří kráčí s průvodem. Těmto interpretům se říká puxadoři. V průvodu jsou pak zastoupeni také perkusisti. Tedy hromada lidí s bubny a jiným bicím náčiním, kteří hrají do rytmu. Když se kolem tenhle zástup valí, tak to má opravdu sílu. Zmínit bych měl ještě baiany. Což jsou ženy se širokými sukněmi, které se točí dokola. Tento prvek má původ v Bahii, kde jsou bílé široké sukně součástí národního kroje a poukazuje na to, že první karnevaloví aktéři byli z Bahie.
Královna a král karnevalu
Před začátkem karnevalu se volí královna karnevalu. Jestli jsem to pochopil správně, tak je to soutěž podobná jako miss u nás, ovšem účastnice musí umět tancovat sambu a jsou nominovány do soutěže svou školou. Jak vypadaly soutěžící letos, můžete kouknout tady.
Královna se společně s princeznami potom promenádují po celém sambodromu. Jsou ještě v doprovodu krále Momo (jehož představitel kdoví kde se tam vzal). Král Momo je podle tradice pořadatel nebo "majitel" karnevalu. Postava Moma pochází z řecké mytologie, kde Mómos byl bůh frašky a hlouposti, syn bohyně noci a boha snů.
Zajímavostí tohoto roku byla přítomnost Gretchen, což je brazilská tanečnice samby a herečka, a jak jsme se dozvěděli z wikipedie je známá jako "Rainha do Bumbum", kdy přinesla do médií trend mrskání zadkem těsně u kamery.
Krátké shrnutí o karnevalu v Rio de Janeiru letos v češtině najdete tady.
Videa z prvního dne (každá škola má jedno), který jsme s Verčou viděli, můžete najít na stránkách Só Carnval de Porto Alegre.
Naše fotky a také pár videí najdete v galerii Carnaval Porto Alegre.
Brazilská televize uvedla tuhle neděli reality show As Tchecas no Brasil s podtitulem "libera as tchecas".
Jedná se o reality show dvou Češek, které někdy v prosinci začaly psát blog http://welovebrazil.posterous.com o tom, jak moc chtějí jet do Brazílie a začali přes něj komunikovat s Brazilci, aby jim poradili, kam se mají vypravit. Téhle jejich aktivity se pak chytla televize a rozhodli se, že o tom natočí pořad, respektive reality show. Záměr byl ten, že ukáží, jak cizinky objevují Brazílii a co je pro ně na ní zajímavého či odpudivého. Má to také tu souvislost, že se Brazílie připravuje na mistrovství světa ve fotbale a olympijské hry a tak by to mohlo (jakože) ukázat, jak to tu budou vnímat cizinci, až sem přijedou.
Je na tom trochu zvláštní, že už asi 3 příspěvek je psán portugalsky a všechna videa jsou perfektně otitulkovaná, ale je možné, že se tak stalo až po tom, co se staly "mediálně" známými. Dost možná to byl od počátku záměr televize. Těžko říct. Každopádně obě mluví jen anglicky.
Reality show staví na tom, že jsou obě "gostosas", takže se dočkáte po brazilsku na detailní záběry všemožných partií. Kolegové se mě už ptali, jestli takhle vypadá většina Češek :)
Další obsahem jsou vtipy na téma "vy neumíte portugalsky a my vás naučíme nějakou frázy a ta fráze nebude znamenat, co si vy myslíte, že znamená" a také různé dvojsmyslné narážky. Pokud vás zajímá, jaký je "vtípek" v podtitulu, přečtěte si Verčin příspěvek jak si uříznou ostudu v Brazílii.
Můžete také kouknout na televizní upoutávku na tento pořad nebo na nesestříhanou verzi "rozhovoru" s oběma představitelkami: gringas do panico na TV. Obojí v portugalštině. V druhém případě, můžete pro zajímavost skočit na čas 2:30, kde najdete, řekl bych klasický brazilský vtípek, kdy vás každý po příjezdu bude učit, že "ahoj" se řekne "olá, veado". Zkuste to někde použít a uvidíte.
Už toho bylo dost, ale ještě zalinkuju video, které je asi sestřihem z nedělního pořadu. Zajímavé mi na něm přijde, jaký zvolili mix "české" kultury. Na začátku třeba Mládek, pak nám přiřkli o nějakých 2,5 miliónu více obyvatel a co je naše typické jídlo, jsem nějak nepochopil.
A aby tu bylo taky něco brazilského, tak jedna populární musica na závěr příspěvku.
Verča (tou dobou již v Čechách) by měla postupně postovat příspěvky z jednotlivých míst společně s fotkami. Já sem teď dám jen takovou krátkou ukázku toho, co jsme projeli.
Tak je tu karneval. Ačkoli státní svátek je až 8.3., tak přehlídky a všechny festy probíhají o tomhle víkendu. My jsme se dostali na sambodrom v Portu Alegre. Trochu víc o karnevalu (nebo aspoň o tom, co jsem si o něm přečetl) bych se chtěl rozepsat v nějakém dalším článku. Zítra ale vyrážíme více na sever Brazílie, do Salvadoru da Bahía, poznat to tu zase z trochu jiné perspektivy. Tím pádem se toho tu dočkáte až koncem března, kdy se vracíme do Novo Hamburgo. Verča napsala příspěvek o karnevalové festě z minulého týdne, tak můžete zatím zabrowzdat tam a taky se podívat se na fajn klip, který tu běží už asi 2 měsíce v televizi jako upoutávka na karneval. Zajímavé mi na tom přišlo, že se ho dočkáte během celého dne, ačkoli si myslím, že u nás by před 10 jít nemohl :)
Tady se můžete podívat na karnevalové upoutávky, které běžely na televizi RBS a jsou na nich představovány jednotlivé školy samby a hudba, která při jejich desfilé bude hrát (hrála).
Po tomhle hodně krátkém příspěvku si dovolím odskočit k odkazu na vysílání Casablancy na rádiu Wave minulý týden. Byl to díl o Vúdú v západní Africe. S Brazílií to souvisí tak, že otroci kteří sem byli přiváženi si svou víru zachovali a tak obřady jako je makumba nebo ty praktikované v rámci candoblé mají původ právě tam.
Léto se nám tu pomalu překuluje k podzimu a většinu dní tu už člověk nezažívá takové "abafado" (dusno), jako tomu bylo před měsícem. Ono je Novo Hamburgo tak trochu zastrčené v údolí a tak letní slunko tu zajistí výheň, ale není moc větru, který by osvěžil. Teď tu docela často prší a místní se shodují, že takhle deštivý konec léta tu už nezažili pěkně dlouho (možná i nikdy).
Po jednom víkendu, stráveném lehkým nic neděláním, následoval víkend strávený na chatě kolegyně z práce v São Francisco de Paula Dá se říct, že střední-vyšší třída tu často má jednu chatu na pláži pro letní měsíce a jednu chatu někde v horách Serra Gaúcha, kam jezdí, když už klima není tak teplé nebo když si chtějí užít "přírody". Ono tedy i tam platí, že veškeré pozemky v dohledu jsou privátní, takže jakéko-li vycházky po okolí je podnikají docela obtížné a užívání si přírody tak obsahuje především dělání si churrasca na zahradě. No, ale hlavní potíž víkendu byla, že celý propršel a tak se žádné masové žroutsvtí nekonalo a zůstalo u sezení na gauči a koukání na fotbal.
Triunfo
Minulý týden to bylo s víkendovým počasím o poznání lepší a my se rozhodli, že už je čas se zase podívat trochu po okolí. Docela dost informací o různých městech, městečkách a jiných místech lze čerpat z fóra Skyscaper City a tam jsme také našli zmínku o městu Triunfo. To leží nějakých 70 km západně od Porto Alegre, má kolem 25 tisíc obývatel a podle Wikipedie je to nejbohatší město Brazílie, co se týče hrubého domácího produktu. Možná na tom něco bude, protože i když ulice a chodníky byly vyspravováný brazilským způsobem tipu "nějaká ta díra se snese", tak městečko působí upraveným dojmem. Ono bohatsví kraje plyne z umístění obří chemičky Polo (dnes patřící společnosti Braskem). Ta se nachází asi 50 km od Triunfa a při cestě kolem byste si jí asi ani nevšimli, protože je šikovně schovaná v lese.
Informativně
Do Triunfa jezdí autobusové linky společnosti Fátima a to z Porto Alegre přes Canoas. V Canoas jsme měli trochu problém s nalezením místa, odkud autobusy jezdí, protože autobusové nádraží je tam jakési zchátralé. Některé linky, a i ta naše, jezdí s autobusové zastávky MHD před nádražím.
Chtěli jsme se také dostat do areálu Pola, protože je uváděné, že tam je umístěn ekologický park. Přímo do areálu jezdí z Triunfa několik autobusů denně, které objíždí celý areál a mohou vás vysadit přímo u parku. My jsme ovšem tenhle autobus prošvihli a tak jsme se nechali odvést na odbočku z hlavní silnice autobusem mířícím zpět do Porto Alegre. Pak je to k továrně asi 2,5 km podél dvouproudové (ovšem přes víkendy téměř prázdné) silnice.
Subjektivně
Náš plán byl dostat se dopoledne do Triunfa, projít si město, a pak se vydat na procházku do přírodnírezervace v areálu chemičky. První část se povedla celkem na jedničku. Po troše hledání jsme a chvilkovém naštvání, že jsme nestihli zastavit autobus (tady se na všechny autobusy mává, sami od sebe nezastaví), jsme se ale nakonec do Triunfa dostali.
První naší zastávkou byla lancheria (rychlé občerstvení), kde jsme si dali kafe a popovídali si s mluvným místním obyvatelem, od kterého jsme se dozvěděli, že komunismus je zlo (což je tu názor, který není až tak často slyšet) a že nás za chvíli očipují.
Vlastní Triunfo mě mile překvapilo. Jeho střed je pěkně renovovaný a všechny historické stavby vypadají udržovaně. Střed tedy znamená několik ulic kolem náměstí Benta Gonçalvese. Ovšem mají svůj půvab, vydlážděné kočičími hlavami, lemované jedno patrovými domky, mezi něž je tu a tam zamíchaná nějaký z koloniálních dob. V Triunfu se Bento Gonçalves narodil a také tu byl, po prohrané bitvě Batalha do Fanfa v roce 1836, zajat. Díky tomu tu má na náměstí svoje muzeum, ovšem v době naší návštěvy bylo jako na potvoru v rekonstrukci a ani turistické informace, které měly část sbírky vystavovat, zrovna nefungovali.
Náladu jsme si tak šli spravit na břeh řeky, podél kterého vede sice krátká, ale příjemná promenáda. Také odsud jezdí přívoz do městečka São Jerónimo na druhé straně řeky.
Protom co jsme si prošli střed města, rozhodli jsme se zjistit, kde leží onen přírodní park. Ještě jsme netušili, že je to 50 km daleko a že tam dnes už nic nejede. Vše nám nakonec vysvětlil místní gaúcho popíjející chimarrão. Co nevěděl a co nám vysvětlila až ochranka areálu petrochemičky bylo, že přírodní park je povětšinou během víkendů zavřený. No a tak jsme bohužel neviděli kapybary.
Sluníčko pražilo, my stáli na rozpáleném asfaltu, vedle nás hořely věže chemičky a další autobus měl jet až za 4 hodiny. Bohudík nás ale zachránili ztracení rybáři, kteří jeli směr Porto Alegre, ale ztratili se cestou a dojeli k chemičce. Naložili nás mezi úlovky a dovezli nás až do Canoas.
Krátce o návštěvě Porto Alegre
Protože jsme měli málo sezení v autobuse a brzkého vstávání, rozhodli jsme se vydat do Porto Alegre na trhy, které se tam pořádají každou neděli v parku Farroupilha a kde najdete různé řemeslné výrobky od místních a také od indiánů. Součástí je také bleší trh.
Pro procajdání parkem jsme si ještě dali návštěvu galerie moderního umění centra Santander, kde zrovna probíhala výstava File Site - interakce člověka s počítačem. Mě to bavilo :) (něcí galerie z výstavý na Flickru).
Hudební začátek prosím. Zeca Pagodinho a Água da Minha Sede.
A pak je tu rocková ikona 80 let. Cazuza. O které náš učitel portugalštiny prohlásil. "Je to jeden z nejznámějších rockerů z Brazílie. Jako každý rocker měl problémy s alkoholem a drogami. Taky byl homosexuál a umřel na aids." Takže správný rocker. A má prý fajn texty. To je ale trochu složitější posoudit, každopádně "Čas nezastavíš".
Potom jsem se dostal k odkazu na komixové stripy Pigs in Maputo (v aj). Tenhle je o věcech, které si o tobě lidé myslí, když jsi brazilec (Things people ask because you are Brazilian). Docela vtipné
U komixu bych se ještě zastavil, ale je to zastavení argentinské. Zaujal mě rozhovor na českém rozhlase s Markétou Pilátovou o komixu Macanudo. Komix neznám, ale rozhovor se týká také pohledu argentinců na život a jsou tam zmínky o komixové scéně v Jižní Americe celkově. Stream na poslech tady.
A pak odkaz na místa, která stojí v Brazílii za návštěvu na webu br.msn.com. Text odkazu je bohužel v portugalštině, ale fotky jsou fajn.
Jestli jste četli Verčinu lamentaci na úroveň brazilského vína, tak výlet do Bento Gonçalves, které je srdcem vinařského regionu Rio Grande do Sul, pověst vín z Brazílie rozhodně vylepšil.
Bento Gonçalves
Bento Gonçalves je 100 tisícové město, i když má ráz spíš menšího městečka někde na Českomoravské vrchovině. Historie města se začíná někdy v roce 1870, kdy sem přišli italští kolonisté a začali oblast postupně osidlovat. Kolonie byla pojmenována Dona Isabel, ale s tím jak se zvyšoval počet obyvatel z několika rodinam se stalo městečko, došlo k přejmenování na Bento Gonçalves (což byl generál povstaleckých sil při válce Guerra dos Farropos, neboli povstání Farroupilha, které se odehrávalo mezi lety 1835 a 1845).
V Bento Gonçalves tak i v dnešní době snad každý obyvatel má babičku či dědečka, co pochází z Itálie a často mluví italsky nebo spíše nějakým z italských dialektů. Náš hostitel nám vyprávěl historku, že byl v Itálii na služební cestě a když místní zjistili, že umí italským dialektem daného místa, tak se všichni kolem něj posadili do kruhu a s úžasem koukali, jak někdo z Brazílie perfektně ovládá místní dialekt.
Také je časté, že lidé mají 2 občasntví, protože Itálie povoluje potomkům emigrantů požádat o italské občanství, pokud existuje přímá pokrevní línie.
Tak jak je Novo Hamburgo známo jako město obuvi, tak Bento Gonçalves je známé (krom vína) výrobou nábytku. Říkali nám, že se tu designéři jezdí inspirovat (jak jinak) do Itálie.
O čem se mluví
Když jsem začal s Novo Hamburgem, tak si ještě dovolím přidat dva postřehy, které se týkají názorů lidí vlastně asi v celém Rio Grande do Sul, protože to stejné co v Bento Gonçalves jsme slyšeli v Novo Hamburgu a Porto Alegre. Střední vrstvu tady spojuje názor, že tady na jihu se pracuje a na severu (od Ria dál nebo v Bahíi) se lidé jen válí v sítích a sotva skončí karneval už se připravují na další. Alex vyprávěl historku, že obuvnická firma tady z jihu si chtěla v Bahíi otevřít filiálku, ale udělala velkou chybu - otevřela si ji příliš blízko pláže. A tak většina zaměstnanců se už nevracela z oběda. Prý základ je fabriku postavit dost daleko od pláže. Po téhle zkušenosti už byla druhá továrna úspěšnější, ale i tak prý zaměstnanci velkou část pracovní doby prolelkují.
Druhým tvrzením je, že Rio Grande do Sul je odíráno státem. To znamená, že z vybraných daní do státní kasy se sem na jih vrací jen nějakých 60-70% a zbytak pak dotuje sever Brazílie. Tvrdí, že jsou nejvíce obíraný stát, protože regiony São Paula a Rio de Janeira jsou dostatečně velké a vážené, aby si vymohli, že dostávají zpět podstatně větší část peněz (přes 90%).
Jo, to víno...
Ale zpět k výletu. My jsme se do Bento Gonçalves nevydali za poznáváním rozdílů mezi Němci a Italy, ale proto, že jsme chtěli ochutnat tamní víno. Nakonec jsme ale zjistili, že v Bentu a okolí se toho dá vidět daleko více a že necelé dva dny, které jsme tam strávili, utekli jak voda. Celý výlet jsme porovnávali s výletem do Gramada, o kterém se píše ve všech turistických průvodcích, a zkonstatovali jsme, že Bento pro nás bylo daleko příjemnější a autentičtější.
Jak jsme se později dosvěděli, v Bentu je 3. největší kolektivní vinařství na světě. Jmenuje se Aurora a kolektivní v tom smyslu, že firma byla založena několika rodinami, kdy každá sama pěstovala víno, ale zpracovávali ho pak společně. Dnes vinařství už spíše hrozny vykupuje. Ve Feliz nám v muzeu říkali, že prvními, kteří tu začali s úspěchem pěstovat vinnou révu, byli imigranti němečtí, ale ti zase neměli takové úspěchy ve výrobě vína. Na začátku si totiž i imigranti z Itálie přivezli sazenice révy, ale díky místnímu subtropickému klimatu se révě nedařilo a vydržela právě jen jedna odrůda německých osadníků. Dnes je ale situace už trochu jiná a víno se pěstuje na všech svazích v okolí Benta Gonçalves.
V Bentu jsme byli v době sběru vína, kdy sem příjíždějí na výpomoc i brigádníci ze severu. Slavnosti k tomuto období jsme se tedy bohužel nezúčastnili pro nedostatek času, ale festa se jmenuje Festa da Vindima de Bento Gonçalves a bývá mezi koncem ledna a koncem února. Na stránkách města o ní jsou (a jistě i budou) informace.
A teď nějaké informace - turistické atrakce
Z turistických atrakcí jsou v Bentu známé především 3.
První je Caminho de Pedra. Stránky mají pěkné, ale v portugalštině. Samotné caminho je soubor historických budov z doby italské imigrace. Pro prohlídku je ale lepší mít auto, protože jednotlivé budovy jsou ve vzdálenosti asi 10 km od Benta a volně loženy kolem vesnice São Pedro - ta je přibližně tady (ale Google mapy zatím v její lokalizaci celkem selhávají). My jsme byli z celého souboru dost nadšení. Budovy samotné možná nejsou až tak něčím speciálním, jedná se o staré "dřevěnky", některé vypadají skoro jak u nás ve skanzenu. Ale každá z budov má svého majitele, který tam provozuje nějakou činnost nebo řemeslo, kterou se snaží dělat přibližně stejně jako tomu bylo na začátku minulého století. My jsme navštívili výrobnu ovčích sýrů, která sice byla už automatizovaná, ale dostali jsme ochutnat a předvedli nám, jak honácký pes shání ovce. Dále pak budovu, kde paní tkala ručně na stroji a své výrobky v podobě oblečení, koberečků a dalších doplňků prodávala přímo na místě, pak jsme navštívili malé rodinné vinařství, kde jsme dostali ochutnat výbornou cachasu a vinný mošt a supr byl mlýn, který sloužil ke zpracování ervy maté. Tam jsme viděli, jak fungoval celý výrobní proces od sušení až po drzcení usušených rostlin a ještě jsme dostali maté ochutnat. Bodů, které lze na cestě navštívit je daleko víc, asi 50 a prý je každý odlišný a v každém z domů se potkáte s jiným řemeslem či výrobou jiné poživatiny. Důvodem proč se nám to tak líbilo bylo, že všichni průvodci byli velmi milý, skoro všude dostanete něco na ochutnání či ošahání a celkově to vypadá, že to tu dělají z radosti a ne jenom kvůli turistům.
Druhým bodem turistického zájmu může být Vale dos Vinhedos, kde jsou podél cesty naskládané vinařství a vy si můžete jezdit od jednoho k druhému, prodělat exkurze, dostat napít a pak si případně nějaké to víno i koupit. My jsme bohužel tuhle cestu nestačili projet a dostali se jen na práh vinného závodu Miolo a pak tedy prošli exkurzí v samotném Bentu ve zmiňované firmě Aurora. Každopádně vína jsou dobrá a když kupujete nad 100 Kč, tak si určitě vyberete víno dobré.
Třetím turistickým lákadlem je parní vláček Maria Fumaça, který jezdí mezi Bento Gonçalves a sousedním městem Garibaldi (což je město šampusu) a z okna můžete pozorovat krajinu a trochu poznat dobu italské kolonizace. Tuhle atrakci jsme si nechali ale ujít, protože cena jízdy (která se musí předem rezervovat) je přes 500 Kč pro osobu.
Čtvrtým místem, kde se lze zastavit je místní muzeum. Bohužel ale v době naší návštěvy bylo v rekonstrukci a tak jsme si příběhy prvních osadníků neposlechli.
Jízda na gauči
Pro nás tahle návštěva byla první pořádnou jízdou na gauči. Domluvili jsme si ubytování a jak se nakonec ukázalo i velmi milou průvodkyni, která se nám věnovala celou sobotu a velkou část neděle. Provezla nás po městě, vzala na ochutnávku vín a projela s námi Caminho de Pedra. Nebýt toho, že kvůli naší návštěvě zapomněla, že se její kamarádka večer vdává a připoměl jí to až kamarád v odpoledních hodinách, vypili bychom i více vína ve "vinném údolí". Takhle jsme dostali klíče od bytu a pizzu, zašli si s Verčou na pivo a posléze pokonverzovali s rodiči.
Druhý den se nesl v duchu spánku do pozdních dopoledních hodin a pak jsme dostali pozvání na oběd, od rodičů naší hostitelky (asi jsme je večer zaujali upřesněním České Republiky do středu Evropy a ujištěním, že u nás žádná válka neprobíhá), poblíž města Veranópolis (lokace). Na návštěvu samotného Veranópolisu ale bohužel nezbyl čas, ale jak jsme se dozvěděli od našeho učitele portugalštiny, který tam má babičku, tak za návštěvu také stojí. Mají pěkný kostel a jeskyni, kde dříve žili indiáni.
My jsme dojeli na vyhlídku nad řekou Rio das Antas, která se jmenuje Espigão de Belvedere a dali si oběd alá výborná italská kuchyně. Po obědě jsme se už začali zase vracet zpět do Benta, ale s několika zastávkami. První byla u mostu Ponte Ernesto Dornelles, což je prý druhý či třetí největší most Jižní Ameriky držící pouze na patkách na březích řeky. Na něm je fajn to, že se po něm můžete projít i po vrchu. Pak následovala zastávka na džus z cukrové třtiny a nakonec ještě na vyhlídku na ferraduru, což je ohyb řeky ve tvaru podkovy, což byl důvod proč ho podkova pojmenovat.
Asi každý s nostalgií vzpomíná na dětsví a myslím si, že každý v mém věku si sem tam zavzpomíná na oblíbený večerníček, jakou z želv ninja byl nebo jak plánoval, jaké by to bylo být v partě Rychlých Šípů a že si hrál se sevou a merkurem. Mě zajímalo na co se koukali moji kolegové, když byli malí a taky, co z Brazilské produkce tu frčí třeba až do teď.
V Brazílii byla v 80. letech také diktatura, ale pravicová, a tak bylo vše, pořady pro děti nevyjímaje, zaplaveno americkou produkcí.
Dobrý obraz si člověk udělá, když skoukne video na youtube, kde je v 10 minutách přehled všeho co tu frčelo. Nejedná se tedy jen o odkazy na seriály a příběhy pro děti (jako už zmiňovaná Caverna de Dragão, cokoli od Walta Disneye, ale třeba také Strážci vesmíru nebo Mac Gyver). Také hračky (jako chytání rybiček nebo mikádo), auta (frčely tu fiaty a stále se tu ještě dost prodávají). Co mě zaujalo bylo, že tu znali šmouly a igráčky.
Kdyby si někdo chtěl probrowzdat touhle dětskou tématikou trochu víc, tak tu existuje web www.kids80.com.br, který se věnuje právě informacím o seriálech, hračkách a jiných věcech, které tu byli populární v 80 letech. Je to takový web nostalgie lidí, kteří mají dnes mezi 20 a 30 lety.
A co trochu brazilské produkce
Já bych chtěl doplnit pár informací o postavičkách a příbězích pro děti, které jsou z Brazílie nebo více méně brazilské.
Turma da Monica nebo v angličtině Monica's gang mě tu provází už od začátku pobytu, protože to byla první brazilská literatura, se kterou jsem se setkal a to už v letadle cestou sem. Jako výukovou literaturu ji můžu jen doporučit. Už jsem o ní také psal, ale tady bych to trochu rozvedl a popsal celou partu.
Tenhle komix bych nejvíce asi přirovnal k našemu Čtyřlístku. Jedná se o sešity, které vycházejí snad každý týden a najdete v nich příběhy jednak Moniky a její party, ale také dalších postav jako je Turma de Penadinho (skupina duchů na hřbitově), příběhy psa Bidu, kluka z venkova Chica Benta a dalších.
První komix, který byl předzvěstí celého úspěchu, vyšel v roce 1959. V něm ještě Monica samotná nefigurovala, ale byl to příběh psa Bidu. Monika se objevila po necelých 5 let a dnes jsou její příběhy překládány do 14 světových jazyků.
Hlavní postavy příběhů o Monice jsou podobně jako postavy z Čtyřlístku vždy něčím specifické. Monika chodící v červených šatech, má trochu předkus a vyniká velkou silou, kterou používá na mlácení ostatních členů party, kteří se jí za její pizizubkovství vysmívají. Cebolinhovy nadávky - gorducha, dentuça, baixinha (tlustoprdka, malá pizizubka) - nám tu při čtení komixů zlidověly. Za svoje posmívání bývá Cebolinha zmlácen králíkem (dostane tzv. coelhadu [koejádu]), protože modrý králík je Moničin mončičák a její další atribut.
Cebolinha nosí zelené tričko, má na hlavě trčících 5 vlasů a šišlá. V komixu je pak každé slovo, ve kterém se mu nezadaří promluvit správně, vytištěno tučně. Cebolhiňovou náplní práce je vymýšlet plány proti Monice, kdy maluje na zeď její karikatury a snaží se získat modrého králíka nebo mu alespoň zauzlovat uši.
Casção nosí žluté tričko a kostkované kalhoty. Hlavní jeho vlastností je, že nesnáší (má alergii) na vodu a to v jakéko-li podobě, ať by se mělo jednat o déšť, vodu v rybníce nebo, nedej bůj, o koupel. Takže zákonitě smrdí a jeho špína, která se na něm za usazuje, je pověstná.
Magali má žluté šatičky a miluje jídlo a jejím hlavním rysem je, že se pořád cpe. Sušenky se nebojí vyrvat ze spárů medvědovi nebo rozzuřenému leopardovi. Ačkoli pořád jí, tak není tlustá a kluci na ní letí.
O turmě vznikají i animované seriály do televize. Dají se najít na youtube. A kdybyste měl někdo zájem o bližší představení charakterů i s obrázky, na youtube najdete pěkné video v angličtině.
Obliba Moniky je velká do té míry (a aby se ještě něco trhlo), že také vzniká komix Monica Jovem, který je o Monice v teenage věku a jedná se o komixy dobrodružnější povahy, kde létají hrdinové třeba do vesmíru.
Menino Maluquinho je další komixová postava, která vznikla v roce 1980. Sám jsem komix nečetl, takže o zábavnosti nemůžu moc říct. Pro představení se můžete podívat na tohle video na youtube. Postava je tu ale známá a při 30 výročí jejího vzniku mu google minulý rok i věnoval logo.
Menino Maluquinho se dá přeložit asi jako Trhlouš a hlavním rysem je, že má kulatou hlavu na které nosí hrnec.
Podle komixu vznikly také 3 hrané filmy, které jsou mírně ve stylu filmů Sám doma. I když podobné jen zpracováním. Příběhy jsou o partě čtyř kluků a mladší sestře, kdy podnikají různé nezbednosti. Já jsem o Vánocích viděl část druhého z filmů a byl celkem fajn. Na všechny 3 filmy se dá také podívat na youtube.
Za brazilský hraný seriál pro děti bych zmínil Sítio do Picapau Amarelo (asi Místo u Žlutého Datla). Seriál už tu je od 80. let a v průběhu času se natáčejí jeho remaky - nebo přitáčejí nové díly - tak aby byl víc cool a stravitelný pro děti dnes. Seriál byl inspirován dílem spisovatele Monteira Lobata, který napsal knížku stejného jména. Vypráví tak nějak o tom, jak děti z města přijedou na venkov za svojí babičkou a tam prožívají různá dobrodružství, setkávají se s postavami brazilských legend a podobně. Já jsem koukal na jeden díl, ale moc mě nezaujal, takže nevím. Prý je ale seriál dobrý na to, že tam najdete různé odkazy na brazilské pohádky a nadpřirozené postavy.
Seriálem, který není z brazilské produkce, ale byl (a stále je), je Beakman's world. Jedná se o americký seriál výukového a komediálního rázu. Na nějaké scénky s můžete podívat tady na youtube. Já jsem skouknul jen kousek odkazovaného dílu a asi o tom můžu jen říci, že je prostě pro děti. V tomhle případě tu bude roli hrát asi nostalgie.
Stejně tak z americké produkce pochází postava Zé Cariocy. To je papoušek, komixová postava, kterou vymysleli ve Walt Disneyovi ve 40. letech 20. století, jako jednu ze součástí kampaně v rámci které se USA snažila sblížit se s Brazílií, aby se Brazílie přidala za 2. Světové války ke spojencům. Po válce ale z Walt Disneyovi produkce postava Zé Cariocy nezmizela a zůstává v komixech dodnes třeba vedle Kačera Donalda. Myslím, že postava a jméno je populární narazíte něj třeba v názvu zverimexu a tak.
Jako nejlepší představení téhle postavy bych doporučil krátkou Disneyouvku Aquarela do Brasil, kde Zé Carioca představuje Brazílii Kačeru Donaldovi. Supr je také "soundtrack", kdy na začátku hraje píseň Aquarela do Brasil, což je samba - píseň. Myslím, že vůbec nevadí, že je animák v portugalštině. Zaprvé se tam moc nemluví a zadruhé Donald taky neumí portugalsky :). Nebo tedy můžete šáhnout po verzi s anglickými titulky, ale ta zas nemá onen pěkný začátek s písní.
Ah, nesmím zapomenout, co to vlastně znamená ono Zé. Nám to tu někou dobu docela vrtalo v hlavě. Zé je zdrobnělina jména José [žozé], což se dá přeložit jako Josef. Carioca znamená "z Rio de Janeira". A složením pak vyjde pěkné "Pepa z Ria".
Jako zlatý hřeb jsem si nechal mexický komediální seriál pro děti, kde hlavní postavou je Chapolin. Seriál to je pro děti a musí se k němu tak přistupovat, ale dá se na něj koukat celkem i ve starším věku. Zvlášť když se třeba napijete :)
I když je to seriál z Mexika, tak tady na jihu Brazílie je oblíben a hlášky z něho (alespoň mezi mými kolegy) padají každý den. Chapolin je karikaturou superhrdiny, kdy častým motivem příběhu je, že někoho neohrabaně zachraňuje. Na část dílu se můžete podívat třeba tady na youtube, ale bohužel jsem zatím nenašel žádnou titulkovanou verzi. Velmi oblíbeným dílem je mezi mými kolegy Não te enrugue couro velho que te quero pra tambor (přibližně Nezlob se starý brachu, že z tebe chci udělat potah na buben), tak můžete také kouknout. Bohužel v tomhle případě to už vyžaduje výraznější znalost portugalštiny a třeba já to moc nedávám.
O karnevalu v Salvadoru se říká, že to je největší party na světě. Je to dost možná pravda. Prý se na ní sjede až 2 miliony lidí. V období karnevalu se zvednou ceny ubytování v hostelech a pousadách nejméně na desetinásobek a tak v hostelech, ve společných pokojích, vás jako nejlevnější alternativa přijde týden v Salvadoru na nějakých 8000 Kč. My jsme to vyřešili stanem a ubytováním v kempu trochu dále od centra. Během karnevalu je ale ve městě všechno, alespoň se nám zdálo, velmi dobře organizováno a tak kromě existence mnoha informačních center pro turisty, fungují třeba i autobusy přes celou noc, takže jsme neměli nijak velké problémy se z a do centra dostat.
Strávili jsme v Salvadoru pouze poslední dva dny z celého karnevalu, takže jsme spíš jen tak trochu přičichli. Všechen náš karnevalový čas jsme byli v centru, v okolí Pelourinha, kde se odehrával ta trochu klidnější část karnevalu. Ulicemi korzovaly skupiny bubeníku a tanečníků, kolem nich procházeli nebo za nimi do rytmu podupávali diváci. Ti byli občas v maskách, ale většinou bez nich. Na náměstích v okolí byly rozesety různé stage s drobnějšími tanečními vystoupeními a různými koncerty. Do toho se mísili zájmový aktivisté jako byli gayové či křesťanské sekty, které jednak promlouvali o důležitosti toho či onoho, ale samozřejmě také na svých pódiích měli pěvecká vystoupení či pořádali průvody městem spojené s tancem. Trochu v povzdálí pak projížděli slavné trios electricos, což jsou (laicky řečeno) autobusy obeskládané reprobednami. Na jejich vrchu stojí muzikanti a zpěváci a vy si jejich hudbu můžete vychutnávat plnými doušky. Hlasitostí skutečně nešetří a to ještě jedou jednotlivé vozy v rozestupu kolem 50 metrů. Pak je to opravdu dobrý hudební maglajz.
