Hudební začátek prosím. Zeca Pagodinho a Água da Minha Sede.
A pak je tu rocková ikona 80 let. Cazuza. O které náš učitel portugalštiny prohlásil. "Je to jeden z nejznámějších rockerů z Brazílie. Jako každý rocker měl problémy s alkoholem a drogami. Taky byl homosexuál a umřel na aids." Takže správný rocker. A má prý fajn texty. To je ale trochu složitější posoudit, každopádně "Čas nezastavíš".
Potom jsem se dostal k odkazu na komixové stripy Pigs in Maputo (v aj). Tenhle je o věcech, které si o tobě lidé myslí, když jsi brazilec (Things people ask because you are Brazilian). Docela vtipné
U komixu bych se ještě zastavil, ale je to zastavení argentinské. Zaujal mě rozhovor na českém rozhlase s Markétou Pilátovou o komixu Macanudo. Komix neznám, ale rozhovor se týká také pohledu argentinců na život a jsou tam zmínky o komixové scéně v Jižní Americe celkově. Stream na poslech tady.
A pak odkaz na místa, která stojí v Brazílii za návštěvu na webu br.msn.com. Text odkazu je bohužel v portugalštině, ale fotky jsou fajn.
Jestli jste četli Verčinu lamentaci na úroveň brazilského vína, tak výlet do Bento Gonçalves, které je srdcem vinařského regionu Rio Grande do Sul, pověst vín z Brazílie rozhodně vylepšil.
Bento Gonçalves
Bento Gonçalves je 100 tisícové město, i když má ráz spíš menšího městečka někde na Českomoravské vrchovině. Historie města se začíná někdy v roce 1870, kdy sem přišli italští kolonisté a začali oblast postupně osidlovat. Kolonie byla pojmenována Dona Isabel, ale s tím jak se zvyšoval počet obyvatel z několika rodinam se stalo městečko, došlo k přejmenování na Bento Gonçalves (což byl generál povstaleckých sil při válce Guerra dos Farropos, neboli povstání Farroupilha, které se odehrávalo mezi lety 1835 a 1845).
V Bento Gonçalves tak i v dnešní době snad každý obyvatel má babičku či dědečka, co pochází z Itálie a často mluví italsky nebo spíše nějakým z italských dialektů. Náš hostitel nám vyprávěl historku, že byl v Itálii na služební cestě a když místní zjistili, že umí italským dialektem daného místa, tak se všichni kolem něj posadili do kruhu a s úžasem koukali, jak někdo z Brazílie perfektně ovládá místní dialekt.
Také je časté, že lidé mají 2 občasntví, protože Itálie povoluje potomkům emigrantů požádat o italské občanství, pokud existuje přímá pokrevní línie.
Tak jak je Novo Hamburgo známo jako město obuvi, tak Bento Gonçalves je známé (krom vína) výrobou nábytku. Říkali nám, že se tu designéři jezdí inspirovat (jak jinak) do Itálie.
O čem se mluví
Když jsem začal s Novo Hamburgem, tak si ještě dovolím přidat dva postřehy, které se týkají názorů lidí vlastně asi v celém Rio Grande do Sul, protože to stejné co v Bento Gonçalves jsme slyšeli v Novo Hamburgu a Porto Alegre. Střední vrstvu tady spojuje názor, že tady na jihu se pracuje a na severu (od Ria dál nebo v Bahíi) se lidé jen válí v sítích a sotva skončí karneval už se připravují na další. Alex vyprávěl historku, že obuvnická firma tady z jihu si chtěla v Bahíi otevřít filiálku, ale udělala velkou chybu - otevřela si ji příliš blízko pláže. A tak většina zaměstnanců se už nevracela z oběda. Prý základ je fabriku postavit dost daleko od pláže. Po téhle zkušenosti už byla druhá továrna úspěšnější, ale i tak prý zaměstnanci velkou část pracovní doby prolelkují.
Druhým tvrzením je, že Rio Grande do Sul je odíráno státem. To znamená, že z vybraných daní do státní kasy se sem na jih vrací jen nějakých 60-70% a zbytak pak dotuje sever Brazílie. Tvrdí, že jsou nejvíce obíraný stát, protože regiony São Paula a Rio de Janeira jsou dostatečně velké a vážené, aby si vymohli, že dostávají zpět podstatně větší část peněz (přes 90%).
Jo, to víno...
Ale zpět k výletu. My jsme se do Bento Gonçalves nevydali za poznáváním rozdílů mezi Němci a Italy, ale proto, že jsme chtěli ochutnat tamní víno. Nakonec jsme ale zjistili, že v Bentu a okolí se toho dá vidět daleko více a že necelé dva dny, které jsme tam strávili, utekli jak voda. Celý výlet jsme porovnávali s výletem do Gramada, o kterém se píše ve všech turistických průvodcích, a zkonstatovali jsme, že Bento pro nás bylo daleko příjemnější a autentičtější.
Jak jsme se později dosvěděli, v Bentu je 3. největší kolektivní vinařství na světě. Jmenuje se Aurora a kolektivní v tom smyslu, že firma byla založena několika rodinami, kdy každá sama pěstovala víno, ale zpracovávali ho pak společně. Dnes vinařství už spíše hrozny vykupuje. Ve Feliz nám v muzeu říkali, že prvními, kteří tu začali s úspěchem pěstovat vinnou révu, byli imigranti němečtí, ale ti zase neměli takové úspěchy ve výrobě vína. Na začátku si totiž i imigranti z Itálie přivezli sazenice révy, ale díky místnímu subtropickému klimatu se révě nedařilo a vydržela právě jen jedna odrůda německých osadníků. Dnes je ale situace už trochu jiná a víno se pěstuje na všech svazích v okolí Benta Gonçalves.
V Bentu jsme byli v době sběru vína, kdy sem příjíždějí na výpomoc i brigádníci ze severu. Slavnosti k tomuto období jsme se tedy bohužel nezúčastnili pro nedostatek času, ale festa se jmenuje Festa da Vindima de Bento Gonçalves a bývá mezi koncem ledna a koncem února. Na stránkách města o ní jsou (a jistě i budou) informace.
A teď nějaké informace - turistické atrakce
Z turistických atrakcí jsou v Bentu známé především 3.
První je Caminho de Pedra. Stránky mají pěkné, ale v portugalštině. Samotné caminho je soubor historických budov z doby italské imigrace. Pro prohlídku je ale lepší mít auto, protože jednotlivé budovy jsou ve vzdálenosti asi 10 km od Benta a volně loženy kolem vesnice São Pedro - ta je přibližně tady (ale Google mapy zatím v její lokalizaci celkem selhávají). My jsme byli z celého souboru dost nadšení. Budovy samotné možná nejsou až tak něčím speciálním, jedná se o staré "dřevěnky", některé vypadají skoro jak u nás ve skanzenu. Ale každá z budov má svého majitele, který tam provozuje nějakou činnost nebo řemeslo, kterou se snaží dělat přibližně stejně jako tomu bylo na začátku minulého století. My jsme navštívili výrobnu ovčích sýrů, která sice byla už automatizovaná, ale dostali jsme ochutnat a předvedli nám, jak honácký pes shání ovce. Dále pak budovu, kde paní tkala ručně na stroji a své výrobky v podobě oblečení, koberečků a dalších doplňků prodávala přímo na místě, pak jsme navštívili malé rodinné vinařství, kde jsme dostali ochutnat výbornou cachasu a vinný mošt a supr byl mlýn, který sloužil ke zpracování ervy maté. Tam jsme viděli, jak fungoval celý výrobní proces od sušení až po drzcení usušených rostlin a ještě jsme dostali maté ochutnat. Bodů, které lze na cestě navštívit je daleko víc, asi 50 a prý je každý odlišný a v každém z domů se potkáte s jiným řemeslem či výrobou jiné poživatiny. Důvodem proč se nám to tak líbilo bylo, že všichni průvodci byli velmi milý, skoro všude dostanete něco na ochutnání či ošahání a celkově to vypadá, že to tu dělají z radosti a ne jenom kvůli turistům.
Druhým bodem turistického zájmu může být Vale dos Vinhedos, kde jsou podél cesty naskládané vinařství a vy si můžete jezdit od jednoho k druhému, prodělat exkurze, dostat napít a pak si případně nějaké to víno i koupit. My jsme bohužel tuhle cestu nestačili projet a dostali se jen na práh vinného závodu Miolo a pak tedy prošli exkurzí v samotném Bentu ve zmiňované firmě Aurora. Každopádně vína jsou dobrá a když kupujete nad 100 Kč, tak si určitě vyberete víno dobré.
Třetím turistickým lákadlem je parní vláček Maria Fumaça, který jezdí mezi Bento Gonçalves a sousedním městem Garibaldi (což je město šampusu) a z okna můžete pozorovat krajinu a trochu poznat dobu italské kolonizace. Tuhle atrakci jsme si nechali ale ujít, protože cena jízdy (která se musí předem rezervovat) je přes 500 Kč pro osobu.
Čtvrtým místem, kde se lze zastavit je místní muzeum. Bohužel ale v době naší návštěvy bylo v rekonstrukci a tak jsme si příběhy prvních osadníků neposlechli.
Jízda na gauči
Pro nás tahle návštěva byla první pořádnou jízdou na gauči. Domluvili jsme si ubytování a jak se nakonec ukázalo i velmi milou průvodkyni, která se nám věnovala celou sobotu a velkou část neděle. Provezla nás po městě, vzala na ochutnávku vín a projela s námi Caminho de Pedra. Nebýt toho, že kvůli naší návštěvě zapomněla, že se její kamarádka večer vdává a připoměl jí to až kamarád v odpoledních hodinách, vypili bychom i více vína ve "vinném údolí". Takhle jsme dostali klíče od bytu a pizzu, zašli si s Verčou na pivo a posléze pokonverzovali s rodiči.
Druhý den se nesl v duchu spánku do pozdních dopoledních hodin a pak jsme dostali pozvání na oběd, od rodičů naší hostitelky (asi jsme je večer zaujali upřesněním České Republiky do středu Evropy a ujištěním, že u nás žádná válka neprobíhá), poblíž města Veranópolis (lokace). Na návštěvu samotného Veranópolisu ale bohužel nezbyl čas, ale jak jsme se dozvěděli od našeho učitele portugalštiny, který tam má babičku, tak za návštěvu také stojí. Mají pěkný kostel a jeskyni, kde dříve žili indiáni.
My jsme dojeli na vyhlídku nad řekou Rio das Antas, která se jmenuje Espigão de Belvedere a dali si oběd alá výborná italská kuchyně. Po obědě jsme se už začali zase vracet zpět do Benta, ale s několika zastávkami. První byla u mostu Ponte Ernesto Dornelles, což je prý druhý či třetí největší most Jižní Ameriky držící pouze na patkách na březích řeky. Na něm je fajn to, že se po něm můžete projít i po vrchu. Pak následovala zastávka na džus z cukrové třtiny a nakonec ještě na vyhlídku na ferraduru, což je ohyb řeky ve tvaru podkovy, což byl důvod proč ho podkova pojmenovat.
Asi každý s nostalgií vzpomíná na dětsví a myslím si, že každý v mém věku si sem tam zavzpomíná na oblíbený večerníček, jakou z želv ninja byl nebo jak plánoval, jaké by to bylo být v partě Rychlých Šípů a že si hrál se sevou a merkurem. Mě zajímalo na co se koukali moji kolegové, když byli malí a taky, co z Brazilské produkce tu frčí třeba až do teď.
V Brazílii byla v 80. letech také diktatura, ale pravicová, a tak bylo vše, pořady pro děti nevyjímaje, zaplaveno americkou produkcí.
Dobrý obraz si člověk udělá, když skoukne video na youtube, kde je v 10 minutách přehled všeho co tu frčelo. Nejedná se tedy jen o odkazy na seriály a příběhy pro děti (jako už zmiňovaná Caverna de Dragão, cokoli od Walta Disneye, ale třeba také Strážci vesmíru nebo Mac Gyver). Také hračky (jako chytání rybiček nebo mikádo), auta (frčely tu fiaty a stále se tu ještě dost prodávají). Co mě zaujalo bylo, že tu znali šmouly a igráčky.
Kdyby si někdo chtěl probrowzdat touhle dětskou tématikou trochu víc, tak tu existuje web www.kids80.com.br, který se věnuje právě informacím o seriálech, hračkách a jiných věcech, které tu byli populární v 80 letech. Je to takový web nostalgie lidí, kteří mají dnes mezi 20 a 30 lety.
A co trochu brazilské produkce
Já bych chtěl doplnit pár informací o postavičkách a příbězích pro děti, které jsou z Brazílie nebo více méně brazilské.
Turma da Monica nebo v angličtině Monica's gang mě tu provází už od začátku pobytu, protože to byla první brazilská literatura, se kterou jsem se setkal a to už v letadle cestou sem. Jako výukovou literaturu ji můžu jen doporučit. Už jsem o ní také psal, ale tady bych to trochu rozvedl a popsal celou partu.
Tenhle komix bych nejvíce asi přirovnal k našemu Čtyřlístku. Jedná se o sešity, které vycházejí snad každý týden a najdete v nich příběhy jednak Moniky a její party, ale také dalších postav jako je Turma de Penadinho (skupina duchů na hřbitově), příběhy psa Bidu, kluka z venkova Chica Benta a dalších.
První komix, který byl předzvěstí celého úspěchu, vyšel v roce 1959. V něm ještě Monica samotná nefigurovala, ale byl to příběh psa Bidu. Monika se objevila po necelých 5 let a dnes jsou její příběhy překládány do 14 světových jazyků.
Hlavní postavy příběhů o Monice jsou podobně jako postavy z Čtyřlístku vždy něčím specifické. Monika chodící v červených šatech, má trochu předkus a vyniká velkou silou, kterou používá na mlácení ostatních členů party, kteří se jí za její pizizubkovství vysmívají. Cebolinhovy nadávky - gorducha, dentuça, baixinha (tlustoprdka, malá pizizubka) - nám tu při čtení komixů zlidověly. Za svoje posmívání bývá Cebolinha zmlácen králíkem (dostane tzv. coelhadu [koejádu]), protože modrý králík je Moničin mončičák a její další atribut.
Cebolinha nosí zelené tričko, má na hlavě trčících 5 vlasů a šišlá. V komixu je pak každé slovo, ve kterém se mu nezadaří promluvit správně, vytištěno tučně. Cebolhiňovou náplní práce je vymýšlet plány proti Monice, kdy maluje na zeď její karikatury a snaží se získat modrého králíka nebo mu alespoň zauzlovat uši.
Casção nosí žluté tričko a kostkované kalhoty. Hlavní jeho vlastností je, že nesnáší (má alergii) na vodu a to v jakéko-li podobě, ať by se mělo jednat o déšť, vodu v rybníce nebo, nedej bůj, o koupel. Takže zákonitě smrdí a jeho špína, která se na něm za usazuje, je pověstná.
Magali má žluté šatičky a miluje jídlo a jejím hlavním rysem je, že se pořád cpe. Sušenky se nebojí vyrvat ze spárů medvědovi nebo rozzuřenému leopardovi. Ačkoli pořád jí, tak není tlustá a kluci na ní letí.
O turmě vznikají i animované seriály do televize. Dají se najít na youtube. A kdybyste měl někdo zájem o bližší představení charakterů i s obrázky, na youtube najdete pěkné video v angličtině.
Obliba Moniky je velká do té míry (a aby se ještě něco trhlo), že také vzniká komix Monica Jovem, který je o Monice v teenage věku a jedná se o komixy dobrodružnější povahy, kde létají hrdinové třeba do vesmíru.
Menino Maluquinho je další komixová postava, která vznikla v roce 1980. Sám jsem komix nečetl, takže o zábavnosti nemůžu moc říct. Pro představení se můžete podívat na tohle video na youtube. Postava je tu ale známá a při 30 výročí jejího vzniku mu google minulý rok i věnoval logo.
Menino Maluquinho se dá přeložit asi jako Trhlouš a hlavním rysem je, že má kulatou hlavu na které nosí hrnec.
Podle komixu vznikly také 3 hrané filmy, které jsou mírně ve stylu filmů Sám doma. I když podobné jen zpracováním. Příběhy jsou o partě čtyř kluků a mladší sestře, kdy podnikají různé nezbednosti. Já jsem o Vánocích viděl část druhého z filmů a byl celkem fajn. Na všechny 3 filmy se dá také podívat na youtube.
Za brazilský hraný seriál pro děti bych zmínil Sítio do Picapau Amarelo (asi Místo u Žlutého Datla). Seriál už tu je od 80. let a v průběhu času se natáčejí jeho remaky - nebo přitáčejí nové díly - tak aby byl víc cool a stravitelný pro děti dnes. Seriál byl inspirován dílem spisovatele Monteira Lobata, který napsal knížku stejného jména. Vypráví tak nějak o tom, jak děti z města přijedou na venkov za svojí babičkou a tam prožívají různá dobrodružství, setkávají se s postavami brazilských legend a podobně. Já jsem koukal na jeden díl, ale moc mě nezaujal, takže nevím. Prý je ale seriál dobrý na to, že tam najdete různé odkazy na brazilské pohádky a nadpřirozené postavy.
Seriálem, který není z brazilské produkce, ale byl (a stále je), je Beakman's world. Jedná se o americký seriál výukového a komediálního rázu. Na nějaké scénky s můžete podívat tady na youtube. Já jsem skouknul jen kousek odkazovaného dílu a asi o tom můžu jen říci, že je prostě pro děti. V tomhle případě tu bude roli hrát asi nostalgie.
Stejně tak z americké produkce pochází postava Zé Cariocy. To je papoušek, komixová postava, kterou vymysleli ve Walt Disneyovi ve 40. letech 20. století, jako jednu ze součástí kampaně v rámci které se USA snažila sblížit se s Brazílií, aby se Brazílie přidala za 2. Světové války ke spojencům. Po válce ale z Walt Disneyovi produkce postava Zé Cariocy nezmizela a zůstává v komixech dodnes třeba vedle Kačera Donalda. Myslím, že postava a jméno je populární narazíte něj třeba v názvu zverimexu a tak.
Jako nejlepší představení téhle postavy bych doporučil krátkou Disneyouvku Aquarela do Brasil, kde Zé Carioca představuje Brazílii Kačeru Donaldovi. Supr je také "soundtrack", kdy na začátku hraje píseň Aquarela do Brasil, což je samba - píseň. Myslím, že vůbec nevadí, že je animák v portugalštině. Zaprvé se tam moc nemluví a zadruhé Donald taky neumí portugalsky :). Nebo tedy můžete šáhnout po verzi s anglickými titulky, ale ta zas nemá onen pěkný začátek s písní.
Ah, nesmím zapomenout, co to vlastně znamená ono Zé. Nám to tu někou dobu docela vrtalo v hlavě. Zé je zdrobnělina jména José [žozé], což se dá přeložit jako Josef. Carioca znamená "z Rio de Janeira". A složením pak vyjde pěkné "Pepa z Ria".
Jako zlatý hřeb jsem si nechal mexický komediální seriál pro děti, kde hlavní postavou je Chapolin. Seriál to je pro děti a musí se k němu tak přistupovat, ale dá se na něj koukat celkem i ve starším věku. Zvlášť když se třeba napijete :)
I když je to seriál z Mexika, tak tady na jihu Brazílie je oblíben a hlášky z něho (alespoň mezi mými kolegy) padají každý den. Chapolin je karikaturou superhrdiny, kdy častým motivem příběhu je, že někoho neohrabaně zachraňuje. Na část dílu se můžete podívat třeba tady na youtube, ale bohužel jsem zatím nenašel žádnou titulkovanou verzi. Velmi oblíbeným dílem je mezi mými kolegy Não te enrugue couro velho que te quero pra tambor (přibližně Nezlob se starý brachu, že z tebe chci udělat potah na buben), tak můžete také kouknout. Bohužel v tomhle případě to už vyžaduje výraznější znalost portugalštiny a třeba já to moc nedávám.
