Prodloužený víkend 7. září

Pro tentokrát tu nemám příliš informací o Brazílii, ale spíš shrnutí co zajímavého se tu stalo v předcházejících dvou týdnech.

Předminulý týden

Ačkoli se teploty začínají příjemně zvyšovat (alespoň teď je to příjemné - na leden tu všichni slibují 40 °C a velkou vlhkost vzduchu) tak onen týden se vrátila zima a víkend propršelo.
Čas jsem se snažil trochu využít pro studium Portugalštiny. Od předminulého týdne jsem začal docházet na soukromé hodiny Portugalštiny k jednomu kamarádovi kolegy z práce. Tenhle kamarád studuje na vysoké Portugalštinu a Angličtinu a uvítal možnost něco si vydělat a procvičit si na mě svoje učitelské schopnosti. Takže teď na mě někdo alespoň trochu vyvíjí tlak, abych se učil.

Taky jsem se tu také poprvé zúčastnil capoeirové rody - v jedné z místních základních škol. Roda se dá přeložit asi jako kruh a je to místo, kde probíhá vlastní hra capoeiry. Tenhle kruh je vytvořen hráči capoeiry, kteří přihlížejí, jak dva z nich capoeiru hrají uprostřed kruhu.
To čeho jsem se účastnil já, byla jakási propagační akce, kdy se náš trenér snažil na škole propagovat capoeiru, tak aby program - Capoeira para todos (Capoeira pro všechny) - splnil svůj účel. To znamená, aby se děcka tak nepoflakovala po okolí, ale našli něco, co by je bavilo a čemu by se věnovali.
No kolegové v práci se mi pak smáli, že jsem tam já a pak hromada děcek. Tady to tak vypadalo. Ale zas bylo zajímavé prosmýknout se do základní školy. Co mě teda překvapilo byla paní kuchařka. Když jsem se od ní snažil lámanou portugalštinou získat klíče od záchodu, tak úplně plynně odpověděla anglicky. To se mi třeba v práci nestalo :)
Jak to tak trochu vypadalo můžete mrknout na:
http://projetocapoeiraparatodos.blogspot.com/2010/09/roda-na-emef-guilherme-gaezler.html

Prodloužený víkend díky brazilskému dnu nezávislosti 7. září

A protože byl v úterý den oslav brazilské nezávislosti, tak jsme dostali všichni, jak se sluší a patří, den volna i v pondělí a mohli si tak užít prodlouženého víkendu. A protože bylo moc pěkné slunečné počasí, byl to příjemně strávený čas.
Původně byly moje plány trošku jinačejší, ale vyvinulo se to následně.

Neděle - Lomba Grande

Protože jsem už dva měsíce vlastně pořád jen ve městě, chtěl jsem se podívat trochu do přírody. Začal jsem tedy zjišťovat jaké jsou tu možnosti si vyšlápnout na výlet. Bohužel Brazilci nejsou příliš zvyklý chodit nějaké treky, takže to nebylo úplně jednoduché a nakonec v něděli ani příliš úspěšné.
Vyrazil jsem do Lomba Grande, což je vesnice asi 15 km od Novo Hamburgo, která se propaguje agro-turistikou. Můžete se tam tak projet třeba na koních nebo vyrazit na jedno z tamních koupališť. Silnice jsou lemovány farmami a loukami s pasoucím se dobytkem. Zajímavé ještě je, že ačkoli turistická kancelář v Novo Hamburgo Lomba Grande propaguje jako jednu z mála atrakcí v okolí, tak ji na google mapách budete hledat marně. Tady v okolí vůbec Google se silniční sítí trochu selhává, takže se často vyplatí nechat si zobrazit vrstvu s fotografiemi a zaměřit se na místo s jejich největším výskytem.
Každopádně pokud byste někdo měli zájem se tam vypravit, tak můžete využít autobusu městské hromadné dopravy společnosti Feitoria. Autobus staví na 2. nástupišti a lístek stojí R$ 2,20.
Ovšem dopátrat se napoprvé nějaké možnosti vyjít si do lesa bylo téměř nemožné. Veškerý prostor byl obehnán ploty a turistické informace byly vybydlené. A to ještě byla neděle, kdy tu nic příliš nefunguje. Stavěné to tu je spíše na příjezd automobilem, kdy pro vás nějakých 10 km není žádný problém, což pro pěšího turistu trochu je.

Nakonec se myšlenka pěšího výletu proměnila v odpoledne strávené s dvojicí Brazilců, nejprve při obědě a pak povídáním a popíjením chimarra u nich doma.
Tihle dva se totiž před 3 měsíci vrátili z ročního pobytu na Novém Zélandu a tak nevědoucímu turistovi nabídli s radostí pomocnou ruku. Kudy do lesa tedy nevěděli, ale zase jsem se nadlábnul ;)
Řeč se točila kolem všedních věcí a otázek, ale co mě zaujalo bylo, když povídali, jak se tu získává zaměstnání ve státních službách. Rafael pracuje jako studijní referent na místní střední škole. Protože je místo státní, podle zákona musí mít možnost se o něj ucházet kdokoli. A tak to funguje tak, že neproděláváte žádný pohovor, ale pokud splníte předpoklady pro dané místo (tzn. vzdělání, vystudovaný obor, praxi...), tak stejně jako ostatní uchazeči procházíte testem, jehož součástí je obvykle matematika a Portugalština a pak nějaký oborový předmět. A kdo tenhle test napíše nejlépe, ten je přijat.

Pondělí - Morro Ferrabraz

Další den jsem si řekl, že už výlet někam z města musí vyjít a tak jsem využil rady jednoho z kolegů, který říkal, že v Sapiranze, což je město nedaleko Novo Hamburgo, které je přifařené ke zdejší aglomeraci okolo Porto Alegre, je nějaké místo - hora, odkud skáčí lidé věnující se paraglidingu. Usoudil jsem, že by to mohlo být dobré místo na vycházku a na netu jsem dohledal, že nahoru vede Caminho de Jacobinha, což je značený okruh po okolí Sapirangy, kde vám cedule vysvětlují události, ke kterým v okolí došlo.
Do Sapirangy jezdí z Novo Hamburgo autobusová společnost Citral a lístek přijde na asi tak R$ 3.

My jsme si společně s Alexem, který se ke mně přidal, vytyčili za cíl vyjít především nahoru. A protože Alex mluví Portugalsky plynně, tak se ujal role vyjednavače (ale svoje we don't apologize si připravuju) a nechali jsme si poradit od paní, která na nás koukala trochu vyjeveně a příliš netušila, co vlastně chceme, ale její rada jít stále ulicí São João zabrala a tak po projití chudinskou kolonií jsme se začali škrábat nahoru a došli až na Morro Ferrobraz, ale z druhé strany, než bylo místo pro paragliding. Mohli jsme tak obdivovat vegetaci, ale výhled nic moc. Po pár konzultacích s místními farmáři se nám nakonec jednoho podařilo přesvědčit (zabralo to, že jsme mu řekli, že jsme z Ruska a z Česka), aby nám ukázal cestu a pustil přes svůj pozemek. A tak jsme nakonec doškrábali až úplně nahoru. Kudy jsme procházeli a na fotky z daných míst můžete kouknout na Google mapách.
Jo taky jsem se dozvěděl, kolik by tu poblíž Sapirangy stál pozemek. Alex totiž plánuje se oženit se svou brazilskou přítelkyní a zůstat tady. Takže zavedl řeč s místními usedlíky na tohle téma a (jestli to teď nespletu) tak 1 hektar by tu byl za 15 tisíc reálů, což je asi tak 170 tisíc korun.

Úterý - Den nezávislosti

V úterý byl Den nezávislosti Brazílie a tedy státní svátek. Brazílie se stala nezávislou 7. září 1822, kdy vzniklo Brazilské císařství. To bylo po sedmi letech nahrazeno republikou a o další dva roky později byla podle vzoru Spojených států přijata ústava Spojených států brazilských.

Každý rok se tak na Den nezávislosti konají vojenské přehlídky a já jsem se vydal do Porto Alegre se na ni podívat (místo, kde se obvykle koná). Jako průvodkyně se mi nabídla Bibiana, jedna z Aiesecářek a tak jsem měl postaráno o příjemnou společnost a zároveň nemusel příliš řešit, kudy se kam dostat. Dopoledne jsme tak strávili sledováním přehlídky. V pozdním dopoledni se k nám přidalo dalších pár Aiesecářů a na oběd jsme se pak vydali do restaurace - pizzerie, typu "bufetu", které jsou tu celkem obvyklé. Zaplatíte nějakých 20 reálů a můžete se cpát do prasknutí. Pizzové těsto sice nebylo úplně to pravé, ale ingredience na vrchu to celkem hravě vyvážili. Taky jsem tu poprvé ochutnal pizzu sladkou ala banana split a pizzu s lentilkama.
Zbytek dne jsme pak strávili poflakováním po Porto Alegre a popíjením chimarra. To je tu takový národní sport :)

Fotky, které jsem nacvakal, si můžete prohlédnout na: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/7zari/.