Semana Farroupilha
O čem se rozhodně musím zmínit je Semana Farroupilha. Je to týden před 20. zářím, které připomíná výročí začátku Revoluce Farroupilhy (Revolução Farroupilha) a začátku války Guerra dos Farrapos. Guerra dos Farropos byla občanskou válkou mezi jihem Brazílie, který bojoval "o osamostatnění", a zbytkem Brazílie. Probíhala mezi roky 1835 a 1845 a byla iniciována tady ve státě Rio Grande do Sul. Jak se můžete dočíst na Wikipedii, válka začala z ekonomických důvodů, kdy na maso z jihu Brazílie byly uvaleny vysoké daně, zatímco na maso z Uruguaye a Argentiny nikoli. Brazilci (se kterými jsem se setkal) to jednoduše vysvětlují tak, že jih Brazílie byl bohatý a sever chudý a tak se sever snažil jih co nejvíce vyždímat. A tak 20. září 1835 se generál General Bento Gonçalves zmocnil Porta Alegre. Císařské oddíly se však Porta Alegre zmocnili a vzbouřencům se ho už nepovedlo dobýt zpět. Poté co Bento Gonçalves uprchl z vězení a postavil se znovu do čela vzbouřenců se povstání rozšířilo na sever do státu Santa Catarina. Po 4 měsících ale imperiální síly dobyly zpět i hlavní město Santa Catariny. Povstání ale pokračovalo až do roku 1845. Bylo ukončeno mírovou smlouvou. Účastníkům povstání byla Brazilskou vládou udělena amnestie, dluhy státu Rio Grande do Sul byly zaplaceny z císařské pokladny a na dovážené maso byla uvalena 25% daň. (Toť výcuc především z Wikipedie).Každopádně Semana Farroupilha je tu oslavována snad více než den nezávislosti. Farroupilha je znakem důležitosti a významu státu Rio Grande do Sul a je tak snad opravdu všemi obyvateli brána. To souvisí s tím, co jsem tu už snad psal a jaký tu mám z lidí trochu pocit a to že jestli jsou patrioti, tak patrioti Rio Grande do Sul a ne tolik Brazílie. Jak tu říkají ,tak nejlepším státem Brazílie je Santa Catarina a to proto, že Rio Grande do Sul nepatří k Brazílii. Jsou to prostě gaúchové. Což může být možná bráno "trochu s podivem", když leckteří mají své předky v Německých nebo Italských imigrantech, kteří sem došli až po roce 1845.
Na den 20. září se pak v jednotlivých městech konají přehlídky, kterým vévodí koně a účastníci v typickém gaucho oblečení. Také symbolem Porta Alegre je socha gaúcha. 14 dní před 20. zářím je v Porto Alegre park Harmonia vyhrazen dobovému táboru acampamento farroupilha, kde najdete všechno co se nějak týká gaúchů. Churrasco, chimarro, muziku, oblečení a tak. Bohužel jsem se do Porta Alegre na tenhle podnik nezvládl dostat.
Btw: kdybyste to nevěděli stejně jako jsem netušil já, tak Ronaldinhův rodný klub je Grêmio z Porto Alegre.
No a na závěr pár odkazů na youtube:
Hymna s obrázky:
http://www.youtube.com/watch?v=vyOicZulVNU&feature=related
A muzika gaucha:
http://www.youtube.com/watch?v=6C4pW03l4e0
http://www.youtube.com/watch?v=u5HLQyRLab4
Výlet do Feliz
No a já jsem strávil 20. září společně s početnou skupinou Aisec trainees ve Feliz, což je pěkné "německé" městečko, nepříliš daleko od Porto Alegre. Andrej coby člen CouchSurfingu se seznámil se dvěma supr týpky Brunem a Rafaelem z Feliz, kteří přijali 15 lidí do svých domovů, to znamená ubytovali nás a naplánovali nám pestrý program.
Do Feliz z Porto Alegre a přes São Leopoldo jezdí autobusové linky společností například Bento a Caxiense. Ze SL lístek stojí něco přes 7 reálů.
Začali jsme návštěvou místního muzea, kde nás paní průvodkyně poučila, že do Feliz přišli němečtí osadníci v roce 1846 a každý z nich dostal 70 braças půdy. Což jak (z wikipedie) je jednotka míry v angličtině překládaná jako fathom a u nás jako sáh. Podle portugalské wikipedie je pak jedna braça 2,2 metry a jako jednotka rozlohy je jedna braça quadrada rovna 30 x 30 bracas. To znamená že osadníci mohli dostat něco kolem 14 hektarů. Rozloha pozemku ale záležela na velikosti rodiny. Jak vypadala první obydlí osadníků, můžete vidět na fotce. Osadníci z Německa tu ale neměli lehký život. Zaprvé jim sice vláda dala pozemek, ale dále se na ně tak nějak vykašlala a tak veškerou infrastrukturu, vzdělání nebo veřejné stavby si museli osadníci budovat a platit sami. Proto jsou do teď hrdí na to, že si v roce 1900 zakoupili z Holandska kovový most. Málo asi nestál. Druhá věc, která osadníkům ztěžovala život byli indiáni. Těm se nový obyvatelé asi příliš nelíbili a tak mezi oběma skupinami došlo k několika krveprolitím.
Co jsem dále nevěděl bylo, že před a během druhé světové války v Brazílii existovala nacistická strana a někteří z obyvatel Feliz do ní také vstoupili. S nikým z nich jsem se nebavil, ale napadá mě citát postavy německého doktora v Tmavomodrém světě: "Bylo těžké být Němec a nebýt hrdý." Každopádně v té době bylo zakázáno mluvit německy, protože se Brazílie bála nacistických vlivů.
Další zastávkou byla exkurze v pivovaru Eisenbruck, což zatím hodnotím jako nejlepší pivo, které jsem tu pil. Další den nás pak čekalo churrasco u Rafaela doma, výlet na vyhlídku nad Feliz. Původně měl být spojený s paraglidingem, ale nefoukal vítr. A pak prohlídka jednoho vinařství. Vína měli moc dobrá. Večer jsme pak navštívili vystoupení místních skupin lidových písní a tanců a večeřeli v CTG (Centro de Tradiciões Gaúchas) tradiční rýži s fazolemi a masem. CTG jsou tady po městech centra, kde se lidé snaží udržovat tradice gaúchů. Pondělí jsme pak strávili vyspáváním po delší noci a odpoledním výletem na další místo vhodné k paraglidingu.Nakonec i dvě odvážlivkyně letěly.
Co bylo jinak na výletě zajímavé, bylo poslouchat názory lidí z různých koutů světa. Sešli jsme se tam Čech, Polák a Polka, Ruska, Kolumbijec, Pákistánka, Američan a Američanka, Kolumbijec, Mexičan a Brazilci. Asi nejvíc pro mě bylo - řekněme zarážející - jak mají lidé jak tady v Brazílii, tak asi(?) v celé Jižní Americe, negativní názor na Spojené Státy Americké. A překvapilo mě, že mají pozitivní názor na Rusko, potažmo možná na Sovětský Svaz. Jako všechno co tady píšu, to nelze generalizovat, slyšel jsem takto mluvit vlastně jen pár lidí a je to subjektivní pocit. Asi to vychází z místní zkušenosti s USA, kdy Rusko Mexiko asi nijak zvlášť neovlivňuje a neovlivňovalo, rozhodně ne tak jako nás a naopak oni mají větší zkušenosti s chováním USA jako velkých a mocných sousedů než máme my v Čechách.
A druhou věcí, kterou jsem nevěděl je, že v Pákistánu je úředním jazykem Angličtina. Nu, měl jsem ve škole na hodinách paní učitelky Levínské dávat větší pozor :)
Na závěr přidám odkaz na pár fotek z výletu: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/20zari/