čtvrtek 28. října 2010

Internetové střípky III.

Chtěl bych přidat pár odkazů na multimediální obsah více méně o Brazílii:

Moc pěkná prezentace o Brazílii, plná obrázků, představující Brazílii jako zemi a to, co je pro její jednotlivé části typické. Vytvořena jedním Aiesecářem, který je na stáži v Bulharsku:
https://prezi.com/secure/7973f685dffe6e0a22a9be8fda785c74982f3c8c

O Češích v Brazílii. Oba příspěvky jsou zároveň anoncí na výstavu České stopy v Brazílii na Pražském Hradě:
http://www.ct24.cz/kultura/101750-kubitschek-ci-san-juan-nepomuceno-ceske-stopy-v-brazilii
http://www.rozhlas.cz/_audio/cesi-v-brazilii-den-pred-zahajenim-stejnojmenne-vystavy-po-stopach-misionaru-princezen-vojaku-i-obycejnych-vysidlencu-z-ceskych---02139307.mp3

Trochu mimo
Rozhovor s Mexičankou o tom, co jí přijde divného na Polsku. Věci jako nezouvání bot, když člověk přijde do bytu, jsou stejné jako tady:
http://polandia.wp.tv/en/index.html?ticaid=6b245#m663054
Vystavil v Žádné komentáře:

Život bez ledničky

Už je to pěkná řádka dní, kdy jsem sem nic nenapsal. Mělo to několik důvodů, kdy mezi hlavní patří, že jsem byl měsíc bez připojení k internetu a tak bez spojení se světem. V krátkosti tu teď zkusím shrnout, co je tu nového.

Když začnu obecnějšími tématy, tak do práce stále chodím, už se mi podařilo se mírně pohádat se šéfem a na druhou stranu jsem dostal pochvalu od kolegů za svůj kód.
3 měsíce v práci už uběhli a tak to začíná být trochu rutina. Zvlášť když se často spíše bastlí, než píše slušivý a znovupoužitelný kód. Osobně pak mám ještě problémy s bezpečností aplikací (je to děs), nevaliditou html (nikoho to nezajímá), nepoužíváním frameworku pro práci (používá se polo-framework napsaný někým před 3-mi lety a není čas ho zlepšovat) a plánováním práce (které v podstatě není). Na druhou stranu kolegové jsou fajn a všemožně mě pomáhají a celkově kolektiv je supr. Trochu problémem je, že moje Portugalština teď ustanula na mrtvém bodě a tak to s komunikací je často složité.

Stěhování

Protože jsem začal očekávat přílet Veroniky, bylo na čase poohlédnout se po nějakém společném bydlení. Na studentské ubytovně by sice bylo možné bydlet, ale bylo by to v porovnání s podnájmem bytu o dost dražší - ubytovna pro 2 by stála 700 reálů na měsíc a garsonka stojí se vším všudy kolem 500 reálů.
Ovšem sehnat garsonku nebylo vůbec lehké. Hlavním problémem bylo, že tu chceme zůstat (asi) jen na 6 měsíců a většina lidí chce pronajmout byt nejméně na rok. Nakonec se ale ozvala paní z realitní kanceláře, že by pro mě něco měla a po trochu obtížnějším vyjednávání, kdy jsem zapojil crazy kolegu Saula a oba šéfy, jsem nakonec dostal klíče od nového bydliště.

Inzerátů nabízejících podnájmy je tady celkem dost. Většinou na stránkách realitních kanceláří např. http://www.sinuelo.net popřípadě existuje na univerzitě Feevale studentská nástěnka: http://aplicweb.feevale.br/classificados.
Realitní kanceláře tu ale fungují trochu jinak než u nás. Pronajímateli totiž poskytují službu na klíč. Pronajímatel zajde do realitky, řekne že má nemovitost k pronájmu a už se o nic dalšího nestará a nechá všechno na realitce, popřípadě na více realitkách. Když je pak nemovitost pronajata, tak realitka posílá peníze pronajímateli a strhává si z dané částky každý měsíc nějaké procento. Ovšem řešení veškerých problémů s nájemcem má stále na starosti realitní kancelář. Ta zajišťuje také smlouvu, nahlášení a opravu chyb atp.

Zajímavé také je, že když jsme si byli prohlédnout byt, kam jsme se nakonec nastěhovali, tak to nebylo tak, že by s náma šla paní z realitky, ale dostali jsme klíče a 2 hodiny času na to je vrátit. Tohle souvisí asi také s tím, že téměř veštkeré podnájmy přes realitky jsou bez jakéhoko-li vybavení. Takže když jsme vešli prohlédnout si byt, tak nás čekaly jen holé stěny a nápis "aluguel (k pronájmu)" za oknem.
Vybavený, či částečně vybavený, podnájem se dá sehnat, když člověk hledá společný podnájem někde v bytě, kde už bydlí více lidí. To je ubytování typu "republica" [hepúblika]. Ještě zmíním, že garsonky jsou tu označovány buď jako kitchenette nebo jako JK, což prý pochází od pana prezidenta Juscelina Kubitscheka, který tu začal se sociálním bydlením.

Drobným problémem při pronájmu bytu přes realitní kancelář je fakt, že člověk musí mít ručitele s nemovitostí (nebo častěji dva). To jsem neměl (i když šéfové v práci vypadali celkem ochotně, ovšem neměli v daný čas potřebné dokumenty) a tak jsem to musel vyřešit složením zálohy v ceně 8 nájmů, kterou bych měl po roce dostat zpět. Celá peripetie s vyřízením všech věcí kolem nájmu trvala 3 týdny.

Vybavčo a první dny na novém privátě

Protože privát obsahoval jen holé stěny - legrační bylo, že v koupelně dokonce chyběla sprcha, což znamenalo, že ze stěny čouhala jen trubka - bylo třeba popřemýšlet nad tím, jak ho co nejlevněji vybavit. Celkově mám tedy dojem, že v Čechách se dají použité věci sehnat jednodušeji a levněji než tady. Ovšem po troše snahy jsem našel bazar s nábytkem, kde jsem pořídil stůl a některé další vybavení jsem dostal zapůjčené od laskavých kolegů. Z toho je asi nejpodstatnější postel od bývalého kolegy Rafaela.
Se stěhováním a s instalací záležitostí jako je sprcha a plynová bomba ke sporáku (sporák byl jediná vyjímka, která tu už byla) mi pak pomáhali kolegové Rafael, Filipe a Saulo. Plán byl vymyšlen ve stylu - vypijeme pivo, našroubujeme žárovku, vypijeme další pivo, půjdem se podívat, jak tam patří ta sprcha... - ovšem celkový dojem byl trochu pokažen tím, že nefungovala elektrika. Tady je tak nějak normální, že elektrika se platí předem a tak je potřeba zaplatit a oni to po pár dnech nahodí. Musel jsem se tak první týden sprchovat ve studené vodě při světle svíček. Pěkná romantika.
Zase jsem díky tomu vyhrál pozvání od Rafaela na víkend k němu domů, kde jsem se mohl osprchovat v teplé vodě a dostal jsem k obědu Strogonoff. K tomu bych jen poznamenal, že je zajímavé, že k tomu často servírují krom rýže ještě na drobno nakrájené "nudličky" brambor. Jsou to takové nudličkové chipsy.

Stěhování a instalace zařízení se poprvé plně nepovedla a tak jsme naplánovali oslavu zavedení světla ve čtvrtek, ještě předtím než měla dorazit Verča. Elektriku do té doby sice zprovoznili, ale byl tu nějaký problém v rozvodech, takže nesvítila světla a tak jsme museli slavit při svíčkách. Díky oslavě a trochu toho hluku, jsem si hned v prvním týdnu podnájmu vysloužil pokárání od paní domácí (Ta je paní domácí profesionálkou, tedy má to jako práci a bývá každý všední den od 8 do 18 tady v domě a stará se něj. To je tady v činžácích celkem normální.), nevraživé pohledy sousedů a papír s domovním řádem pode dveřmi.

Hurá, Verča je tu!

Po delším rozhodování, kdy sem přijede (zvláště kvůli shánění práce), Verča přijela a tak tu teď válčíme radostněji ve dvou. Hlavní změnou, která mě teď napadá, je existence květin v pokoji :-)
Jak to je tady všechno doopravdy si teď můžete přečíst na jejím blogu, který začala psát:
http://fricco-brasil.blogspot.com

Když odkážu přímo na články, tak to je cesta a první postřehy z Novo hamburgo a Porto Alegre, společně s fotkami:
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/13-10-2010.html
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/14-10-2010.html
http://chalda.yc.cz/foto/brazil/portoAlegreVerca/
http://chalda.yc.cz/foto/brazil/portoAlegreVercaKyticky/

A pak něco po týdnu pobytu tady:
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/20-10-2010.html
Vystavil v 5 komentářů:
Místo: Centro, Novo Hamburgo - Rio Grande do Sul, Brazílie

úterý 26. října 2010

V zajetí úřednicekého šimla

Chtěl bych zkusit trochu schrnout informace týkající se všeho možného "papírování", se kterým jsem se tu setkal.

Cizinec, který se zdržuje na území Brazílie delší dobu než 30 dnů, má povinnost svůj pobyt nahlásit na Federální policii. Po nahlášení pobytu se tu můžeme zdržovat po dobu dalších 2 měsíců (dohromady tedy 3) a potom může požádat (vyplněním patřičného formuláře) o prodloužení  turistického pobytu o 3 měsíce a strávit tak dohromady v jednom kalendářním roce v Brazílii až 6 měsíců.
Tohle jsme alespoň pochopili ze stránek federální policie a ministerstva zahraničních věcí. Z Verčiných zkušeností zatím můžu poreferovat o proceduře nahlašování pobytu po prvním měsíci na policii v Porto Alegre. Tam jí odbyli s tím, proč tam chodí teď a že má přijít až těsně před koncem 90 denní lhůty s vyplněným formulářem (který ji dali) a 60 reály na poplatek. A když se zeptala, co když do uplynutí této doby odjede z Brazílie třeba do Argentiny a pak se vrátí, odpověděli jí, že má prostě přijít po uplynutí 3 měsíců od doby nového vstupu do země. To kdy člověk do země vstoupil zjistí jednat z razítka v pasu a druhak z papírku, který člověk vyplňuje při vstupu do země a udává tam datum vstupu a důvod cesty.
No, holt tu nic příliš nestresují. V dobrém i špatném.

Já jsem trochu jiný případ, protože jsem dostal dočasná studentská víza. Veškerou byrokracii toho se týkajícípořešil Aiesec, který je studentskou organizací a dodává sem tak "studenty" na stáž. Pro mě tedy povinnost nahlášení do 30 dnů platila a zároveň jsem musel zaplatit 200 reálů na poplatky a vyřízení RNE (kartičky registro numero de estrangeiros). Nafotili si mě ze všech stran a odebrali otisky ze všech prstů, které mám.
Jako stážista tady také nedostávám plat přímo od zaměstnavatele, ale dostávám jeho část ve formě kapesného od Aiesecu.

Pracovní povolení

V Brazílii je možné získat pracovní povolení buď s krátkodobými vízy nebo dostat pracovní víza. Krátkodobá víza mohou ale studenti, pedagogové, novináři, vědec, umělci a podobně. Dočasná víza nelze prodloužit a možná je nemůže člověk dostat ani víckrát za život.
Získat pracovní povolení a tedy pracovní víza z České Republiky je celkem komplikované. Aby je člověk získal, musí si ho vyžádat podnik/společnost, který ho chce zaměstnat z Brazílie (tam je samozřejmě pro podnik ta podmínka, že pro dané místo není žádný brazilský uchazeč) a poslat mu pozvání předem do České Republiky. Vyřídit už pozvání samo o sobě je pro podnik celkem administrativně složité. Už já, který přijel jen na studijní stáž, jsem z Brazílie obrdžel 4 papíry, různými způsoby deklarujícími, že můžu dostat dočasná víza.
Jakáko-li víza je možné obdržet "pouze v zemi původu", tedy pro Čecha pouze na Brazilské ambasádě v Praze. V samotné Brazílii to nejde. Holčinu z Polska, se kterou jsem se potkal na ubytovně, chtěl její zaměstnavatel zaměstnávat i  po skončení stáže přes Aiesec. Trvalo mu ale půl roku než ji zajistil pracovní povolení. V tom byl zahrnut i čas na to, aby si mohla zajet pro víza "pouze" do sousední Uruguaye a nemusela pro ně jet až do Polska.

Pro to, aby člověk měl nějakou šanci získat pracovní povolení, musí obecně (ve většině případů) splňovat následující podmínky:
  1. Být odborníkem ve svém oboru - tedy mít dobré resumé zkušeností v CV (a podle všecho musí mít alespoň 2 roky praxe).
  2. Je domluveno, že v Brazílii zůstane delší dobu (několik let).
  3. Počítá s tím, že od počátku komunikace s Brazilskou stranou a doubou než dostane doklady uplyne alespoň půl roku.

Doklady

Co jsem si byl zařídit já jako zahraniční stážista:
  • RNE - registro nacional de estrangeiros - je ID karta (tedy občanka) pro cizince. Tu vám vystaví na Federální policii, kdy předtím zaplatíte R$200 na administrativní poplatky. Vezmou vím otisky prstů ze všech rukou a za odměnu vám dají útržek papíru simulující dočasnou občanku a rozloučí se s vámi se slibem, že do 6 měsíců vám vystaví opravdovou ID kartičku, kterou se jim, podle zkušeností, nepodaří vystavit ani do doby jednoho roku.
  • CPF - cadastro de pessoas físicas - je identifikační číslo, které bych přirovnal k našemu rodnému číslu a pokud chcete něco zařídit, objednat či pronajmnout, vždy ho po vás budou chtít. Dokonce je standardem vyžadovat ho při placení přes internet. Přes tohle číslo se dá totiž zjistit, jestli nemáte někde nějaké dluhy a zda jste zaplatil včas třeba nájem nebo splátky na novou televizi. Cizinci s vízem a RNE by ho snad měli bez problémů vystavit. Stará se o to Ministério de Fazenda.
  • Bankovní účet - pro ten potřebujete předchozí dva dokumenty, cestovní pas a potvrzení o trvalém bydlišti v Brazílii. To Vám může vystavit v podstatě asi kdoko-li, kdo vlastní nějakou nemovitost. Ovšem otevření účtu (alespoň v mém případě) není úplně automatické a záleží na bankovním úředníkovi, zda má náladu babrat se s cizincem.
    Ještě jen tak pro zajímavost přidám něco k zahraničním platbám. Sice jsem ji nakonec neuskutečnil, ale odkazy mohou být dobrým výchozím bodem pro další hledání:
    http://br.answers.yahoo.com/question/index?qid=20100629120048AAKWWbx
    http://swift-codes.blogspot.com/search/label/Swift%20Codes%20Brazil
  • Sim karta - tady ji říkají chip a na jihu jsou asi 3 hlavní operátoři - Oi (dříve to byl Brazilský Telecom - něco podobného jako u nás bylo s O2), Claro a Vivo. Co mě překvapilo byl fakt, že pro získání chipu se musí člověk úplně odlegitimovat - RNE, pas, CPF...
    V současné době operátoři nabízejí akce, pravděpodobně z důvodu přetažení zákazníků, a ta čítá možnost po 3 měsíce volat do stejné sítě za velmi nízké ceny.

Podpisovací mánie

Co je tady pro mne zajímavé je způsob, jakým je ověřována každá smlouva/dokument. Není to jako v Čechách, kde stačí podpis. Tady je třeba donést potvrdit platnost dokumentu k notáři. Každý člověk se může u nich zaregistrovat a oni pak ověřují platnost podpisu. Taková kancelář, kde se potvrzují podpisy, vypadá spíš jako banka či pojišťovna. Člověk si u vchodu vezme čekací lísteček a když na něj dojde řada, může k okénku, kde mu vše za poplatek oštemplují.
Tak třeba, předtím než jsem šel do banky, bylo třeba ověřit pravost dokumentu, kterým paní majitelka studentské ubytovny, kde jsem bydlel, stvrzovala, že u ní bydlím. Dokument, který podepsala, jsem zanesl k notáři, kde na základě jejího jména a CPF čísla zkontrolovali autenticitu podpisu a vše řádně okolkovali. Stejnou proceduru ale s mým podpisem jsem prošel, když jsem si chtěl od realitní kanceláře pronajmout byt. Pěkně s podepsanou smlouvou k notáři, tam se nechat zaregistrovat, vyfotit, několikrát se podepsat, zaplatit a nechat oštemplovat.
Tohle všechno se děje prý proto, aby člověk nemohl popřít, že to byl on, kdo dokument podepsal. Což se tu prý před zavedením tohohle systému stávalo.
Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 2. října 2010

Kerb v Dois Irmãos

Poslední záříjový víkend jsem strávil návštěvou městečka Dois Imrãos a výletem na Morro Santana u Porto Alegre.

Dois Irmãos

Do městečka dvou bratří mě pozval kolega Douglas, protože se tam o víkendu konal Kerb de São Miguel, což je festival "podobný" německému Oktoberfestu. Podobných akcí se tady na jihu Brazílie v městech s německým obyvatelstvem koná celkem dost. Většina se koná v září nebo v říjnu, ale můžou být i třeba na jaře jako je tomu ve Feliz. Asi nejznámější je potom v městech Blumenau (Santa Catarina) nebo Ingrejinha (RS), který se koná opravdu v říjnu přes několik dní.
Na tomhle typu festivalů tak jde především o konzumaci piva, i když se to všichni snaží zakrýt a tvrdí, že uchovávají tradice. Tady šlo o pivo Schin, které je teda nic moc. Pravda ale je, že víceméně typickou německou kuchyni ochutnat můžete a můžete se také zaposlouchat se do německých lidovek.
Jak to přišlo mě, tak celá akce vypadá trochu jako nějaký hudební festival u nás. Ulice centra jsou plné popocházejících lidí, kteří v hloučcích popíjejí pivo. A nemusí nutně platit to, že by si ho koupili u některého ze stánků. Často si přinesou svoje, coby levnější a v některých případech chutnější variantu. Na každém rohu pak stojí auto s otevřeným kufrem v němž je postavena jedna až několik reprobeden, ze kterých se linou různé druhy muziky. Každá skupinka u daného automobilu si dělá takovou soukromou oslavu v rámci celku. Na jevištích a pod stany pak hrají kapely na živo a to většinou buď nějaké německé "lidovky" a nebo bailão, což je (podle mě) taky dechovka, ale jen rychlejší. A zatím jsem vůbec nepochopil, jak se na to má tancovat. Pokud byste chtěli piva zkonzumovat opravdu hodně, tak máte možnost si zakoupit za ně přibližně R$ 50-60 permanentku, ke které dostanete tričko a pak můžete pít bez omezení.
Jak to asi tak vypadá v Dois Irmãos, se můžete kouknout na videu na youtube (je to náhodně nalezené video z předminulého roku): http://www.youtube.com/watch?v=w7lfnb7MqnU
No a protože jsem další den chtěl brzo ráno vyrazit na pěší výlet, tak jsem se ani neopil a moje účast končila s posledním odjíždějícím autobusem už v sedm večer, takže ten největší var a odvázané opilé Brazilky (to tvrdil Douglas :) jsem nezažil.

Morro Santana

V neděli jsem vyrazil na akci pořádanou sdružením Trilheros do Sul, což jsou lidi, kteří rádi chodí na treky a tak si na to založili sdružení. Dostal jsem se k nim náhodou, respektive mi pomohl strýček Google. Internet je v tomhle ohledu opravdu velmi fajn věc.
Tady na jihu Brazílie téměř nefunguje turistické značení, takže když chcete někam vyrazit, tak musíte buď mít velmi přesný popis cesty, od někoho kdo trasu už prošel nebo nejlépe jít s tím někým. Něco jako možnost koupit si pěknou turistickou mapu tady taky neexistuje, i když se na mapu prý někdy dá doptat se ve vesnicích či městech poblíž cesty. Takovou mapu jsem neviděl, takže stále nevím, co si pod tím mám představit. Padesátka Klubu českých turistů to ale asi nebude.
Takže protože jsem chtěl vyrazit někam na výlet, snažil jsem se najít někoho, kdo takhle chodí a zná cestu. Z Trilheros do Sul se vyklubala skupina trochu starších lidí - tak kolem 35 let - ale přátelská a bez problémů mě vzali mezi sebe. A nejen mě. Podobných případů, kteří se přidali přes internet nebo přes nějakého známého tam bylo více. Z cizinců já a jedna holčina z Peru.
Tahle akce měla oficiální název Morro Santana - Projeto trilha limpa a znamenalo to jít na výlet poblíž Porto Alegre s odpadkovým pytlem a trochu vyčistit okolí cesty. Bylo to pojato jako propagační akce sdružení, aby případně získali nějaké sponzory. Takže s námi šel i týpek z údržby města. Konečně někdo, kdo nevěděl, kde je Česká republika. Už jsem se začínal bát, že tu jsou všichni informovanější než třeba ve Francii nebo Španělsku :) A pro průchod trochu zanedbanější částí města byl domluven policejní doprovod. Ten teda s námi nakonec nešel, protože zrovna obědval :)
Dopoledne jsme absolvovali přednášku o přírodních rezervacích na jihu Brazílie. Ta se konala v informačním středisku přírodní rezervace Lami, které je asi 30 km od centra Porto Alegre. Ačkoli jsem zas tolik nerozuměl, tak mě zaujalo třeba to, že se tu z nějakého důvodu lidé domnívají, že Žlutou zimnici přenáší opice (ve skutečnosti ji přenášení nejvíc komáři), a tak je lidé v okolí rezervace zabíjeli a paní bioložka, která měla prezentaci, si stěžovala, že tento omyl je těžké lidem vysvětlit. Opice totiž na nemoc trpí podobně jako lidé a umírají na ní a proto je to asi důvod, proč jsou označovány za přenašeče.
Odpoledne jsme vyrazili avizovanou a nepříliš dlouhou výpravu na Morro Santana. Byla to příjemná vycházka z pěkným výhledem na Porto Alegre.
Na pár fotek se můžete podívat tady.

A moje fotky z celého víkendu jsou tady: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/doisirmaos/
Vystavil v 1 komentář:

úterý 28. září 2010

Víkend 20. září 2010

Semana Farroupilha

O čem se rozhodně musím zmínit je Semana Farroupilha. Je to týden před 20. zářím, které připomíná výročí začátku Revoluce Farroupilhy (Revolução Farroupilha) a začátku války Guerra dos Farrapos. Guerra dos Farropos byla občanskou válkou mezi jihem Brazílie, který bojoval "o osamostatnění", a zbytkem Brazílie. Probíhala mezi roky 1835 a 1845 a byla iniciována tady ve státě Rio Grande do Sul. Jak se můžete dočíst na Wikipedii, válka začala z ekonomických důvodů, kdy na maso z jihu Brazílie byly uvaleny vysoké daně, zatímco na maso z Uruguaye a Argentiny nikoli. Brazilci (se kterými jsem se setkal) to jednoduše vysvětlují tak, že jih Brazílie byl bohatý a sever chudý a tak se sever snažil jih co nejvíce vyždímat. A tak 20. září 1835 se generál General Bento Gonçalves zmocnil Porta Alegre. Císařské oddíly se však Porta Alegre zmocnili a vzbouřencům se ho už nepovedlo dobýt zpět. Poté co Bento Gonçalves uprchl z vězení a postavil se znovu do čela vzbouřenců se povstání rozšířilo na sever do státu Santa Catarina. Po 4 měsících ale imperiální síly dobyly zpět i hlavní město Santa Catariny. Povstání ale pokračovalo až do roku 1845. Bylo ukončeno mírovou smlouvou. Účastníkům povstání byla Brazilskou vládou udělena amnestie, dluhy státu Rio Grande do Sul byly zaplaceny z císařské pokladny a na dovážené maso byla uvalena 25% daň. (Toť výcuc především z Wikipedie).
Každopádně Semana Farroupilha je tu oslavována snad více než den nezávislosti. Farroupilha je znakem důležitosti a významu státu Rio Grande do Sul a je tak snad opravdu všemi obyvateli brána. To souvisí s tím, co jsem tu už snad psal a jaký tu mám z lidí trochu pocit a to že jestli jsou patrioti, tak patrioti Rio Grande do Sul a ne tolik Brazílie. Jak tu říkají ,tak nejlepším státem Brazílie je Santa Catarina a to proto, že Rio Grande do Sul nepatří k Brazílii. Jsou to prostě gaúchové. Což může být možná bráno "trochu s podivem", když leckteří mají své předky v Německých nebo Italských imigrantech, kteří sem došli až po roce 1845.
Na den 20. září se pak v jednotlivých městech konají přehlídky, kterým vévodí koně a účastníci v typickém gaucho oblečení. Také symbolem Porta Alegre je socha gaúcha. 14 dní před 20. zářím je v Porto Alegre park Harmonia vyhrazen dobovému táboru acampamento farroupilha, kde najdete všechno co se nějak týká gaúchů. Churrasco, chimarro, muziku, oblečení a tak. Bohužel jsem se do Porta Alegre na tenhle podnik nezvládl dostat.
Btw: kdybyste to nevěděli stejně jako jsem netušil já, tak Ronaldinhův rodný klub je Grêmio z Porto Alegre.


No a na závěr pár odkazů na youtube:
Hymna s obrázky:
http://www.youtube.com/watch?v=vyOicZulVNU&feature=related
A muzika gaucha:
http://www.youtube.com/watch?v=6C4pW03l4e0
http://www.youtube.com/watch?v=u5HLQyRLab4

Výlet do Feliz


No a já jsem strávil 20. září společně s početnou skupinou Aisec trainees ve Feliz, což je pěkné "německé" městečko, nepříliš daleko od Porto Alegre. Andrej coby člen CouchSurfingu se seznámil se dvěma supr týpky Brunem a Rafaelem z Feliz, kteří přijali 15 lidí do svých domovů, to znamená ubytovali nás a naplánovali nám pestrý program.
Do Feliz z Porto Alegre a přes São Leopoldo jezdí autobusové linky společností například Bento a Caxiense. Ze SL lístek stojí něco přes 7 reálů.

Začali jsme návštěvou místního muzea, kde nás paní průvodkyně poučila, že do Feliz přišli němečtí osadníci v roce 1846 a každý z nich dostal 70 braças půdy. Což jak (z wikipedie) je jednotka míry v angličtině překládaná jako fathom a u nás jako sáh. Podle portugalské wikipedie je pak jedna braça 2,2 metry a jako jednotka rozlohy je jedna braça quadrada rovna 30 x 30 bracas. To znamená že osadníci mohli dostat něco kolem 14 hektarů. Rozloha pozemku ale záležela na velikosti rodiny. Jak vypadala první obydlí osadníků, můžete vidět na fotce. Osadníci z Německa tu ale neměli lehký život. Zaprvé jim sice vláda dala pozemek, ale dále se na ně tak nějak vykašlala a tak veškerou infrastrukturu, vzdělání nebo veřejné stavby si museli osadníci budovat a platit sami. Proto jsou do teď hrdí na to, že si v roce 1900 zakoupili z Holandska kovový most. Málo asi nestál. Druhá věc, která osadníkům ztěžovala život byli indiáni. Těm se nový obyvatelé asi příliš nelíbili a tak mezi oběma skupinami došlo k několika krveprolitím.
Co jsem dále nevěděl bylo, že před a během druhé světové války v Brazílii existovala nacistická strana a někteří z obyvatel Feliz do ní také vstoupili. S nikým z nich jsem se nebavil, ale napadá mě citát postavy německého doktora v Tmavomodrém světě: "Bylo těžké být Němec a nebýt hrdý." Každopádně v té době bylo zakázáno mluvit německy, protože se Brazílie bála nacistických vlivů.

Další zastávkou byla exkurze v pivovaru Eisenbruck, což zatím hodnotím jako nejlepší pivo, které jsem tu pil. Další den nás pak čekalo churrasco u Rafaela doma, výlet na vyhlídku nad Feliz. Původně měl být spojený s paraglidingem, ale nefoukal vítr. A pak prohlídka jednoho vinařství. Vína měli moc dobrá. Večer jsme pak navštívili vystoupení místních skupin lidových písní a tanců a večeřeli v CTG (Centro de Tradiciões Gaúchas) tradiční rýži s fazolemi a masem. CTG jsou tady po městech centra, kde se lidé snaží udržovat tradice gaúchů. Pondělí jsme pak strávili vyspáváním po delší noci a odpoledním výletem na další místo vhodné k paraglidingu.Nakonec i dvě odvážlivkyně letěly.

Co bylo jinak na výletě zajímavé, bylo poslouchat názory lidí z různých koutů světa. Sešli jsme se tam Čech, Polák a Polka, Ruska, Kolumbijec, Pákistánka, Američan a Američanka, Kolumbijec, Mexičan a Brazilci. Asi nejvíc pro mě bylo - řekněme zarážející - jak mají lidé jak tady v Brazílii, tak asi(?) v celé Jižní Americe, negativní názor na Spojené Státy Americké. A překvapilo mě, že mají pozitivní názor na Rusko, potažmo možná na Sovětský Svaz. Jako všechno co tady píšu, to nelze generalizovat, slyšel jsem takto mluvit vlastně jen pár lidí a je to subjektivní pocit. Asi to vychází z místní zkušenosti s USA, kdy Rusko Mexiko asi nijak zvlášť neovlivňuje a neovlivňovalo, rozhodně ne tak jako nás a naopak oni mají větší zkušenosti s chováním USA jako velkých a mocných sousedů než máme my v Čechách.
A druhou věcí, kterou jsem nevěděl je, že v Pákistánu je úředním jazykem Angličtina. Nu, měl jsem ve škole na hodinách paní učitelky Levínské dávat větší pozor :)

Na závěr přidám odkaz na pár fotek z výletu: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/20zari/
Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 25. září 2010

Několik brazilských postřehů

Jogo do Bicho

V Brazílii existuje nelegální loterie s názvem "jogo do bicho", což se dá přeložit asi jako "hra zvířat". Tahle hra je sice nelegální (podle wikipedie od roku 1946 a to v 25 z 26 Brazilských států) ovšem je oblíbená. Pravidla jsou celkem jednoduchá. Ve hře existuje 25 zvířat a vy si na jedno z nich vsadíte. Pokud je číslo zvířete vytaženo vyhráváte. Hra a vsázení má ještě ten rozměr, že lidé vsázejí na zvířata o kterých se jim zdá ve snu. Sázka také není nijak omezena, alespoň co se minimální hranice týče, a můžete tak klidně vsadit třeba jen 10 centů (cca 1 kč).
Hra je ilegální hlavně prý proto, že stát z ní nedostává žádné provize. Probíhá tak, že znáte chlapíka, který je "provozovatelem" hry - tedy přijímá sázky (nazývá se bicheiro) a tomu zaplatíte sázku, on si vás zapíše do svého bloku a když pak vyhrajete, tak vás kontaktuje a předá vám výhru. To jaké čísla vyhrávají se, alespoň podle slov kolegů, zjistí podle čísel tažených v standardní národní loterii Loteria Federal. Odkazovaný článek na wikipedii tohle všechno pěkně shrnuje a rozšiřuje.
K téhle hře se tu ještě vztahuje jedna věc a to je věk 24 let. Podle některých je to "nebezpečný" věk, podle jiných je to věk, kdy se rozhodujete o své sexuální orientaci. To vyhází z toho, že číslo 24 připadá na jelena (portugalsky veado) a veado řeknete, když o někom chcete prohlásit, že je gay. Takže se o tomhle věku tady vtipkuje a ke 24 narozeninám můžete dostat různé zajímavé nečekané "dary".
Jako vedlejší poznámku ještě doplním, že v Brazílii jsou zakázány casina a takže možná je obliba téhle hry spojena i s tím. A to že přes zákaz funguje stále po více jak 60 let kolegové vysvětlují tím, že holt výnosy z téhle hry jdou do kapes politiků.

Víra

Před odjezdem do Brazílie jsem si myslel, že se jedná o výrazně katolickou zemi. Po příjezdu jsem ale zjistil (co jsem měl možnost poznat), že tomu až tak není. Stejně jak je Brazílie lidský "melting pot", tak to platí i o náboženství. Každá kultura si přinesla něco svého.
Zaujalo mě třeba, že je tu velmi rozšířený spiritismus. Ale v takové té - jak si ho představuji já - podobě Viktoriánské Anglie. Termín, který bych měl správně použít, je kardecianismus. Tento směr je pojmenován po Allanu Kardecovi (1804-1869), který se snažil spiritismus systematizovat, což udělal v několika knihách, které během svého života sepsal. A tento směr je tu skutečně živý a existují tu skupiny lidí, které se scházejí na seancích, kde "vyvolávají duchy". Že je tu spiritismus oblíbený je vidět třeba i z toho, že tu teď byl natočen film Nosso Lar (Náš domov), který je o člověku, který umře a poznává svět jako "duše" z druhého břehu. Můžete kouknou na trailer. No a podle všeho nebyl zas tak levný a má tu celkem úspěch.
Z mého pohledu se spiritismem trochu souvisí také termíny umbanda a macumba. Obě to jsou afro-brazilská náboženství. Umbanda je mix afrického náboženství s křesťanstvím, kdy jsou křesťanské myšlenky porůznu zkombinovány s africkými božstvy a duchy. Macumba je obecně vnímána jako označení černé magie, kdy jsou africké rituály používány v podobném duchu jako je woodoo. Ve skutečnosti se nemusí jednat o černou magii, ale může jít o rituály, které vám mají zajistit štěstí či peníze. Jedním z rituálů vyznavačů macumby je nechávat dary duchům ulice, takže poté, co jsem se o existenci těhlech směrů dozvěděl, tak vždy když na ulici vidím nějak zvláštně naaranžované jídlo, tak uvažuji, zda je to pozůstatek nějakého rituálu nebo jen krmě pro toulavé psy. Rituální místo macumby celkem snadno poznáte podle zanechaného srdce (třeba kravího) a láhve cachasy.
Původně jsem se domníval, že tyto rituály jsou rozšířené od Ria na sever, ale jak mi kolega potvrdil, tak na některých místech v Novo Hamburgo se vyznavači macumby skutečně scházejí. Jak jsem se dočetl, tak k mnoha rituálům je třeba vyobrazení "oběti" a může být důvod, proč by se Brazilci nechtěli nechat fotit.
Obecně o tomhle tématu ale příliš nevím, takže pro více informací je dobré znovu využít wikipedii nebo se podívat na shrnutí afro-amerických náboženství.

Chupacabra

Chupacabra je mýtické zvíře, které údajně žije v Latinské Americe. Jméno vzniklo ze slovesa chupar = sát, vysávat a cabra = koza. Tohle zvíře tak má ve zvyku vysávat dobytek.Tahle legenda je ale asi více živá mezi farmáři a chovateli dobytka a pro lidi z města je to legenda, asi jako Lochneska pro nás. Tohle berte spíš jen jako informaci, že něco takového existuje. Já jsem o tom třeba neměl ponětí.


A na závěr trochu odlehčení s brazilsky nebrazilským popem, ale zaručeně pěknýma holkama:
http://www.youtube.com/watch?v=xis7i5TLGVo
http://www.youtube.com/watch?v=sf_-CA9Ecf0
Vystavil v Žádné komentáře:

středa 22. září 2010

Jazykově společenský koutek

Před nějakou dobou mě pobavil jeden kolega v práci když říkal, že Portugalština je velmi barvitá a má výrazy pro strašně moc věcí. Vykládal o tom, že v Portugalštině existuje třeba i sloveso, které znamená něco vzít a vyhodit z okna - defenestrar. Tak jsem říkal, že to je jako naše defenestrace, když jsme vyhazovali radní z okna ve středověku. A on druhý den přišel s tím, že hledal, odkud se vzalo to slovo v portugalštině a že přišlo díky událostem středověku v Evropě a mimo jiné i Pražské defenestraci. Že to bude mít něco společného s Němčinou, jsme ale už neřešili.

Docela mě vždycky zajímá, jaká barvitá upozornění si v které zemi vymyslí natisknout na krabičku cigaret. Tady to celkem barvité je.















Zaujalo mě tu pár gest, které používají moji kolegové z práce, tak se s vámi o ně podělím.


Natočené vzhůru nohama, bych tohle gesto považoval za vyjádření toho, že je něco perfektní nebo dobře zvládnuté. Natočené takhle dolů tady ale znamená, že má jít dotyčný "tam kam slunce nesvítí" popřípadě si tam něco strčit. Pro ono pozadí tu mají pěkné slovíčko 'cu'.

Pak tu je ještě druhé gesto, které znamená, že daná věc je pěkně na nic. Slovíčko, které by se tu asi použilo je 'fudido', které má v podstatě stejný význam jako 'fucking'.



A tohle gesto prý přišlo od surfařů a znamená "hustý" nebo "hodně dobré". Možná se používá i u nás, ale já jsem ho neznal.Tady se s ním setkáte velmi často, protože ho používá každý druhý.



Jazykový koutek

Jak jsem se už zmiňoval našel jsem "soukromého učitele" Portugalštiny v podobě kamaráda kolegy z práce, který studuje angličtinu a portugalštinu na vysoké a z možnosti mě vzdělávat byl celkem potěšen..

V rámci výuky jsem se rozhodl vzít nějaký text, přeložit ho a nechat si ho zkontrolovat a opravit. Jako první mi pod ruku přišlo video o České republice. Jedná se o reklamu na Pilsen Urquel. Jak to dopadlo můžete posoudit tady:
http://www.overstream.net/view.php?oid=mms8egi6t2rs
Video s českými titulky je pak možné najít třeba tady:
http://www.youtube.com/watch?v=Q0DU-EhVEtA&feature=related
Mezi kolegy a náhodnými přihlížejícími mělo úspěch :)

Internetové zdroje

Kdybyste se někdo učili Portugalsky, možná by se vám mohlo hodit nebo přijít zajímavé následující:

Subjektivní postřehy o Portugalštině

Protože do znalce jazyků mám skutečně daleko, tak opravdu subjektivní.
  • Přemýšlel jsem jaké slovíčko se mi zatím nejvíc líbí a pro svou libozvučnost u mě zvítězilo nenhum - [neňům], což znamená žádný.
  • Co mě tu ze začátku velmi mátlo je existence zájmena vôce, které znamená něco mezi "ty" a "vy". Problematické je, že si ho tady užívá každý jak chce. Někdo nepoužívá vůbec "tu" (ty) a k vyjádření všeho používá právě vôce, někdo to napak rozlišuje. A pak záleží také na regionu, protože v různých částech světa se vôce a tu ve významu prohazuje. Jak to kde je se můžete mrknout na wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Portuguese_personal_pronouns#Tu_vs._voc.C3.AA.

A na závěr přidám trochu místních výrazů (tedy slangu - gíria [žíria]).
  • Gambiarra [gambjaha] - začnu počítačovnickým slangam. Tohle je supr slovíčko, které bych přeložil jako "ohackovat". Nepřišel jsem právě na žádný opravdu český výraz vyjadřující to samé.
  • Massa [mazá] - tohle slovíčko znamená těstoviny, ale užívá se ho tu ve smyslu, jako mi užíváme "to je hustý".
  • Benjo na bunda e até segunda [bejžo abunda e ate segunda] - tohle je taková pěkná básnička při loučení v páteční večer, která znamená "polib mi prdel a uvidíme se v pondělí".
  • Oi cara, Oi meu [oj kara, oj meo] - ahoj týpku
  • E aí, cara [eají kara] -jak je týpku? (překlad do angličtiny je what's up?)
  • A když chcete říct, že je něco hustý, tak použijete: É muito foda [é mujtu foda].
Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 18. září 2010

Internetové střípky II.

Tentokrát na trošku multimediální notu.

Rozhovor s Petrem Filípkem žíjícím v Brazílii v pořadu Casablanca - Fajn týpek, český emigrant povídá o tom jak se dostal do Brazílie a jaké to je žít poblíž Ria a taky proč jí má rád.
Pavla Jazairiová o své návštěvě Brazílie - Turistické poznávání Brazílie.

http://video.google.com/videoplay?docid=4925082248962780589# - O Povo Brasileiro - velmi pěkný dokument o Brazílii jako takové. Vychází z práce antropologa Darcyho Ribeiry, který stejnojmenou knihu vydal v roce 1995. Celý dokument je 13 dílný seriál, kdy každá část trvá 30 min. Bohužel jsem anglické titulky našel pouze k první části celého seriálu. Ale i tento díl je zajímavý. Zabývá se životem Brazilských indiánů a ukazuje autentické záběry z jejich života natočené asi někdy v 60 letech.

Trochu textu

http://hlinova.blog.idnes.cz/c/117783/Rozhovor-S-Brazilcem-o-zivote-v-Brazilii.html - Blog  na iDNES rozhovor s Brazilcem o životě v Brazílii.

http://shipibokonibo.blogspot.com - Pěkný blog holčiny, která cestuje (a žije) v Brazílii. Třeba články o krajanech v Batayporã. O tom jak žijí a jak tráví Vánoce.
http://shipibokonibo.blogspot.com/2009/01/jak-sem-strvila-vnoce-u-krajan-v.html
http://shipibokonibo.blogspot.com/2009/02/jake-jsou-vsedni-v-bataypora.html

http://jirkavbrazilii.blogspot.com - Blog Pardubáka, který byl rok na studijní stáži v Sao Paulu. Zajímavý a informačně nabitý je třeba příspěvek o dopravě.
http://jirkavbrazilii.blogspot.com/2009/10/doprava.html

Trochu odjinud

http://www.rozhlas.cz/_audio/dnesnim-hostem-byla-hana-troupova-z-arcidiecezni-charity-praha-v-cestovatelske-pulhodine-jsme-se-vydali-do-exotickeho-ekvadoru-a--02121096.mp3 - Povídání o Ekvádoru a Peru a o vztahu a životu s indiánem z hor.
http://www.rozhlas.cz/radiowave/casablanca/_zprava/778036 - Radio Wave a Casablanca - povídání o Afganistánu. Hostem byl člověk pracující pro Člověka v tísni a pěkně shrnoval situaci na místě.

TED(x)

TEDx je konference a nemá nic společného s Brazílií a nemnoho s cestováním. Ovšem jedná se o velmi zajímavý formát setkání, které spojuje přednášející z mnoha různých oborů lidského poznání. Pokud bych to řekl vlastními slovy, tak jejím úkolem je šířit nové myšlenky, rozšiřovat obzory lidí a inspirovat. Podtitulem konference TED je ideas worth spreading. Tedy něco jako šíření zajímavých informací.
TED znamená Technology, Entertainment, Design a písmenko x znamená nezávisle organizované. Konference TEDx si totiž vzala za inspiraci každoročně pořádanou konferenci TED, kde přednášejí velké kapacity daného oboru. TEDx jsou menší setkání, která jsou/mohou být pořádána častěji. Jedno takové bude za nedlouho v Brně. Pokud chcete zjistit více můžete se podívat na předchozí odkaz nebo na stránky Bratislavského TEDx, kde také najdete pěkné video o tom, co to TED je.
Proč o tom píšu tady. Na webu TEDu můžete většinu prezentací sledovat ze záznamu. Na webu TEDx Brno najdete stránku s oblíbenými prezentacemi pořadatelů http://www.tedxbrno.cz/videa-ted.htm. A všechny stojí za shlédnutí! Např.

Přednáška Jamieho Oliveira (možno zapnout české titulky) o tom, proč by se měly děti ve školách učit o jídle. Problém, který řeší, není problémem České Republiky, ale je zajímavé slyšet že třeba v Americe děti ve školce netuší, co to je rajče.
Supr přednáška architekta Bjarke Ingelse (možno zapnout slovenské titulky) prostě o tom, jak vytváří své projekty.
Přednáška Ethana Zuckermana (možno zapnout české titulky) o internetu a o tom, že ačkoli je svět propojen tak jako nikdy dříve,  moc toho o okolním světě nevíme a média nám o něm příliš neřeknou.
Přednáška Toma Wujece (české titulky) o tom, jak bychom mohli/měli řešit své pracovní projekty.
Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 11. září 2010

Prodloužený víkend 7. září

Pro tentokrát tu nemám příliš informací o Brazílii, ale spíš shrnutí co zajímavého se tu stalo v předcházejících dvou týdnech.

Předminulý týden

Ačkoli se teploty začínají příjemně zvyšovat (alespoň teď je to příjemné - na leden tu všichni slibují 40 °C a velkou vlhkost vzduchu) tak onen týden se vrátila zima a víkend propršelo.
Čas jsem se snažil trochu využít pro studium Portugalštiny. Od předminulého týdne jsem začal docházet na soukromé hodiny Portugalštiny k jednomu kamarádovi kolegy z práce. Tenhle kamarád studuje na vysoké Portugalštinu a Angličtinu a uvítal možnost něco si vydělat a procvičit si na mě svoje učitelské schopnosti. Takže teď na mě někdo alespoň trochu vyvíjí tlak, abych se učil.

Taky jsem se tu také poprvé zúčastnil capoeirové rody - v jedné z místních základních škol. Roda se dá přeložit asi jako kruh a je to místo, kde probíhá vlastní hra capoeiry. Tenhle kruh je vytvořen hráči capoeiry, kteří přihlížejí, jak dva z nich capoeiru hrají uprostřed kruhu.
To čeho jsem se účastnil já, byla jakási propagační akce, kdy se náš trenér snažil na škole propagovat capoeiru, tak aby program - Capoeira para todos (Capoeira pro všechny) - splnil svůj účel. To znamená, aby se děcka tak nepoflakovala po okolí, ale našli něco, co by je bavilo a čemu by se věnovali.
No kolegové v práci se mi pak smáli, že jsem tam já a pak hromada děcek. Tady to tak vypadalo. Ale zas bylo zajímavé prosmýknout se do základní školy. Co mě teda překvapilo byla paní kuchařka. Když jsem se od ní snažil lámanou portugalštinou získat klíče od záchodu, tak úplně plynně odpověděla anglicky. To se mi třeba v práci nestalo :)
Jak to tak trochu vypadalo můžete mrknout na:
http://projetocapoeiraparatodos.blogspot.com/2010/09/roda-na-emef-guilherme-gaezler.html

Prodloužený víkend díky brazilskému dnu nezávislosti 7. září

A protože byl v úterý den oslav brazilské nezávislosti, tak jsme dostali všichni, jak se sluší a patří, den volna i v pondělí a mohli si tak užít prodlouženého víkendu. A protože bylo moc pěkné slunečné počasí, byl to příjemně strávený čas.
Původně byly moje plány trošku jinačejší, ale vyvinulo se to následně.

Neděle - Lomba Grande

Protože jsem už dva měsíce vlastně pořád jen ve městě, chtěl jsem se podívat trochu do přírody. Začal jsem tedy zjišťovat jaké jsou tu možnosti si vyšlápnout na výlet. Bohužel Brazilci nejsou příliš zvyklý chodit nějaké treky, takže to nebylo úplně jednoduché a nakonec v něděli ani příliš úspěšné.
Vyrazil jsem do Lomba Grande, což je vesnice asi 15 km od Novo Hamburgo, která se propaguje agro-turistikou. Můžete se tam tak projet třeba na koních nebo vyrazit na jedno z tamních koupališť. Silnice jsou lemovány farmami a loukami s pasoucím se dobytkem. Zajímavé ještě je, že ačkoli turistická kancelář v Novo Hamburgo Lomba Grande propaguje jako jednu z mála atrakcí v okolí, tak ji na google mapách budete hledat marně. Tady v okolí vůbec Google se silniční sítí trochu selhává, takže se často vyplatí nechat si zobrazit vrstvu s fotografiemi a zaměřit se na místo s jejich největším výskytem.
Každopádně pokud byste někdo měli zájem se tam vypravit, tak můžete využít autobusu městské hromadné dopravy společnosti Feitoria. Autobus staví na 2. nástupišti a lístek stojí R$ 2,20.
Ovšem dopátrat se napoprvé nějaké možnosti vyjít si do lesa bylo téměř nemožné. Veškerý prostor byl obehnán ploty a turistické informace byly vybydlené. A to ještě byla neděle, kdy tu nic příliš nefunguje. Stavěné to tu je spíše na příjezd automobilem, kdy pro vás nějakých 10 km není žádný problém, což pro pěšího turistu trochu je.
Nakonec se myšlenka pěšího výletu proměnila v odpoledne strávené s dvojicí Brazilců, nejprve při obědě a pak povídáním a popíjením chimarra u nich doma.
Tihle dva se totiž před 3 měsíci vrátili z ročního pobytu na Novém Zélandu a tak nevědoucímu turistovi nabídli s radostí pomocnou ruku. Kudy do lesa tedy nevěděli, ale zase jsem se nadlábnul ;)
Řeč se točila kolem všedních věcí a otázek, ale co mě zaujalo bylo, když povídali, jak se tu získává zaměstnání ve státních službách. Rafael pracuje jako studijní referent na místní střední škole. Protože je místo státní, podle zákona musí mít možnost se o něj ucházet kdokoli. A tak to funguje tak, že neproděláváte žádný pohovor, ale pokud splníte předpoklady pro dané místo (tzn. vzdělání, vystudovaný obor, praxi...), tak stejně jako ostatní uchazeči procházíte testem, jehož součástí je obvykle matematika a Portugalština a pak nějaký oborový předmět. A kdo tenhle test napíše nejlépe, ten je přijat.


Pondělí - Morro Ferrabraz

Další den jsem si řekl, že už výlet někam z města musí vyjít a tak jsem využil rady jednoho z kolegů, který říkal, že v Sapiranze, což je město nedaleko Novo Hamburgo, které je přifařené ke zdejší aglomeraci okolo Porto Alegre, je nějaké místo - hora, odkud skáčí lidé věnující se paraglidingu. Usoudil jsem, že by to mohlo být dobré místo na vycházku a na netu jsem dohledal, že nahoru vede Caminho de Jacobinha, což je značený okruh po okolí Sapirangy, kde vám cedule vysvětlují události, ke kterým v okolí došlo.
Do Sapirangy jezdí z Novo Hamburgo autobusová společnost Citral a lístek přijde na asi tak R$ 3.
My jsme si společně s Alexem, který se ke mně přidal, vytyčili za cíl vyjít především nahoru. A protože Alex mluví Portugalsky plynně, tak se ujal role vyjednavače (ale svoje we don't apologize si připravuju) a nechali jsme si poradit od paní, která na nás koukala trochu vyjeveně a příliš netušila, co vlastně chceme, ale její rada jít stále ulicí São João zabrala a tak po projití chudinskou kolonií jsme se začali škrábat nahoru a došli až na Morro Ferrobraz, ale z druhé strany, než bylo místo pro paragliding. Mohli jsme tak obdivovat vegetaci, ale výhled nic moc. Po pár konzultacích s místními farmáři se nám nakonec jednoho podařilo přesvědčit (zabralo to, že jsme mu řekli, že jsme z Ruska a z Česka), aby nám ukázal cestu a pustil přes svůj pozemek. A tak jsme nakonec doškrábali až úplně nahoru. Kudy jsme procházeli a na fotky z daných míst můžete kouknout na Google mapách.
Jo taky jsem se dozvěděl, kolik by tu poblíž Sapirangy stál pozemek. Alex totiž plánuje se oženit se svou brazilskou přítelkyní a zůstat tady. Takže zavedl řeč s místními usedlíky na tohle téma a (jestli to teď nespletu) tak 1 hektar by tu byl za 15 tisíc reálů, což je asi tak 170 tisíc korun.

Úterý - Den nezávislosti

V úterý byl Den nezávislosti Brazílie a tedy státní svátek. Brazílie se stala nezávislou 7. září 1822, kdy vzniklo Brazilské císařství. To bylo po sedmi letech nahrazeno republikou a o další dva roky později byla podle vzoru Spojených států přijata ústava Spojených států brazilských.
Každý rok se tak na Den nezávislosti konají vojenské přehlídky a já jsem se vydal do Porto Alegre se na ni podívat (místo, kde se obvykle koná). Jako průvodkyně se mi nabídla Bibiana, jedna z Aiesecářek a tak jsem měl postaráno o příjemnou společnost a zároveň nemusel příliš řešit, kudy se kam dostat. Dopoledne jsme tak strávili sledováním přehlídky. V pozdním dopoledni se k nám přidalo dalších pár Aiesecářů a na oběd jsme se pak vydali do restaurace - pizzerie, typu "bufetu", které jsou tu celkem obvyklé. Zaplatíte nějakých 20 reálů a můžete se cpát do prasknutí. Pizzové těsto sice nebylo úplně to pravé, ale ingredience na vrchu to celkem hravě vyvážili. Taky jsem tu poprvé ochutnal pizzu sladkou ala banana split a pizzu s lentilkama.
Zbytek dne jsme pak strávili poflakováním po Porto Alegre a popíjením chimarra. To je tu takový národní sport :)

Fotky, které jsem nacvakal, si můžete prohlédnout na: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/7zari/.
Vystavil v 2 komentáře:

pátek 3. září 2010

Pár cestovatelských informací

Tohle je ryze informativní příspěvek. To abych nezapomněl a neztratil se ve spleti autobusových společností a abych si někam uložil viditelně odkazy na ně.

Obě města mají docela pěkně zpracované internetové stránky, kde lze najít informace o městě, dopravní systém a plánované akce.
http://www.portoalegre.rs.gov.br
http://novohamburgo.org

Ubytování

Jsem ubytován v Novo Hamburgo v Morada Cinamomo. Je to studentská ubytovna - hostel, specializující se na zahraniční studenty. Vede ji paní Eliana a je to tu celkem příjemné. Cena za měsíc je kolem R$350 a potkáte tu hodně lidí na výměnném pobytu na univerzitě Feevale. Sama univerzita ji jako ubytovnu doporučuje. Viz příručka pro zahraniční studenty (v PT).

Autobusy

Systém autobusové dopravy bohužel není příliš přehledný. Dopravu obstarává několik společností. Jedny jezdí jako městská hromadná doprava a druhé jako meziměstské spoje.
Odkazy na jednotlivé společnosti pohybující se kolem Novo Hamburgo lze získat na stránkách společnosti CEVVAT. Zajišťuje možnost nákupu elektronické jízdenky pro obyvatele města.
Celkovým problémem je, že se na zastávkách téměř nevyskytují téměř řády a ani  informace, která linka na zastávce zastavuje. Všechno je třeba si zjistit dopředu přes internet nebo od kolemjdoucích. V Novo Hamburgo tak do severních končin jezdí společnost Hamburgesa a do jižní společnost Futura. Na odkazovaných stránkách lze nalézt vyhledávání v jízdním řádu. Cena jízdenky je R$ 2,20.
Městská hromadná doprava v Porto Alegre je na tom občas trochu líp co se týče jízdních řádů na zastávkách, ale příliš pravidlem to není. Jízdenka stojí R$ 2,45 a informace o linkách lze najít na stránkách http://www.eptc.com.br/EPTC_Itinerarios/linha.asp (eptc = mhd). Protože se ale v linkách autobusové dopravy nedá pořádně vyznat, tak nějaký člověk (či skupina) udělali nad google maps mash up poabus, kde jsou linky trochu lépe uspořádány a lépe se hledá, která kam jede.

Z Novo Hamburgo se lze dostat do Porto Alegre autobusy společnosti Central. Ta umožňuje cestovat buď přímými spoji s mezi-zastávkou v Saõ Leopoldo. Cesta pak trvá asi hodinu a stojí R$ 7,45. Tyto spoje jezdí nejčastěji ze zastávky Novo Hamburgo Rodoviária Velha. Některé tyto spoje vyjíždí též ze zastávky Feevale Campus II a zastavují na novém autobusovém nádraží Novo Hamburgo Rodoviária Fenac. Konečnou zastávkou v Porto Alegre je Camelodromo. Odtud  se lze dostat také nazpět.
Druhou možností je jet autobusy Federal. Ty zastavují na více místech, tak trochu by se dalo říct na každém rohu, cesta trvá skoro dvě hodiny a cena je R$ 5,50. Autobusy zastavují na mnoha zastávkách v obou městech a dalších na cestě mezi nimi. Konečnou zastávkou je místo kousek od hlavního autobusového nádraží v Porto Alegre označované jako Viaduto Conceiçao.
Na autobusech je ještě zajímavé, že žluté sedačky jsou určeny pro postižené, starší lidi a matky s dětmi.
Třetí možností je využít metro nebo-li trem, což je vlak jezdící suburban train, který zatím jezdí jen do Sao Leopolda, odkud je třeba chytit autobus, ale za rok, by už měl jezdit až do Novo Hamburga.

Z hlavního autobusového nádraží pak jezdí spoje do vzdálenějších míst Brazílie, jako je Sao Paulo nebo i přes hranice třeba do Argentiny.
Kdybyste měli zájem jet do Campo Bom a popřípadě ještě dále, pak můžete využít služeb společnosti Citral.

Letadla

Společnosti létající v Brazílii jsou například:

Co je v Porto Alegre k vidění

Akce

Linkovník

Co se tu děje v RS - http://www.queb.com.br
Web zpráv okolo všeho v Brazílii - http://www.terra.com.br/
Informace o ubytování, spojích apod. - http://www.aondefica.com
Portál o baťůžkářském cestování nejen po Brazílii - http://www.mochilabrasil.com.br/
Vystavil v Žádné komentáře:
Místo: Porto Alegre - Rio Grande do Sul, Brazílie
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)