Pantanal

Druhým místem, kam jsem se v červnu vypravil, byl Pantanal.

Pantanal je popisovaný jako největší bažina na světě. Ačkoli slovo "pantanal" znamená v portugalštině bažina, mám pocit, že ho to plně nevystihuje. Pantanal zabírá plochu poloviny Francie (či je skoro třikrát větší než Česká Republika). Rozkládá se na územích federálních států Mato Grosso a Mato Grosso do Sul a dál pak pokračuje do Paraguaye a Bolívie. V takto rozhlehlé oblasti se popis nedá generalizovat, ale já bych ho popsal jako zaplavovanou savanu. To úplně neplatí o jeho severní části kde se již začínají zvedat hory. Ale největší jeho část je posazená na placce, kterou protéká řada řek a potoků. V Pantanalu se setkáte se 4mi obdobími. V zimě (tedy někdy mezi srpnem a zářím) je to období sucha, kdy Pantanal připomíná spíše onu savanu než bažinu, pak přichází období dešťů, po něm období "plnosti", kdy je Pantanal plný vody a pod vodou a následuje období vysychání, kdy voda pomalu Pantanal opouští.

Období sucha a dešťů ještě závisí na oblasti, ve které se pohybujete. Když je jedna část již plave pod vodou, v druhé je možné se ještě pohybovat suchou nohou. Chovatelé dobytka, kterého se všude pase velké množství (a řekl bych, že je neoficiálním symbolem Pantanalu), pak přehánějí stáda z jednoho konce území na druhý, podle aktuálního stavu vody. Hovězí maso je tak asi nejvíce konzumovaná potravina, ale při cestě z Rio Grande do Sul gauchové v autobuse tvrdili, že ho tu neumí připravit tak jako na jihu (jak jinak že :). Mato Grosso má s Rio Grande do Sul společnou také oblibu maté, i když tady je typičtější ho přislazovat a nebo spíše pít v podobě tereré, což je maté v podobě ice tea.
Jak mi bylo vysvětleno je dostatek hovězího masa také důvodem, proč místní téměř neloví divoká zvířata a jejich vybíjení či vylovování je prý záležitostí měšťáků (a pytláků), přijíždějících sem za "zábavou". Ovšem i přes tyto určité problémy je Pantanal zvěře a ryb plný a při krátké procházce jich potkáte spoustu. Tedy uvidíte především velké množství ptáků. To je také velké lákadlo pro turisty. Kdo by nechtěl vidět a vyfotit si kajmana či mravenečníka, že?

Brazilské ekosystémy

Nedá mi to tu neudělat drobnou odbočku. Pantanal je unikátním ekosystémem, ve kterém žije, nepřeberné množství živočichů. Brazílie má na svém území ale unikátních ekosystémů více.

• Amazonský deštný prales - ten budeme znát asi všichni - je největším deštným pralesem na Zeměkouli. Zabírá celý sever Brazílie (cca 42% území státu) a dodnes skrývá řadu tajemství. Najdete v něm asi 20% ze všech druhů ptáků, ryb a rostlin, co jich na Zeměkouli je. Dost možná se v něm ještě ukrývají indiáni, kteří nepřišli do styku s naší civilizací. Třeba tady je prý vyfotografovali. I v amazonském pralese dochází každoročně k záplavám a dochází k zvednutí hladiny i o 10 až 15 metrů.
• Atlantský deštný prales - to je prales, se kterým jsme se setkali nejvíce. Dříve zabíral celé jihovýchodní pobřeží Brazílie. Z něj také pochází pau brasil, strom s červeným dřevem, který dal pravděpodobně Brazílii její jméno. Dnes se ovšem na jihovýchodním pobřeží nachází největší průmyslová centra Brazílie, takže si můžete představit, jak to s lesem asi tak dopadlo. Nejlépe to asi demostruje obrázek z expozice u vodopádů Foz do Iguaçu, na kterém můžete vidět postup odlesňování od poloviny minulého století (zelené části byly lesem). Ačkoli z jeho původní rozlohy zbývá už asi jen 7%, je stále domovem nepřeberného množství rostlin a živočichů (například tam prý žije největší opice Amerického kontinentu chápan pavoučí). Vlastní porost se trochu podobá českému hustníku, ale s vysokými přesličkami, bambusy, liánami a všudypřítomným ostnatým porostem.
• Caatinga - je nazývána také sertão a je to polopouštní oblast s kaktusy a trnitým křovím rozkládající se na severovýchodě Brazílie. K životu tu patří nedostatek vody a extrémní teploty. Když už zaprší, tak se jedná často o přívalové lijáky. Vzhledem ke klimatu tu živočichy potkáte v noci nebo schované pod zemí. Caantiga má jako každý kout v Brazílii svou osobitou kulturu. Můžete kouknout třeba na (mnou doporučovaný) dokument O Povo Brasileiro.
• Cerrado - travnatá savana s osamocenými stromy. I tento ekosystém domovem řady živočichů a různých druhů rostlin (velká část z nich se dá použít v lékařství). Cerrado ovšem pomalu zaniká, protože je nahrazováno velkými lány polí, na kterých se pěstuje sója (Brazílie je největším producentem soji na světě) a kukuřice. A když někde nějaký kousek zbývá, tak trpí používáním pesticidů a jiných chemikálií, které se na ně dostávají z polí. Cerrado zabírá prostor střední Brazílie a setkáte se s ním ve státek Mato Grosso, Minas Gerais a Maranhão.
• Pantanal - o tom tu již byla řeč. Pantanal navazuje na oblast cerrada, ale narozdíl od ní se nedá zkrotit zemědělsvím, díky každoročním záplavám a tak ho nejvíce ohrožují pesticidy ve vodě a množství pytláků.
• Další oblasti - například: hornaté oblasti (dříve zalesněny jehličnatými araukáriemi, které jsou dnes z velké části vykáceny), travnaté pláně Roraimy a pampy na jihu Brazílie...

Campo Grande

Díky popisu ekosystémů se tenhle článek asi trochu protáhne, ale zase je to aktuálně jeden z posledních na tomto blogu, takže si ho alespoň můžete užít.

Jako mezi-zastávku jsem na cestě do Pantanalu zvolil hlavní město státu Mato Grosso do Sul Campo Grande. Od tohoto místa jsem toho moc nečekal, protože se o něm všichni zmiňovali jako o nezajímavém. O to více jsem byl překvapen, že onen jeden den, který jsem tu strávil, byl příjemně naplněn. Možná to bylo také díky tomu, že jsem přespával u jednoho couchsurfera a to na člověka vždycky trochu více dýchne nálada místa.
Campo Grande se stalo hlavním městem nově vzniklého státu Mato Grosso do Sul v roce 1977, takže určitá maloměštnost je tu znát. Na fotkách se můžete podívat, kde jsem se to všude proflákal. Příjemná byla návštěva místní tržnice (můžete tu dostat pastel z masa kajmana - snad zabitého pouze pro regulaci jejich stavu - na kajmanovi je prý masa k jídlu strašně málo, vlastně jen ocas), procházka po středu města, můj první výlet sightseeing autobusem, návštěva indiánského muzea, muzea moderního umění, procházka po parku za městem a ochutnávka japonských pokrmů, protože tu žije velká japonská komunita. Co hodnotím jako velký klad byl daleko větší pocit bezpečí než v ostatních brazilských městech.

Cesto-tipy Pantanal

Za tu krátkou dobu, co jsem na místě strávil se toho nedá říci mnoho, ale alespoň něco. Pro cestovatele, kteří chtějí do Pantanalu v rychlosti nahlédnout existují 2 nástupní místa. Jedním je Campo Grande a druhým Corumbá, kterou využívají především cestovatelé jedoucí z Bolívie. Pro návštěvu je třeba si sehnat průvodce. Hned při výstupu na letišti a na nádražích, jakmile se objevíte s krosnou na zádech, vás budou oslovovat agentury, které vám zajistí odvoz někam dále do Pantanalu, ubytování na fazendě (která se dále v Pantanalu nachází) a několi výletů různého druhu po okolí. Pokud člověk jede sám, tak je to asi nejschůdnější varianta a doba 4 dnů/3nocí v Pantanalu vyjde i s dopravou na místo něco málo přes R$500 na osobu. Kdyby byla větší skupina, možná by bylo lepší (nejlépe ještě před příjezdem) najít nějakého soukromého průvodce, protože by toho člověk měl asi šanci vidět více. Agentury si naúčtují za survival, což jsou prosté 3 dny procházení se po přírodě a spaní ve stanu, cca 1500 reálů na osobu. S domluveným průvodcem by se tahle cena dala dostat kolem 2500 reálů na skupinu.

Pobyt na fazendě (alespoň tak jak jsem ho měl možnost zažít já) se skládá s dopoledního a odpoledního programu, kdy můžete vyjít na procházku po okolí, vyjet na výlet na lodi, popřípadě v koňském sedle, vyzkoušet si lovení piraní a popřípadě se něco dozvědět o krajině kolem.
Já jsem nakonec vyrazil s Pantanal Trekking a to především díky nejnižší ceně a byl jsem docela spokojen. Ovšem na jejich fazendě je celkem čilý ruch a stále odjíždějí a přijíždějí lidé, takže záleží do jaké skupiny s jakým průvodcem se dostanete. Často se jedná o nějaké potomky indiánů, takže o krajině toho vědí dost, ale zase nejsou příliš mluvní. Jako další agentury, které lze například vyzkoušet a které byly doporučovány CouchSurfery z Campo Grande jsou Passo do Lontra nebo Santa Clara.
A v rámci zjišťování co všechno je Pantanal a na pokoukání po hezkých fotkách zkuste zajímavý rozhovor s fotografem-cestovatelem Michalem Jiroušem.

Pantanal

Po všech poznámkách a popisech výše už nezbývá příliš mnoho, co bych mohl dodat. Letos bylo období dešťů velmi silné a tak místní popisovali, že po prašné cestě, po které jsme dojeli, se ještě před 3 měsíci dalo projet pouze na lodi. Konec června a červenec je prý nejzajímavější pro návštěvu, protože voda ještě úplně nevyschla (což třeba znamená, že krokodýli se neschovávají celý den pod vodou - když je málo vody, tak na ně stále útočí komáři a jejich jediná možnost, jak jim uniknout, je strávit celý den ve vodě) a přesto se již dá pěšky se procházet po okolních pastvinách. Ono v oblasti prašné cesty do Corumbá, kde se hostely pro přijíždějící batůžkáře nacházejí, je celé území rozparcelováno a odděleno ploty, tak jak území patří jednotlivým farmářům (ovšem je dbáno na to, aby ploty nebyly vysoké a husté a neznemožňovaly pohyb zvířat).
V zimě tam také není takové vedro jako v létě (tzn. cca listopad až únor), ale teploty přes 30 stupňů můžete i tak očekávat.
Pantanal nenabídne úžasné přírodní scenérie (přeci je to jenom placka), ale spíše pozorování množství pro nás cizokrajných zvířat. Nejvíce lze potkat ptáků - papoušky, tukany, vodní ptactvo..., pak ale určitě potkáte kajmany (ty v této části Pantanalu nejsou lidem nebezpeční a dorůstají se délky do 1,5 metru), mravenečníka, pásovce, kapibary a třeba i další. A máte šanci si ulovit piraňu.

Fotogalerie tu a tady.