Contos Gauchescos

Potom co jsem zjistil, že tady v Novo Hamburgo mají městskou knihovnu, rozhodl jsem se v zájmu zlepšení znalosti portugalského jazyka do ní zamířit a půjčit si nějakou tu knihu. Do knihovny se člověk může zapsat, pokud má bydliště v Novo Hamburga a fajn je, že ho to nic nestojí. Naštěstí do pravidel ještě nedostali nic o brazilském občanství, ale pravda je, že při první pokusu o získání čtenářské karty mě uctivě vypoklonkovali, že nejsem odsud a vůbec. Na druhý pokus jsem se ale už vybavil veškerými papíry, kterými mě brazilská byrokracie odařila, a kartičku jsem si vymohl.

Oním pokusem o četbu byla knížka s názvem Contos Gauchescos & Lendas do Sul (Gauchovské povídky a legendy z jihu). Napsal ji Simões Lopes Neto, který žil mezi lety 1865 a 1916 a patří k nejvýznamějším autorům Rio Grande do Sul. V této knížce sebral gauchovské legendy. Bohužel jazyk který v povídkách používá, byl nad moje schopnosti, a tak jsem v dalším kole sáhnul po dětské verzi legend. Jednu s názvem O Negrinho do Pastoreio bych tu chtěl zkusit převyprávět. Kdyby jste měl někdo zájem o originální verzi, podívejte se na blog Tradições Gauchas.

Nejdřív ale zmíním úvod z knížky Simoesa Lopese Neta, který mě pobavil. Tam se uvádí, že v mnoha legendách vystupuje hrdina a antihrdina. Hrdinou je vždy gaucho, tmavovlasý, silný, statečný, čestný a (hlavně) masožravý. Antihrdinou je cizinec, plavovlasý, se světlýma očima, zbabělec a slaboch, (a hlavně) vegetarián. Je vidět, že churrasco se tu zapsalo i do legend.

Podle wikipedie příběh Negrinho do Pastoreio (Pastevec Černoušek) je afro-křesťanskou legendou, která je populární zvláště v Rio Grande do Sul, ale také v Urugai.
Tak se pěkně usaďte a poslouchejte.

V době kdy byla pole ještě volná, nepředělená žádným plotem a zvěř mohla v klidu pobíhat, kam se jí zlíbilo, žil byl zlý a lakomý farmář. Neměl nikoho rád a pocestným nikdy nenabídl ani kapičku vodu, ani kousek stínu, ať byl jakkoli horký den.
Farmář měl starost pouze o tři živé bytosti. O svého syna - tlusťocha k pohledání, o koně hnědáka a o malého chlapce, černého jako uhlí, kterému se říkalo Černoušek. Černoušek neměl rodiče, ani jméno a proto byl zasvěcen Panně Marii, která se stará o všechny sirotky.
Černoušek každý den nejprve brzy ráno jel projet koně hnědáka, celý den připravoval pánovi maté a večer trpěl, když ho šikanoval farmářův syn.
Jednoho dne se vsadil farmář se svým sousedem, čí kůň je rychlejší - zda farmářův hnědák nebo vraník souseda. Vsadili se o 1000 zlatých uncí. Farmář chtěl peníze samozřejmě pro sebe, ale jeho soused slíbil, že když vyhraje, dá peníze chudým.
Na hnědáku jel černoušek. Celou dobu byl závod vyrovnaný, oba koně se drželi bok po boku. Černoušek se modlil k panence Marii, protože věděl, že když nevyhraje, bude bit. Ovšem v závěru vraník nečekaně zrychlil a cílem proběhl jako první. Farmář musel vyplatit 1000 zlatých uncí, které jeho soused, jak slíbil, věnoval chudým.
S Černouškem to dopadlo špatně. Jakmile se vrátili domů, svázal farmář Černouškovi ruce za záda a zmrskal ho bičem. Poté ho vyhnal na pastvinu, že tam bude po 30 dní spát a hlídat koně, když prohrál o třicet délek.
Černoušek začal plakat, protože ho bolelo celé tělo, umíral hlady a nad ním začali kroužit supy. Modlil se tedy k panence Marii a při tom usnul. Nad ránem ale přišli šakali a splašili koně, který se utrhl a utekl. Černoušek se hlukem probudil, ale byla taková mlha, že neviděl na krok. Musel se vrátit domů a sdělit farmáři, že mu hnědák utekl. Ten ho znovu zbičoval a večer ho vyhnal hnědáka hledat.
Černoušek si s sebou vzal kousek svíčky a šel podél břehu jezera a modlil se ke své patronce. Tu se na zemi začali rozsvěcovat světélka a ukazovat mu cestu. Černoušek se po nich vydal a došel až na pastvinu, kde stál hnědák společně se stádem dalších koní. Černoušek se začal smát, ale jak došel na pastvinu, všechna světélka zhasla. Ten se tedy pomodlil k panence Marii a usnul.
Brzy ráno přišel na pastvinu syn farmáře a když viděl stádo koní a spícího Černouška, začal křičet a celé stádo rozehnal. Hned běžel domů za otcem a pověděl mu, že Černouškovi zase hnědák utekl. Farmář se rozzlobil a tentokrát zbičoval Černouška tak, že ten vypustil duši.
Když nadešla noc, farmář vzal Černouškovo tělo a hodil ho do mraveniště, aby si s ním mravenci poradili. V noci se mu ale zdál sen, který se mu vracel ještě další 3 dny. V tom snu se viděl uprostřed mraveniště, kde bylo tisíc Černoušků, tisíc jeho synů, tisíc hnědáků a tisíc tisícovek zlatých uncí. Vždy se budil celý zpocený. Lidé, kteří se starali o farmářova pole, prohledali všechny pastviny kolem, ale po koních se slehla zem.
Třetí den se farmář vydal podívat, co zbylo z Černouškova těla. U mraveništěm uviděl stát Černouška  ve společnosti panny Marie a kolem nich stálo stádo koní v čele s hnědákem. Farmář padl na kolena a prosil za odpuštění. Černoušek se na něj ale ani nepodíval, vsedl na koně a vyrazil pryč a za ním celé stádo.
V té chvíli mohli vidět všichni lidé, běžící stádo koní, v jejichž čele jel statný hnědák a na něm seděl kluk černý jako uhlí.
Od té doby, když se někomu něco ztratí, zapálí uprostřed noci kousek svíčky a postaví ji na oltářík panenky Marie nebo, je-li to někde na poli, postaví svíčku k plotu či ke stromu, někde poblíž místa kde věc stratil. Potom se pomodlí (oração do Negrinho do Pastoreio) a Černoušek do rána pro něj tu věc najde a nechá mu ji u oltáře.

Letmo o zdravotnictví

Ačkoli tomu nadpis příspěvku neodpovídá začnu u Vánoc. Verča o tom jak jsme se tu měli, publikovala příspěvek: Šťastné a veselé. Přiblížily se uprostřed léta i s vidinou novoročního přípitku na pláži.
Hned na jeho začátku to ale tématem zdraví a nemoci začne zavánět. Díky drobným zdravotním trablům jsem tedy potřeboval zajít k doktorovi. A tady je pár postřehů.

Jak jsem to pochopil, tak tu fungují lékaři placení městem (obcí) a soukromí lékaři.

Při návštěvě soukromého lékaře musí člověk za prohlídku a případné oštření platit. Soukromí lékaři mají hezčí ordinace, lepší vybavení a vůbec jsou považování za větší specialisty. Za vyšetření člověk může počítat s cenou kolem 1200 Kč. Většina lidí, kteří tyto soukromé lékaře navštěvuje to dělá tak, že si platí zdravotní pojištění u některé ze zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovna pak má nasmlouvané určité lékaře a soukromá zdravotnická pracoviště a tam můžete v případě potřeby zajít a pojišťovna zákrok proplatí. K dobrému zaměstnání patří, že vám na pojištění přispívá či vám ho celé platí zaměstnavatel. Často ho také současně platí členům vaší rodiny - jako manželce či dětem. Třeba u nás ve firmě jsou využívány služby pojišťovny Unimed. U žádného soukromého lékaře jsem se ale nebyl podívat, takže nemůžu referovat ze zkušeností, ale vše asi bude na velmi dobré úrovni.

U lékařů placených městem mě přijde nejzajímavější, že ošetření u nich je zadarmo pro kohokoli. Prostě příjdete na jedno z míst, kde tito lékaři ordinují - tyto místa se nazývají posto de saúde - a necháte se vyšetřit. Tedy alespoň v mém případě to tak bylo, ale je možné, že jsem byl trochu protekční. Správně byste měli jít (nebo můžete jít) jen k lékaři, který ordinuje pro obvod, kde bydlíte. Na těchto místech najdete ale nejen obvodní doktory, ale také specialisty jako jsou zubaři či gynekologové. Také existuje ve městě několik lékáren, kde vám dají zadarmo i předepsané léky.
Takhle by to tedy mohlo vypadat celkem idilicky, ale samozřejmě není. Lidí bydlících ve stejné čtvrti může být dost a záleží na obci, kolik posto de saúde (a jak) je schopná financovat. V Novo Hamburgo je tohle vyřešeno celkem dobře - alespoň se mi zdálo - a příliš se nečeká.
Podle návodu kolegů jsem dorazil k posto 20 minut před sedmou raní a stoupl si do fronty. V 7 se otevřelo a když na mě došla řada, na recepci jsem s trochou obtíží vysvětlil, co mě trápí a dali mě lísteček s časek, kdy mám přijít na vyšetření. V mém případě to bylo dobré, protože jsem dostal umístění na 13 hodinu tentýž den. Co jsem ale slyšel v práci, někdy je prostě tolik lidí, že na vás přijde řada až druhý či třetí den. S naléhavými případy to snad řeší rychleji.
V jednu jsem tedy dorazil na posto de saúde, kde bylo na stejný čas napsáno dalších 5 lidí, takže jsem si sedl na lavici a čekal, až na mě přijde řada. Celý dům s ordinacemi by docela potřeboval opravu, otřískané stěny, díry v podhledech, prostě financí se zjevně nedostává. Pobavilo mě, když kolem pacientů procházel údržbář v montérkách zamazaný od oleje, žoviálně konversující s doktory. Nějak mě to do toho teoreticky čistého nemocničního prostředí nesedělo. Prostředí ordinace mi přišlo jako u nás před 20 lety, ale bylo čisté a upravené. Paní doktorka byla rázná, vyšetření v rámci možností bez zbytečných průtahů (jak jinak při počtu pacientů a platu), tzn. zeptat se, podívat a vyřknout diagnózu. Dostal jsem předpis na léky a odešel domů.


Celkově zdravotní systém nejsem schopný posuzovat, ale tahle zkušenost byla celkem přijemná, ovšem nebyl jsem složitý případ. A paní doktorka teda ale neměla čas ani náladu se mnou rozprávět a něco mi vysvětlit.
Každopádně mi příjde zajímavé, že na rozdíl od Čech tu funguje zdravotní péče zadarmo, i když v trochu horších podmínkách a každý, kdo trochu vydělává, si platí zdravotní pojištění.
Na druhou stranu když si člověk uvědomí, že může čekat několik dní, než na něj přijde řada, tak to že kolegové říkali, že zdravotnictví je tu hrozné a člověka nechají umřít na ulici, má trochu něco do sebe.
Na druhou stranu se s tím vláda snad alespoň trochu snaží něco dělat. Například investuje celkem velké částky do boje s Aids a za tuto snahu dostal i ocházející prezident Lula mezinárodní ocenění od společnosti UNAIDS.

Muzika

O téma brazilské hudby jsem se už v jednom z předchozích příspěvků otřel, ale tady bych o ní chtěl mluvit trochu obšírněji.
Brazilská hudba má nepřeberné množství stylů. Většina z nich, pravda, alespoň trochu vychází ze samby. Často je styl doprovázen i speciálním tancem, který se na danou hudbu tančí.
Snad vždy jde o různorodý mix žánrů a osobně bych řekl, že je obtížné jednotlivé interprety vůbec nějak škatulkovat.
Tady v tomhle článku nabízím takové nahlédnutí do brazilské hudby, se kterou jsem se tady setkal. A setkal znamená většinou jen velmi letmo - slyšel jsem ji někde v rádiu nebo u známých na počítači. Proto k většině muziky nejsem schopný říci nic víc, než že existuje. V tom aby článek nebyl jen seznamem odkazů, mi pomohl internet a průvodce po Brazílii od Lonely Planet.

Styly

Música Gaucha - Nelze začít ničím jiným, když jsme v kraji gauchú. Tahle muzika je doma na jihu Brazílie a na severu Argentiny a pojí s životem gauchú, kteří pasou stáda krav na rozlehlé pampě. Musica gaúcha (nebo jak wikipedia také uvádí - musica nativista) má jako téma především lásku ke své zemi, statku, ženám... Jsou to většinou pomalé písně, kde záleží na slovech a v písni se ozývá zvuk tahací harmoniky.
Jako příklad jsem vybral skladbu Veterano. Interpreta Leopolda Rassiera neznám, ale píseň mi byla jako typická ukázka zaslána jedním ze zdejších "gauchú", jako typická hudba :)
Po zadání do vyhledávače "musica gaucha" jsem našel ještě jednu píseň, tentokráte trochu svižnější od skupiny Os Monarcos.
A potom bych asi neměl vynechat interpreta, který hraje (prý nejlépe ze všech) na harmoniku - Renato Borghetti a klip k jeho písni Cuplicidade (klip pěkně ukazuje stylizovaný gaúchovský život).
Jak jsem na začátku zmínil tanec, tak musica gaúcha jich má dost, které se na ní dají tancovat. Vždy tedy muzika musí být v dané taneční úpravě a jedná se o tance typu valčík, walz či polka. Jako ukázku tu uvedu tanec chamamé (vychází z candoblé) a milonga (snad trochu jako tango).

Bailão (Bandinha de Bailão) -  je styl, který pochází z německé dechovky a přibral si k sobě Sertaneju, brazilský pop a co mu tak přišlo pod ruku. Nevím, zda je tenhle styl přímo klasifikován jako styl hudebními vědci, ale tady se o něm tak mluví. Je tedy typický pro jih a pokud si chcete poslechnout pop dechovku, tak zkuste Aquela dos olhos negros nebo A 150 por minuto  (Os Atuais) anebo Ele te trai (Banda San Marino).

Sertaneja - sertaneja je muzika vycházející z Brazilských stylů, které se tu objevovali již ve 20. letech minulého století, ovšem dnes je zmodernizovaná, ovlivněná americkým country rockem a popem a uslyšíte ji v rádiích. Pochází asi z okolí Sao Paula.
Moji kolegové ji často nazývají také bailão (což znamená, že se na ní tančí) a hraje se také na různých festách tady - například jsem ji slyšel na Kerbu v Dois Irmaos. Její interpreti vystupují často ve dvojicích.
Představiteli jsou například Leandro e Leonardo či Milionário e José Rico nebo César Menotti a Fabiano a další.


Axé - z jihu přeskočíme na sever. Muzika axé vznikla v 90. letech v Salvadoru a jedná se o mix samby, popu, rocku, reggae, funku a karibské hudby. Jako důležití interpreti jsou uváděni např. Daniela Mercury - Toda menina baiana nebo skupina Chiclete com Banana - Menina, Me Dá o Seu Amor.
Já uvedu ale ještě jinou píseň, která asi není klasikou, ale zní tu v rádiích a klip je správně brazilský :) - Paz, carnaval, futebol.


Pagode - pagode je pomalejší (neformální, plážová) verze samby (a i když se říká, že je to pomalá samba, tak prý je hudebně od samby vzdálena). Vznikla někdy v 70. letech v Riu nebo v Salvadoru. Dnes se často míchá s popem.
Za představitele čistého pagode jsou považováni např. Zeca Pagodinho nebo Beth Carvalho. A jako současné pagode by se dala uvést píseň Pode Chorar od Alexandra Pirese.


Funk - nebo také baile funk nebo funk carioca je z Ria a je, předpokládám že nejen na jihu Brazílie, symbolem favel, což není divu, když tam vzniknul. Je to taneční muzika, která se vyvinula z miami bassu (kterýžto styl neznám, věřím wikipedii a jedná se o typ hip hopu). Pro zájemce o bližší seznámení s tímhle stylem bych odkázal na dokument Favela on the Blast (blog tygra ve favele).
Funk je spojován s násilím, drogami a sexem a je trochu těžší najít ukázku, protože youtube často tvrdí, že obsah by mohl být závadný. Ono je tam vždycky hodně natřásání :)

Tropicalismo - tropicalismo se pojí s hnutím ve výtvarném umění v 60. letech. Jeho představitelem byl domnívám se známý Gilberto Gil. Toho vojenská diktatura vyhnala ze země a poté co se vrátil, tak se sčuchnul s prezidentem Lulou a kromě zpívání byl také ministrem kultury. Jako píseň náhodně třeba tohle.

Forró - forró je muzika a i tanec ze severu Brazílie. Byla prý považována za nedostatečně sofistikovaný hudební žánr, ale získává si fanoušky po celé Brazílii. Potkáte v ní tahací harmoniku a buben zabumba. Jako příklad bych uvedl píseň Amar Até od skupiny Rastapé (klasifikováno jako Forró Universitário) nebo něco ze starší gardy od Luize Gonzagy.

Choro - brazilská instrumentální a populární hudba, které se přezdívá chorinho. Hraje se na kytary, flétnu a tamburínu. Ačkoli by měla být známá, tak já jsem na ní narazil až s dokumentem Brasileirinho, který o ní pojednává. Ukázky hudby si můžete poslechnout na wikipedii.

Na co by bylo dobré nezapomenout

Bossanova - vznikla v 50. letech a nejznámější písní je Girl from Ipanema od Toma Jobima a Viniciuse de Moraese.
MPB - musica popular brasileira. Neurčitý termín z 70. let přes zahrnuje mnoho žánrů (jazz, bosanovu, pop...). Třeba Chico Buarque.
Musica de capoiera - uvést by se měla.
Lambada - kdo by neznal. Přišlo mi zajímavé, že Kaoma byla francouzská kapela a Brazilka tam byla pouze zpěvačka.
Samba - eh...

A něco dál - skupiny

Zajímavou skupinou je Mamonas Assassinas, která vznikla začátkem 90. let a všeho všudy natočila asi jen jedno album, protože všichni členové zahynuli při letecké havárii při letu z Brasílie do São Paula. Ovšem skupina stojí za za zmínku, protože zaprvé se o ní tvrdí, že ovlivnila vývoj hudby v Brazílii a také proto, že její písničky jsou stále velmi zajímavé na poslech (dle všeho satyrické, ale na to moje úroveň portugalštiny ještě nestačí) a velmi multižánrové. Můžete zkusit třeba píseň Pelados em Santos nebo Robocop Gay.

Přeskočíme k popu. Teď tu celkem frčí chlapecká kapela Restart. Tenhle rok tu vyhrála celkem dost hudebních cen (MTV Video Music Brazil) a bude se o ní točit dokonce film. Jinak teda ale muzika nic moc :)

Trochu přitvrdíme punkovou kapelou Matanza z Rio de Janeira. Texty jejich písní jsou snad vždy machistické. Můžete zkusit třeba Ela Roubou Meu Caminhão nebo Tempo Ruim (volným překladem refrén...chci aby cesta vždy vedla směrem, kterým si přeju a abych měl stále vítr v zádech. Chci mít po ruce vždycky pivo a po boku svou velkou lásku).

U tvrdší muziky zůstaneme se skupinou Dead Fish, která hraje hardcore punk a to už od roku 1991. V roce 2004 také vyhrála jednu z cen MTV a můžete zkusit třeba píseň Você.

Update:  Pozapomněl jsem na rockovou legendu jménem Raul Seixas - linknu playlist jeho songů na youtube. O tomhle týpkovi (který je tedy již po smrti) se říká, že byl prvním brazilským rockerem. Přátelil se s Paulem Coelhem a ten mu také psal některé texty. Spolu byli i v bratrstvu svobotných zednářů.

A můžete přeskočit na příspěvek internetových střípků, kde je odstaveček o dalším brazilském rockeru Cazuzovi.

A na závěr Český rozhlas. Muziku z Brazílie podle Českého rozhlasu si můžete poslechnout v Hudebním cestopise (odkaz vede na hudební stream).

Brazilské postřehy II.

Kolem se toho moc nového něděje, tak je tu jeden příspěvek brazilských - řekněme - zajímavostí.

Ze života

Mají tu trochu na hlavu postavený systém vratných lahví. V obchodech se prodává pivo v lahvích 0,3l, 0,6l a 1l. Přičemž pivo v lahvích 0,6l lze zakoupit pouze, pokud již vlastníte flašku stejného objemu. Potom ji můžete vyměnit za flašku plnou a jen doplatit za obsah. Ovšem pokud onu práznou lahev nevlastníte, nemáte žádnou možnost v obchodě si takové pivo koupit. Řeknou vám, že pokud onu flašku nemáte, tak vám tohle pivo neprodají a že si máte kdyžtak koupit plechovku.
Celý paradox je v tom, že ani místní pořádně nevědí, jak k takové lahvi přijít. Doporučují ji buď zdědit po prarodičích nebo ukrást v hospodě. Nakonec jsme se dozvěděli, že tu snad legální cesta je a tou je někde najít speciální obchod s pitivem, kde vám proti záloze danou lahev prodají. Zajímavé je, že podle Vaška je tenhle zvláštní způsob prodeje piva ve skle nejen v Brazílii, ale třeba také v Argentině.

Většina dopisních obálek se tady prodává bez lepícího proužku, který nasliníte a pak obálku zalepíte. Tady nemají nic a když si zalepení obálky nepořešíte doma, tak si musíte ulepit ruce lepidlem dostupným na poště.

A místa v kině - alespoň jak je to tady v Novo Hamburgo - fungují tak, že kdo dřív přijde ten dřív mele a má lepší místo na sezení. Na žádném kasovním trháku v prvních dnech promítání jsme sice nebyli, ale strkanici na něj si umíme celkem dobře představit i jen z popisu.

Z internetu

Nedá mi to nezmínit politiku. Je to sice asi už víc jak měsíc, kdy zasedal nově zvolený kongres, přesto mě celkem udivilo, že jedno z prvních jednání mělo téma zvýšení vlastních platů. Jak jinak, odhlasovali si zvýšení, ale zajímavé mi přijdou čísla, kdy před 60% zvýšením platů od 1.1.2011 už dříve senátor pobíral 16 tisíc reálů měsíčně, což je cca 160 tisíc  korun. Druhou zajímavou věcí je, že voliči (ne že by to mělo nějaký význam) vědí, kdo ze senátorů jak hlasoval.

U tristních zpráv zůstanu a možná to není moc vhodné šířit, ale tenhle záznam, rozhovoru s člověkem, který zabil svou matku, se tady celkem úspěšně šířil internetem. Není ani moc důležité co říká, důležitý je výraz kolem 25 sekundy.

Přidám něco trochu odlehčujícího a to je reklama na močení do vany. Organizace SOS Mata Atlantica se pokusila upozornit na plýtvání vodou a doporučuje, aby se močilo ve sprše, že se tím voda ušetří.
Takže tady je reklama na youtube a čůrejte ve sprše :)

A pak ještě stránka s brazilskými komiksovými stripy, něco jako je u nás IT humor na bugemos, tak tady to jsou stripy, kde vystupuje bůh ve společnosti adama a evy, jiných bohů nebo třeba Einsteina. Pravda všechno je v portugalštině, ale třeba se to někomu bude hodit při jejím učení :) Nebo může kouknout na strip o karnevalu. Tam je to jednoduché, tam se říká (volně přeloženo):
1) Jó to je vono bože. Tohle rád vidím.
2) Přesně v duchu brazilského karnevalu.
3) No, ve skutečnosti jsem byl přepaden a vzali mi všechno oblečení.

A nakonec jedna sportovní novinka. Snad celé Rio Grande do Sul mluví o tom, že Ronaldinho (tady mu neřeknou jinak než Ronaldinho Gaúcho) by se měl vrátit do Grêmia. Ronaldinhovi končí totiž v červnu smlouva v AC Milán. Alespoň teda Ronaldinho tvrdí, že chce zpět do Porto Alegre. Nic není ale jisté, protože Grêmio nebude schopné nabídnout tolik peněz, jako třeba Corinthians v Sao Paulu.
Ovšem někteří fanoušci Grêmia jeho návrat nevítají s velkou radostí, protože ještě nemohou zapomenout na dobu, kdy se nějak vyvlékl ze smlouvy s klubem a odešel do Evropy a Gremio za něj tak nedostalo téměř žádné peníze. Také se tu tvrdí, že Ronaldinho sem nejde už hrát, ale že se tu bude jen bavit (to už se s nějakým navrátilcem sem stalo). Má tu totiž plno kamarádů pagodistů (hudební styl - typ samby) a vlastní tu bordel.
Updated: Tak Ronaldinho by měl nakonec hrát víc jak tři roky v Rio de Janeiru za tým Flamengo.

Krok stranou

...tím je "krutopřísný" seriál Dungeons&Dragons. Je to animovaný seriál z USA z 80. let. U nás to nešlo, takže když jsem byl malý, tak mi to uniklo, ale kolegové z práce to pokládají za jeden z nejlepších seriálů, který jako malí sledovali.
Celé je to o tom, jak partička dětí spadne do D&D světa a potká tam mimo jiné dungeon mastera. No aspoň kousek prvního dílu stojí, pro fantasy positivní jedince, za shlédnutí (v angličtině).