Výlet do Foz do Iguaçu

Prodloužený víkend 30.10. - 2.11.2010 jsme využili k cestě k vodopádům Iguaçu. Tady v Brazílii je všechno daleko, takže cesta autobusem trvala 16 hodin. Nejprve jsme zvažovali možnost koupit si letenku, ale shánět jsme ji začali už pozdě, takže všechny akční slevy byly už ty tam a daleko levněji tak vycházel autobus. Z Novo Hamburgo potažmo z Porto Alegre jezdí do Fozu jen jedna autobusová společnost a to Unesul. Cesta stojí kolem R$ 120. Poprvé jsme si tak užili cestu Brazilským dálkovým autobusem, které jsou velmi pohodlné. Člověk má vcelku dostatek místa pod nohama a při sklopené sedačce dozadu se dá docela v klidu vyspat.

Více o naší cestě píše Verča, takže rovnou přidám odkazy:

• O nedávné cestě do Foz do Iguaçu. Never-ending story o měřítkách na brazilských mapách a o pivu k večeři. Poflakujem se po turistickém městě, které na to vlastně vůbec nevypadá.
• Jak pokračovala cesta do Iguacu. Masy vody a masy turistů. O dvojích cenách, dvojím zpoplatnění pohybu po lese a setkání s krajanem. Večer podnikáme další pokus o dobytí trojmezí, tentokrát poučenější. A na závěr jedna indiánská legenda. 
• O cestě do Argentiny a zase zpátky. Když dva dělají totéž, není to totéž. Naštěstí. O šťastném pivu s Vaškem a jak díky němu vše dobře dopadlo.

 Já tady jen dodám pár drobností.
Slovo 'iguaçu' pochází z jazyka guaraní a znamená 'velká voda'. Indiánskou legendu najdete ve zmíněných článcích.
Vědecké vysvětlení vzniku vodopádů pak hovoří o tom, že to bylo horké magma, které se zastavilo v několika vrstvách a vytvořilo zlom, do kterého dnes teče voda řeky vytvářející ony ohromné vodopády.
Z historie pak víme, že prvním bělochem, který vodopády spatřil byl Ivar Nuñez de Vaca španělský objevitel, který k nim dorazil v roce 1542. Národním parkem je pak územi od roku 1939, jako druhý národní park Brazílie. O jeho vznik se ale zasloužil už roku 1916 Alberto Santos Dumont, který byl inspirován myšlenkou parku Yellowstone a přimluvil se u prezidenta státu Paraná.

Nakonec mě zaujaly mapky, které ukazují území pokryté lesem v roce 1930 a jeho vykácení v průběhu let. Červený kroužek označuje oblast národního parku Iguaçu - věru toho moc nezbývá.



A snad ještě několik "cestovatelsky - informačních" poznámek. Nám v orientaci pomohl cestopis orbionu a pak ještě třeba tenhle cestopis.
Na autobusovém nádraží jsou ale v turistických informacích připraveni i na baťůžkáře, takže na nás nekoukal nikdo vyjeveně ani s jemným odporem, že tu chceme stanovat a svižně nás nasměrovali na 3 možné kempy, které se ve Foz do Iguaçu nachází.
My jsme si vybrali kemp u hostelu Paudimar Falls, který patří do sítě Youth hostelů (tzn. že na ubytování lze očekávat palandy a společnou místnost s dalšími lidmi), protože byl ve středu města. Ostatní dva se nachází až téměř u vstupu do národního parku. Noc stála R$ 17. Jak nám posléze popsal Vašek, tak na Argentinské straně je to lepší, protože za oněch 17 reálů máte v hostelu vlastní pokoj.

Z autobusového nádraží do centra jezdí autobus každou chvíli. Linky tady v Brazílii často fungují tak, že nejezdí stejnou cestou tam a zpět, ale dělají okruh. Tohle platilo i tady, takže autobus z nádraží nás dovezl na terminál (což je dopravní uzel, kam se sjíždějí snad všechny autobusy městské hromadné dopravy ve středu města) a pak pokračoval dál přes centrum, zase zpět na nádraží. Lístek stojí něco kolem R$ 2,5.
Přes centrum jezdí i všechny ostatní "důležité" autobusy. Tedy linka T206 do parku Iguaçu, linka do Argentinského Puerto Iguazú (cena R$ 3,5) a také do Ciudad del Este (cena R$ 3,3). Výlet do Argentiny se dal také zařídit s autobusem, který vypravoval každý den v 9 ráno hostel, kde jsme spali, a cena dopravy na místo a zpět byla R$ 25. Když jde o návštěvu Argentinské strany, tak autobus z Puerto Iguazú k parku pak stojí 7,5 pesos (cca R$ 4). Ovšem z cedulky nad řidičem se zdálo, že akceptuje i reály, ale neptali jsme se.
S výměnou peněz jsme trochu netušili, ale směnárna funguje jak u pokladny v národním parku na Argentinské straně, tak i v Ciudad del Este, kde je směnáren nespočet, ale tam lze hlavně u všech "obchodníků" platit jak guaraní (vstupenky lze platit pouze argentinskými pesos), tak reály, tak dolary. Každopádně je dobré si předem zjistit aktuální kurz. Jediné, kde si existencí směnárny nejsme jistí, je autobusové nádraží v Puerto Iguazú, kde jsme si peníze za nepříliš výhodný kurz směnili v "turistických informacích".