Minulý i tento uběhl už tak nějak obvykle. Cestu do práce zvládám už bez problémů chůzí během 30 min, v supermarketu už mě asi znají, protože se mě nesnaží nabízet jakési výhodné nákupní karty a u oběda už vím, jak si říct o kuřecí maso.
Minulý týden byl bohatý na party. Ne tedy snad, že by byly každý den, ale ve středu se konala oslava narozenin na ubytovně, kde bydlím. Bohužel nevím jméno oslavenkyně, protože jsem byl pozván trochu mimochodem, když jsem si mířil pověsit vyprané ponožky. Druhou byla "festa" na oslavu promoce Mariany, jedné kolegyně z práce, kam tak jako minule zamířila celá firma. A třetí pak sobotní Aiesec party v Porto Alegre. Ta byla příjemná v tom, že jsem potkal docela zajímavé lidi, kteří tady vedou Aiesec nebo jsou tu na stáži stejně jako já.
Tento týden byl klidnější a tak jsem se mohl plně :o) soustředit na práci.
Práce
V úterý k nám do firmy přišli dva zajímaví týpci v kombinézách lékařské kliniky a začali kolem nás chodit a něco měřit.
Tohle přikládali ke každé klávesnici. Nejdřív jsem myslel, že snad měří radiaci, ale bylo mi vysvětleno, že se jedná o luxometr a že měří množství světla na pracovním místě, čímž se určuje (asi nejen tím) kvalita pracovního prostředí. Firma pak o sobě může prohlašovat, že prošla testem kvality.
Zajímalo by mě, jestli se bere v úvahu pracovní zařazení. Takový
sklepní linuxák (download videa) by tím asi neprošel.
Každý kolektiv má nějakou tu svoji firemní kulturu. Pobavilo mě ale, jak se během času vyvine i názvosloví. V Seacompu jsme říkali, že pracujeme ve vývojového postupu "integration tester driven development". Tady se zase říká, že se dělá "extreme go horse development". Výraz "go horse" má v tomto případě význam pobízení koně, aby jel rychleji a rychleji. Co to znamená pro programátory - zaměstnance, lze celkem jednoduše domyslet :)
Budou volby
To poznáte tak, že na ulicích začnou jezdit volební autobusy a chodit lidé s
vlajkami propagujícími určitou politickou stranu. V Brazílii je volební účast povinná a za to, když nepřijdete volit
hrozí pokuta. Jak jsem pochopil, tak se nejedná o závratnou částku - snad kolem 20% měsíčního platu, ale když se nedostavíte, tak se například nemůžete účastnit konkurzů o veřejné zakázky nebo nezískáte práci ve státní správě.
Dobří jsou ale ti mávači s vlajkami. Ono to mávání může být totiž také povinné. Některé podniky, sympatizující s určitými politickými stranami, tyhle mávače posílají do ulic, aby stranu propagovali. A není to jen tak, že by člověk prostě místo práce šel mávat. Může se vám stát, že budete muset jít mávat s vlajkou (zadarmo) o víkendu. A když řeknete že nepůjdete, může to skončit tím, že v pondělí už pak nemusíte chodit ani do práce. Tohle ale určitě neplatí obecně. Platí tady na druhou stranu více než v Čechách, že lidé chtějí své kandidáty viditelně podpořit (alespoň se mi zdá) a mnoho aut v ulicích má na sobě nalepeny samolepky podporující určité kandidáty.
Také mi přijde, že strany tu nemají úplně jednotný vizuální styl. Alespoň co tak pozoruji plakáty, které jsou vidět tady v Novo Hamburgo.
Co jsem si mohl zatím všimnout, tak tu na ulicích a podél silnic obecně není mnoho billboardů. Kampaně se tak odehrávají na
plakátovacích plochách a nebo v rámci projíždějících automobilů či autobusů, které na sobě mají volební reklamy a z některých pak ještě z ampliónu na střeše někdo cosi hlásá. Jak poznamenal jeden kolega, když jsem mu říkal, že u nás příliš aut s amplióny propagujícími určitou stranu nepotká, tak u nás máme volební kampaň trochu víc organizovanou. Tady politické tváře uvidíte spíše na těch autech než na billboardu.
Oproti Čechám není na plakátech zdůrazněna strana, za kterou osoba kandiduje, ale volební číslo. V říjnu budou volby snad do všech úřadů, do kterých jde tady někoho volit, takže se na ulicích setkáte s kandidáty na post prezidenta, brazilského parlamentu, senátu a státního parlamentu Rio Grande do Sul. Do které funkce člověk kandiduje poznáte právě podle jeho čísla. Ty jsou zkonstruovány tak, že první dvě číslice označují stranu, za kterou osoba kandiduje a podle toho kolik číslic následuje, pak určuje funkci o kterou kandidát usiluje. Prezidentský kandidát, stejně jako zájemce o post v parlamentu je označen dvěma číslicemi a počet číslic narůstá až na pět pro uchazeče o post v zastupitelstvu. To že zde není na plakátech kladen až tak velký důraz na stranu vyplývá asi i z toho, že volič dává hlas přímo vybranému kandidátu a nikoli straně
jako u nás. Bohužel nevím jestli jsou dále hlasy nějak děleny podle států, počtu obyvatel nebo jestli se prostě vezme prvních 513 lidí s nejvíce hlasy a těm se dá křeslo v parlamentu.
Nejsilnějšími stranami tu jsou prý
PT a
PDT. Obě strany mají v názvu "dělnický" a jsou sociálně zaměřené.
Jen tak pro zajímavost jsem sebral nějaký propagační leták, kdyby se někdo chtěl mrknout. Zajímavá je tabulka dole, kde vás leták informuje, které čísla kandidátů máte navolit :)
Ještě jednu důležitou informaci ohledně voleb je třeba zmínit. Brazílie byla prvním státem na světě, který zavedl
elektronické volby a to už v roce 1996. To tedy neznamená, že by člověk mohl třeba jako v
Estonsku hlasovat přes internet, ale znamená to to, že do schránky nedostanete žádné volební lístky, ale ve volební místnosti vás čeká elektronický terminál, kam nacvakáte svoji volbu, tedy ona čísla kandidátů.
Fotbal
Jak jste možná postřehli, tak
Porto Alegre vyhrálo Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores). Projevím se jako řádný fotbalový ignorant, protože jsem do této chvíle nevěděl, že existuje něco jako
mistrovství světa klubů ve fotbale, kam postupují vítězové jednotlivých kontinentálních lig mistrů.
Abych se ale vrátil. Ona první věta totiž není až tak úplně pravda, alespoň z pohledu fanoušků. Tady se lidé rozdělují podle toho, kterému klubu v Porto Alegre fandí. Můžete být buď
Grêmista nebo fanda
Interu. Svoji klubovou příslušnost tu lidé dávají (jako tu volební) celkem dost najevo. Bundy, trička nebo odznáčky jednotlivých klubů jsou na ulicích vidět celkem často. Moji kolegové jsou všichni fandy Grêmia a tak pro ně byla středeční porážka mexického Chivasu pohromou, zvláště proto že Inter tak dotáhl Grêmio v počtu vítězství v Poháru osvoboditelů a mají teď oba dva na svém účtu dvě výhry. A tak když se ve městě
mohutně oslavovalo a ulice byly plné troubících aut, tak my jsme ve středu zapíjeli žal :) A ještě veselejší bylo, když jsem v pátek večer odcházel z práce a jeden kolega zrovna řešil problém na stránkách, které dělá WTPrime pro Internacional. Když jsem se ho zeptal, jak to jde, tak se ošklivě zatvářil a jeho slova tady radši opakovat nebudu.
Brazílie
Drobnou odlišností od Čech jsou účtenky v hospodách. Zaprvé se tu nedělají pivní plůtky, ale pivní čtverce. Takže pět piv je znázorněno diagonálně přeškrtnutým čtvercem. A je tu také zvykem, že účtenku dostane každý svoji vlastní. U východu z hospody pak stojí nějaký hlídač, a tomu musí odcházející člověk ukázat, že má zaplaceno. Na to je třeba dávat pozor, protože když si účtenku nepohlídáte, můžete ji pak najít někde v koutě ovšem dosti rozrostlou útratou. A to se prý vydiskutovat s obsluhou nedá.
Fajn jsou tu veselí psy na ulicích. Nevím ovšem jestli je to záležitost jen Novo Hamburga, ale po ulicích tu běhají toulavý oříšci.Jsou většinou dva nebo tři a krom toho, že se tu tak různě motají, tak se mezi sebou různě pošťuchují, což je fajn pozorovat.
Trochu mě překvapuje, že co můžu občas kolem sebe slyšet - zase mám pouze omezený rozhled pouze na lidi, se kterými se stýkám - určitá část Brazilců nemá rádo Portugalštinu. Říkají, že je to těžký a složitý jazyk. Rozebírali jsme to s jedním Polákem Andrzejem, který je tu na stáži a došli jsme k tomu, že pro nás je jazyk národní identitou, což tady trochu nefunguje, když jsou tu všichni porůznu pomixovaní.
Mě by tedy nikdy nenapadlo říkat, že "czech language sucks", jak jsem to tu párkrát slyšel od Brazilců o portugalštině. Neplatí to ale obecně nebo pro všechny a je dost možné, že je to trochu specifikum jihu Brazílie, kde jsou vlastně všichni buď Němci nebo Italové.
Ovšem mně třeba přijde korektní používání českého jazyka celkem důležité (a doufám, že mi čtenáři zápisků odpouští občasná škobrtnutí. Nějak nezvládám zpětnou korekci napsaného textu. Když jsem psal předchozí větu, tak mi to nedalo a musel jsem si otevřít zápisky z cesty do Řecka, kterou jsme podnikli před 5ti lety a kousek odcitovat (asi pochopí jen zasvěcení):
..Také si čteme včerejší zápis. Xaldos se červnená pro své gramatické chyby a bojí se, že to povíme Robovi. Tak si říkám, že z něj má nějaký strach....
Co se týče národní identity, tak se ještě na skok vrátím k onomu rozhovoru s Andrzejem. Vyprávěl, že když se bavil s nějakou Brazilkou, která se ho ptala odkud je a on řekl, že je Polák. A ona na to, že ona je také Polka. Tak se jí zeptal, kde žije a ona řekla, že v Brazílii a že v Polsku nebyla a polsky neumí, ale měla praděda Poláka a za Polku se považuje. Což zase nemohl úplně skousnout Andrzej, pro kterého býti Polákem znamená něco jiného. Když jsem nad tím uvažoval já, tak jsem si říkal, že moje první reakce by byla asi spíš potěšení nad tím, že se někdo počítá k Čechům.
Ačkoli je tenhle blog převážně o Brazílii, tak se ještě zastavím u Polska. Zvláště, když tu máme 21. srpna. Andrzej je fajn týpek s celkem velkým rozhledem a mě zaujalo, že říkal, že za co se Poláci stydí je, že přijeli v 68. do Prahy s tanky a že obyčejní lidé ve městech bránili armádě (vlastními těly), aby do Čech vyrazila.
O tom jsem třeba neměl tušení. Stejně tak mě zaujalo, že dnes byla připomenuta památka
Ryszarda Siwiece, který
se upálil na protest okupace Československa.
Teď jsem se také teprve dostal k přelouskání článku o Brazílii z jednoho nejmenovaného českého časopisu. Jedná se o "shrnutí" ekonomické situace Brazílie. Tak kdybyste měl někdo zájem, dovolil jsem si ho nafotit.
Trochu odjinud
Jeden můj kolega se chystá v lednu na měsíční pobyt v Jižní Koree, kam jede přes školu na krátko studovat. Bavili jsme se o Koreji a on se divil, že Severní části poloostrova schází na google mapách mapy. To mě přimělo se trochu podívat po netu a tak bych se rád podělil o následující odkazy.
Pěkné rozhovory o současné "situaci" si je možné poslechnout
z pořadu Casablanca na radiu Wave. Najdete tam také odkazy na fotografie pořízené
ze strany Jižní Koree a
z naší ambasády. A pak přidám
odkaz na blog člověka, se kterým je onen rozhovor, a který překládá tiskové zprávy KLDR a publikuje je.
