Čeští emigranti 19. století

Nějak náhodou jsem zabloudil na stránky muzea emigrace Čechů do Brazílie a tu mě zaujalo, že mají v nabídce dva tituly o emigraci německých Čechů do Brazílie z poloviny 19. století. Obě knížky jsou vlastně deníkovými zápisky emigrantů, popisující jak složité bylo se v nové zemi zorientovat a uživit se.
Obě knížky jsou útlými dílky o délce do 50 stran.

První se jmenuje Šumavané v Brazílii a je o zakládání kolonie Sao Bento ve státě Santa Catarina.

Druhá má název Z Jizerských hor do Brazílie a je o budování kolonie ve státě Rio Grande do Sul.

Obsah obou dvou je víceméně totožný. Nejprve je to popis cesty zaoceánskou lodí. Pak cesta do kolonie a následují strasti s zakládáním hospodářství. Nejprve je třeba vymýtit prales a začít pěstovat plodiny. Jako přivýdělek pak sloužila práce na stavbě silnic, kterou platil Brazilský stát (v té době ještě císařství). A dále pokračuje "příběh" k zajištěnému živobytí a vzpomínání, jak v začátcích spolu lidé více drželi a nezáviděli si, což po nabytí majetku už tolik neplatí.

Určitě je zajímavé si přečíst, jak vystěhovalci z Čech vnímali novou zemi, rozdílnou přírodu, rozdílné podmínky hospodaření. Oba dva se ale schodují, že i přes obtížné začátky si vybudovali v nové zemi dobré živobytí, které by v chudém Českém příhraničí asi jen těžko získávali.

Dovolím si tu odcitovat kapitolku Úvaha o zemědělství ze vzpomínek Josefa Zippera:
To je pro mne těžké téma, protože mnozí kolonisté toho vědí víc než já. Tady v Sao Bento jsou tací, kteří žijí v blahobytu, koupili si již 2 nebo 3 podíly, mají dobré vybavení.
Často slyším nářky: "Má půda je vyčerpaná, nic mi tam neroste. Jo, kdybych měl ten pozemek v Evropě, tak by měl cenu." Zkusím na to odpovědět.
Když má sledlák v naší staré vlasti 100 jiter (50 ha), tak je čtvrtláník. Nemůže si držet mnoho čeledi, ale musí částečně svou páci dělat sám. Má ve stáji nejméně 20 kusů hovězího dobytka a 2 koně. V zimě v létě je krmí ve stáji - takže vstane už ve 4 hodiny ráno, obstará krmení a v 6 hodin je už s koňmi na poli. Náš kolonista v tuto dobu teprve vstává, jde pro koně, kteří jsou na pastvě, pak dělá řezanku a řeže kukuřici. Na poli je mezi osmou a devátou hodinou.
Každý evropský sedlákm má stovky fůr hnoje, může tedy svoje pozemky hnojit, jak se to patří. Náš kolonista má 5-6 kusů dobytka a ten vyhání po celý rok na pastvinu, velikou 30 jiter (15 ha) a za tu dobu má asi tak 20 fůr hnoje. Provozuje tedy kořistnické hospodářství, bere půdě její síálu a nevrací ji. Prodá nejbližšímu sousedovi svůj vyčerpaný pozemek, jde na západ a zase koupí prales, a tam znovu začíná.
Ale kámen, který se valí, neobroste mechem. Dnes už je kolonista chytrý a nevypálí svůj celý pozemek, pálí jenom tam, kde chce mít plantáž. Na obilí se musí půda přihnojit popelem nebo hnojem, protože nemá dost vápna. Na hlízové plodiny se vyplatí dobře zaorat gtrávu, protože ta udržuje půdu kyprou.
Při sklizni se také dělají chyby. Já například kosím své obilí, když je stéblo ještě trochu zelené a měkké; dozraje v mandeli. Čekáte-li, až dozraje zrno úplně, pak se polivina vydrolí na poli.
Když jsem doman na Šumavě ještě chodil vypomáhat sk sedlákům, podiíval jsem se vždy dod dvora a na hnojiště, at ak jsem okamžitě oznal, jestli tu bydlí chudák nebo bohatý sedlák.
Milý kolonisto, hnůj je duší celého hospodářství. Ale tady najdeš sedláky, kteří svůj hnůj raději prodají měštěťannům za 3 milreisy, zatím co ho pak pro svou potřebu sám musí koupit.
Evropský sedlák, kterým má dva nebo tři dorůstající syny, jkteré by mohl dobře upotřebit prři hospodářství, se musí smířit s tím, že obléknout za 3 roky vojenský kabátek. Ti dostávali v mých časek 6 krejcarů žoldu nza den, zatímco kolonista může za tu dobu vydělat nekřesťanský peniíz.
Daně zdejšího kolonistu netíží, prootže celý rok zaplatí za 100 jiter 3 milreisy, za povoz 4 milreisy a 5 milresů daně z majetku. Celkem tedy 12 milreisů za rok.

Další mix odkazů

Znovu po delší době souhrn nasbíraných odkazů, povalujících se na internetu, které mě v souvislosti s Brazílií zaujali.

V rámci zápisníku zahraničních zpravodajů Českého rozhlasu jste si mohli poslechnout příspěvek z Brazilské favely Rocinha.
A potom si můžete poslechnout rozhovor o roční středoškolské stáži v Brazílii z pořadu rádia wave Casablanca a podívat se na nějakou tu fotku.

A jaká je Brazílie? Volně o Brazílii tady. I když nesouhlasím s částí o studentech, kteří nic nedělají a jen protestují - z mé zkušenosti si jich většina musí vydělávat, aby mohla chodit na vysokou, protože státní jsou přecpané studenty z bohatých rodin - je tam dost postřehů, kterým rozumím a které jsme měli také. A pak jsem nevěděl, že v Maranhão usekli hlavu rozhodčímu, protože pobodal hráče.

A pro ty, kterým se líbilo Město bohů, tak je tu v angličtině článek, jak se představitelům hlavních rolí, žije po 10 letech od natáčení.

Minule avizované "nové" (nyní nové již v uvozovkách) album Vitora Ramila je možné si poslechout celé i na Youtube.

Když jsem začal s hudbou, tak bych doporučil na přečtení články na blogu Giovanniho Mazziotty, brazilského hudebníka aktuálně pobývajícího v Čechách (pokud jsem to správně pochopil). O brazilských rytmech se dočtete, co to je Samba a Bosa nova a Forró.

Docela u vytržení jsem byl ze série fotek fotografického studia Noire 3000 studios ve kterých zpodobnili africké Orixas. Určitě se podívejte.

Stejně jako fotky Orixas mě uhranuly fotografie ze série Before they pass away. Je to projekt fotografa Jimmyho Nelsona, který objížděl svět a fotografoval původní obyvatele. Do jeho hledáčku se dostali amazonští indiání v Ekvádoru a gauchos z Argentiny. Ačkoli bych řekl, že o původnosti gauchos, coby obyvatel Argentiny lze celkem úspěšně polemizovat, tak fotografie jsou super a klidně mohl zajet i na jih Brazílie.

Od fotografie se přeneseme k moderním médiím. Fotbalový trenér Joel Santana (aktuálně trénuje Bahíi) je v Brazílii známý svým przněním angličtiny. Tohle už jednou využila reklama na Pepsi (Pode to be) a v červenci se pak reklama na Head&Shoulders stala nejsledovanějším videem na Youtube (pak firma asi díky úspěchu videa, natočila druhou :)

Občas se bavím sledováním videí od Porta Fundados. Tentokrát odkáži jedno pro vegetariány.

A nakonec něco vážnějšího. Nic úsměvného, ale natočení téhle situace mě i tak přišlo zajímavé (možná poučné). Jak se v Brazílii kradou motorky.

 

Audio-video střípky po...

Tentokrát mě zaujala písnička Maria do Relento gauchovské skupiny Maria do Relento.
Gauchovská znamená z jihu Brazílie, zde přímo z Porto Alegre. Založena roku 1994, hraje dodnes. V textu autor hledá někoho, s kým si bude rozumět :). Mě se líbí především rytmika klipu.

Dál jsem narazil na píseň Águas de Março interpretovanou Elis Reginou. Píseň byla složena Antonio Carlos Jobimem. Text písně má portugalskou a anglickou verzi a píseň byla v roce 2001 vyhlášena nejlepší brazilskou písní všech dob. Název písně je "Březnové vody" (přibližně), kdy březen je v Brazílii měsícem dešťů (jak to vypadalo např. v Novo Hamburgo můžete mrknout na youtube).Text jsou lyrické obrazy spíše než nějaký děj. Elis Regina jakožto interpretka je považována některými kritiky za nejlepší brazilskou zpěvačku. Můžete posoudit sami.

Můj oblíbený interpret z Rio Grande do Sul - Vitor Ramil vydal nové album Foi no Mês Que Vem.

A vstup do Brazilské hudby ukončíme reggae z Ria skupiny Natiruts (jestli vás píseň zaujme, na youtube je celé jejich album odkud je také tato píseň).

...a jako bonus znělka fotbalového šampionátu 2014.

Protesty v Brazílii

Chtěl jsem něco napsat o protestech, které se přelévaly Brazílií v průběhu června. Tedy něco napsat je v mém případě shrnutí pár článků (a to především sám pro sebe), vyskytujících se na internetu. I tak jsem se k tomu dostal tak nějak se zpožděním. Nu, co už.

Protesty začali začátkem července a v návaznosti na arabské jaro se jim začalo přezdívat brazilský podzim. Protesty byly namířeny proti vládě. Ani ne tak přímo současné, jako spíše poměrům v zemi - velká míra korupce, špatná úroveň státního školství a zdravotnictví a tak vůbec. Roznětkou bylo rozhodnutí o zvýšení cen lístků veřejné hromadné dopravy v São Paulu. Ve skutečnosti se jednalo o zvýšení ceny o cca 2 Kč. Ale obecná nálada a to, že pro některé pravidelně dojíždějící i to může být dost peněz (tak jak jsme to zažili mi, tak člověk platí za lístek při každém přestupu), nastartovaly občanské nepokoje. Zaujala mě jedna glosa, kde se zmiňovalo, že zvyšovaní jízdného bylo plánováno už na únor. To bylo také včas oznámeno. Ovšem od této myšlenky se v dané chvíli upustilo, aby to neovlivnilo inflaci (nebo tak něco). Toto zvýšení přišlo najednou a nečekaně. Takže lze spekulovat, že kdyby ke zvýšení ceny došlo v únoru, že by se tyto protesty nekonaly.
Ty se potom přelily do dalších měst po celé Brazílii. Většina z nich byla pokojná, ale všude se našlo několik agresorů, rozbíjejících okolí. Nejvíce se protestovalo ve velkých městech, kdy hlavním motorem byla střední třída.
Dost fotek a článků lze najít na webu BBC. Protesty v Sao Paulu, Rio de Janeiru, ale také třeba v Porto Alegre, v Riu a Brasilii a dalších místech. Co bylo zajímavé tak i v Novo Hamburgo. Pohled brazilských přátel byl ale poněkud skeptický, tak nějak český :), že se Novo Hamburgo přidává, jen aby ukázalo nějakou solidaritu a že se moc lidí nesešlo a o nic nejde.

Zpět ještě k tématům protestů. Velkým byla kritika korupce, zadlužování země, špatné zdravotnictví a školství. Tedy to veřejné. Soukromé je na (řekl bych) špičkové úrovni, ale je třeba mít hodně peněz. V tomhle ohledu byla příkladem pro mladé lidi, se kterými jsem se setkal, Kuba. Coby stát, kde je zdravotnictví na velmi dobré úrovni a zadarmo.
Dále pak je to kritika špatných investic veřejných prostředků - terčem se stala především výstavba fotbalových stadiónů pro mistrovství světa příští rok, kdy byl postaven například nový stadion v Brasilii, hlavním městě, které ale nemá prvoligový tým nebo v Manausu, který je na tom obdobně a hlavně je zahrabán někde daleko v džungli. Stejně jako velké investice nutné pro pořádání letních olympijských her v roce 2016.
Určitým způsobem napětí zvyšoval fakt, že se hrály fotbalové zápasy světového poháru, coby beta test stadionů a infrastruktury pro příští rok. Protestující s tím rozhodně nebyly v souladu. A nepomohlo ani prohlášení slavného Ronalda a ani Pelého, že světový pohár je velkou příležitostí pro Brazílii, jak se ukázat světu.

Po týdnu protestů, kdy média stála na straně politiků (velká média jsou vlastněna osobami napojenými na politiky), prezidentka Dilma Rouseff slíbila reformy a uvidí se, jak se jí je podaří naplňovat.

Úvahy a rekce lze nalézt také na českých webech. Poslechněte si reportáž Českého rozhlasu a podívejte na reportáž ČT či článek tamtéž.

Jsou to dva roky, kdy jsem v Brazílii pobýval, a už tehdy si hodně lidí, se kterými jsem se bavil, stěžovalo na předražené lístky MHD, vysoké daně a korupci. Mě se to zdálo mírně úsměvné, když lístek na MHD stál stejně jako v Brně, na stát vydělávali 4 měsíce, když u nás je to něco přes pět a s korupcí je to všude asi podobné, jen Brazílie je větší země a tak se jedná o větší sumy.
Ale to je pláč na špatném místě. Pobavil mě tenhle komiksový strip.

Pár linků... na další den

Zase pár odkazů, na které jsem tak poutí internetem narazil. A příspěvek po delší době znamená, že toho bude asi trochu více.

Jak vypadalo São Paulo před 100 lety. V tomto případě se jedná o trailer k filmu, ukazující budování São Paula, jehož předobrazem byl prý tehdejší Berlín.
Doba se velmi změnila, přes rok 1943, přes 60 léta až po dnešní shon, přeplněné metro a případně se podívat na dokument Sinfonia Urbana, jehož hlavním tématem je rychle běžící čas v metropoli.

Cestování a cestopisy z České televize a rozhlasu. V archivu se můžete podívat na Cestománii o Pantanalu, São Paulu, vodopády Iguacu, Bataypora a o karnevalu v Riu (když nám přes Velikonoce proběhl). A pak si poslechněte Casablancu z Českého rozhlasu o lásce k Brazílii.
A pak dva dokumenty z cyklu  Na Cestě o Ouro Pretu v Minas Gerais a o Rio de Janeiru. Tyto dokumenty jsou (pravděpodobně) z tohoto roku, takže celkem čerstvé.

Když jsem slyšel od přátel v Brazílii vysvětlení důvodu, proč elektrické dráty
jsou vedeny na stožárech nad hlavami a nejsou zakopány pod zemí, uchechtával jsem se, jaké poměry tam mají. Nedávno jsem si ale přečetl, že stejnou praktiku zavedli i čeští zloději (zloději vytrhávali na Příbramsku elektrické kabely ze země autem).V Brazílii to měli o to jednodušší, že tam nemají zámrznou hloubku a tak když se kabely zakopávali, tak asi ne tak hluboko jako u nás.

Do zpráv se u nás dostane Brazílie asi jen tragédií nebo divností. To, že z elektrických drátů pršeli pavouci, mě ale přišlo pěkné.
Japonci zase našli v moři "nedaleko" břehů Rio de Janeira kusy žuly, která musela být podle všeho zformována na suché zemi. Vědci se domnívají, že by mohlo jít o zbytky potopeného kontinentu a nález označují jako brazilskou atlantidu.
A pak tu mám jeden strip z mého oblíbeného Um sábado qualquer, kde autor vydává komiksové stripy, které si často dělají legraci z náboženství. Zde jde o vtip na candomblé, tedy afro-brazilské náboženství, které je především na severu Brazílie rozšířeno. V této diplomové práci najdete pěkné shrnutí podstaty. Případně ve zkrácené podobě na stránkách travel digest. Zpět ke stripu. Vyznavači tohoto náboženství nechávají často na ulicích láhve šampaňského či rozsypávají popcorn, prý pro duchy ulice. Zde tedy v textu představitel božstva (jeden z Orixás - uctívaných bohů) přináší na pomyslný olymp ostatním bohů, co mu jeho vyznavači nechali a říká "Pánové, tak tady to je, dneska je pití na mě." a egyptský bůh odpovídá "Na tohle jsem měl myslet".

Z trochu vážnějších témat je imigrace do Brazílie. Do Brazílie emigrují lidé z Haiti,  Bangladéše, Pakistánu... Životní podmínky nelegálních imigrantů jsou ovšem těžké a s ne příliš světlými vyhlídkami.

A Brazílie se pouští do pěstování oliv - takže za chvíli už asi ne olivy z Itálie a Řecka, ale pěkně zámořské.

Docela jsem si teď oblíbil krátké skeče na youtube od produkční skupiny Porta dos Fundos. Jedná se o krátká vtipná videa na rozličné témata. Videa vytvářejí od léta 2012. Můžete zkusit třeba video Parabéns - pro představu - lze zapnout anglické titulky (i když automatického překladu, takže ne úplně perfektní).

Stejně jako u nás jsou v oběhu plechovky a lahve Coca Coly perzonalizovány jmény, je tomu stejně i v Brazílii. Jen tam jmen v oběhu je několikanásobně více než u nás. Takže další z vtipných videí mířilo na to, že některá jména jsou lepší než jiná.
Coca Cola celkem rychle reagovala a jména zmíněná ve skeči na plechovky přidala.

A pak ekologické téma - indiánská populace v deštných pralesech. Přehrada Belo Monte se přes jejich protesty a protesty ekologických hnutí  z celého světa staví a pravděpodobně to nikdo nezastaví. Ale indiáni to nevzdávají a protestují.

Audio-video střípky

Tak nějak jsem po dlouhé době měl trochu času si odpoledne sednout k počítači a trochu bloumat po internetu. A z toho se většinou vyklube téma Brazílie.
Narazil jsem na dva dokumenty na youtube, které mne zaujaly. Oba jsou v angličtině a je z nich cítit, jak bych to řekl, americký pohled na věc, ale určitě přináší některé zajímavé postřehy.
První se jmenuje  Brazil - An Inconvenient History a popisuje otroctví v Brazílii, to jak se s otroky zacházelo během přepravy, jakou práci dělali, komentuje vznik quilombos a tak podobně.

Druhý, pro mě zajímavější, je dokument Ross Kemp on Gangs - Gangs In Rio de Janeiro, který je součástí většího cyklu stanice Skyone. Hodně zajímavých záběrů, jak výcviku policie, chování policie, rozhovorů s členy gangů, hodně zajímavá návštěva věznice a další. Je to určitě tendenční pohled na věc, ale střípky zajímavé (bohužel se původní video ztratilo z youtube).