Výlet do Triunfo

Léto se nám tu pomalu překuluje k podzimu a většinu dní tu už člověk nezažívá takové "abafado" (dusno), jako tomu bylo před měsícem. Ono je Novo Hamburgo tak trochu zastrčené v údolí a tak letní slunko tu zajistí výheň, ale není moc větru, který by osvěžil. Teď tu docela často prší a místní se shodují, že takhle deštivý konec léta tu už nezažili pěkně dlouho (možná i nikdy).

Po jednom víkendu, stráveném lehkým nic neděláním, následoval víkend strávený na chatě kolegyně z práce v São Francisco de Paula Dá se říct, že střední-vyšší třída tu často má jednu chatu na pláži pro letní měsíce a jednu chatu někde v horách Serra Gaúcha, kam jezdí, když už klima není tak teplé nebo když si chtějí užít "přírody". Ono tedy i tam platí, že veškeré pozemky v dohledu jsou privátní, takže jakéko-li vycházky po okolí je podnikají docela obtížné a užívání si přírody tak obsahuje především dělání si churrasca na zahradě. No, ale hlavní potíž víkendu byla, že celý propršel a tak se žádné masové žroutsvtí nekonalo a zůstalo u sezení na gauči a koukání na fotbal.

Triunfo

Minulý týden to bylo s víkendovým počasím o poznání lepší a my se rozhodli, že už je čas se zase podívat trochu po okolí. Docela dost informací o různých městech, městečkách a jiných místech lze čerpat z fóra Skyscaper City a tam jsme také našli zmínku o městu Triunfo. To leží nějakých 70 km západně od Porto Alegre, má kolem 25 tisíc obývatel a podle Wikipedie je to nejbohatší město Brazílie, co se týče hrubého domácího produktu. Možná na tom něco bude, protože i když ulice a chodníky byly vyspravováný brazilským způsobem tipu "nějaká ta díra se snese", tak městečko působí upraveným dojmem. Ono bohatsví kraje plyne z umístění obří chemičky Polo (dnes patřící společnosti Braskem). Ta se nachází asi 50 km od Triunfa a při cestě kolem byste si jí asi ani nevšimli, protože je šikovně schovaná v lese.

Informativně

Do Triunfa jezdí autobusové linky společnosti Fátima a to z Porto Alegre přes Canoas. V Canoas jsme měli trochu problém s nalezením místa, odkud autobusy jezdí, protože autobusové nádraží je tam jakési zchátralé. Některé linky, a i ta naše, jezdí s autobusové zastávky MHD před nádražím.
Chtěli jsme se také dostat do areálu Pola, protože je uváděné, že tam je umístěn ekologický park. Přímo do areálu jezdí z Triunfa několik autobusů denně, které objíždí celý areál a mohou vás vysadit přímo u parku. My jsme ovšem tenhle autobus prošvihli a tak jsme se nechali odvést na odbočku z hlavní silnice autobusem mířícím zpět do Porto Alegre. Pak je to k továrně asi 2,5 km podél dvouproudové (ovšem přes víkendy téměř prázdné) silnice.

Subjektivně

Náš plán byl dostat se dopoledne do Triunfa, projít si město, a pak se vydat na procházku do přírodní rezervace v areálu chemičky. První část se povedla celkem na jedničku. Po troše hledání jsme a chvilkovém naštvání, že jsme nestihli zastavit autobus (tady se na všechny autobusy mává, sami od sebe nezastaví), jsme se ale nakonec do Triunfa dostali.
První naší zastávkou byla lancheria (rychlé občerstvení), kde jsme si dali kafe a popovídali si s mluvným místním obyvatelem, od kterého jsme se dozvěděli, že komunismus je zlo (což je tu názor, který není až tak často slyšet) a že nás za chvíli očipují. 
Vlastní Triunfo mě mile překvapilo. Jeho střed je pěkně renovovaný a všechny historické stavby vypadají udržovaně. Střed tedy znamená několik ulic kolem náměstí Benta Gonçalvese. Ovšem mají svůj půvab, vydlážděné kočičími hlavami, lemované jedno patrovými domky, mezi něž je tu a tam zamíchaná nějaký z koloniálních dob. V Triunfu se Bento Gonçalves narodil a také tu byl, po prohrané bitvě Batalha do Fanfa v roce 1836, zajat. Díky tomu tu má na náměstí svoje muzeum, ovšem v době naší návštěvy bylo jako na potvoru v rekonstrukci a ani turistické informace, které měly část sbírky vystavovat, zrovna nefungovali.
Náladu jsme si tak šli spravit na břeh řeky, podél kterého vede sice krátká, ale příjemná promenáda. Také odsud jezdí přívoz do městečka São Jerónimo na druhé straně řeky.
Protom co jsme si prošli střed města, rozhodli jsme se zjistit, kde leží onen přírodní park. Ještě jsme netušili, že je to 50 km daleko a že tam dnes už nic nejede. Vše nám nakonec vysvětlil místní gaúcho popíjející chimarrão. Co nevěděl a co nám vysvětlila až ochranka areálu petrochemičky bylo, že přírodní park je povětšinou během víkendů zavřený. No a tak jsme bohužel neviděli kapybary.
Sluníčko pražilo, my stáli na rozpáleném asfaltu, vedle nás hořely věže chemičky a další autobus měl jet až za 4 hodiny. Bohudík nás ale zachránili ztracení rybáři, kteří jeli směr Porto Alegre, ale ztratili se cestou a dojeli k chemičce. Naložili nás mezi úlovky a dovezli nás až do Canoas.

Krátce o návštěvě Porto Alegre

Protože jsme měli málo sezení v autobuse a brzkého vstávání, rozhodli jsme se vydat do Porto Alegre na trhy, které se tam pořádají každou neděli v parku Farroupilha a kde najdete různé řemeslné výrobky od místních a také od indiánů. Součástí je také bleší trh.
Pro procajdání parkem jsme si ještě dali návštěvu galerie moderního umění centra Santander, kde zrovna probíhala výstava File Site - interakce člověka s počítačem. Mě to bavilo :) (něcí galerie z výstavý na Flickru).


Na fotky se můžete podívat na http://chalda.yc.cz/foto/brazil/triunfo/.