Cizinec, který se zdržuje na území Brazílie delší dobu než 30 dnů, má povinnost svůj pobyt nahlásit na Federální policii. Po nahlášení pobytu se tu můžeme zdržovat po dobu dalších 2 měsíců (dohromady tedy 3) a potom může požádat (vyplněním patřičného formuláře) o prodloužení turistického pobytu o 3 měsíce a strávit tak dohromady v jednom kalendářním roce v Brazílii až 6 měsíců.
Tohle jsme alespoň pochopili ze stránek federální policie a ministerstva zahraničních věcí. Z Verčiných zkušeností zatím můžu poreferovat o proceduře nahlašování pobytu po prvním měsíci na policii v Porto Alegre. Tam jí odbyli s tím, proč tam chodí teď a že má přijít až těsně před koncem 90 denní lhůty s vyplněným formulářem (který ji dali) a 60 reály na poplatek. A když se zeptala, co když do uplynutí této doby odjede z Brazílie třeba do Argentiny a pak se vrátí, odpověděli jí, že má prostě přijít po uplynutí 3 měsíců od doby nového vstupu do země. To kdy člověk do země vstoupil zjistí jednat z razítka v pasu a druhak z papírku, který člověk vyplňuje při vstupu do země a udává tam datum vstupu a důvod cesty.
No, holt tu nic příliš nestresují. V dobrém i špatném.
Já jsem trochu jiný případ, protože jsem dostal dočasná studentská víza. Veškerou byrokracii toho se týkajícípořešil Aiesec, který je studentskou organizací a dodává sem tak "studenty" na stáž. Pro mě tedy povinnost nahlášení do 30 dnů platila a zároveň jsem musel zaplatit 200 reálů na poplatky a vyřízení RNE (kartičky registro numero de estrangeiros). Nafotili si mě ze všech stran a odebrali otisky ze všech prstů, které mám.
Jako stážista tady také nedostávám plat přímo od zaměstnavatele, ale dostávám jeho část ve formě kapesného od Aiesecu.
Pracovní povolení
V Brazílii je možné získat pracovní povolení buď s krátkodobými vízy nebo dostat pracovní víza. Krátkodobá víza mohou ale studenti, pedagogové, novináři, vědec, umělci a podobně. Dočasná víza nelze prodloužit a možná je nemůže člověk dostat ani víckrát za život.Získat pracovní povolení a tedy pracovní víza z České Republiky je celkem komplikované. Aby je člověk získal, musí si ho vyžádat podnik/společnost, který ho chce zaměstnat z Brazílie (tam je samozřejmě pro podnik ta podmínka, že pro dané místo není žádný brazilský uchazeč) a poslat mu pozvání předem do České Republiky. Vyřídit už pozvání samo o sobě je pro podnik celkem administrativně složité. Už já, který přijel jen na studijní stáž, jsem z Brazílie obrdžel 4 papíry, různými způsoby deklarujícími, že můžu dostat dočasná víza.
Jakáko-li víza je možné obdržet "pouze v zemi původu", tedy pro Čecha pouze na Brazilské ambasádě v Praze. V samotné Brazílii to nejde. Holčinu z Polska, se kterou jsem se potkal na ubytovně, chtěl její zaměstnavatel zaměstnávat i po skončení stáže přes Aiesec. Trvalo mu ale půl roku než ji zajistil pracovní povolení. V tom byl zahrnut i čas na to, aby si mohla zajet pro víza "pouze" do sousední Uruguaye a nemusela pro ně jet až do Polska.
Pro to, aby člověk měl nějakou šanci získat pracovní povolení, musí obecně (ve většině případů) splňovat následující podmínky:
- Být odborníkem ve svém oboru - tedy mít dobré resumé zkušeností v CV (a podle všecho musí mít alespoň 2 roky praxe).
- Je domluveno, že v Brazílii zůstane delší dobu (několik let).
- Počítá s tím, že od počátku komunikace s Brazilskou stranou a doubou než dostane doklady uplyne alespoň půl roku.
Doklady
Co jsem si byl zařídit já jako zahraniční stážista:- RNE - registro nacional de estrangeiros - je ID karta (tedy občanka) pro cizince. Tu vám vystaví na Federální policii, kdy předtím zaplatíte R$200 na administrativní poplatky. Vezmou vím otisky prstů ze všech rukou a za odměnu vám dají útržek papíru simulující dočasnou občanku a rozloučí se s vámi se slibem, že do 6 měsíců vám vystaví opravdovou ID kartičku, kterou se jim, podle zkušeností, nepodaří vystavit ani do doby jednoho roku.
- CPF - cadastro de pessoas físicas - je identifikační číslo, které bych přirovnal k našemu rodnému číslu a pokud chcete něco zařídit, objednat či pronajmnout, vždy ho po vás budou chtít. Dokonce je standardem vyžadovat ho při placení přes internet. Přes tohle číslo se dá totiž zjistit, jestli nemáte někde nějaké dluhy a zda jste zaplatil včas třeba nájem nebo splátky na novou televizi. Cizinci s vízem a RNE by ho snad měli bez problémů vystavit. Stará se o to Ministério de Fazenda.
- Bankovní účet - pro ten potřebujete předchozí dva dokumenty, cestovní pas a potvrzení o trvalém bydlišti v Brazílii. To Vám může vystavit v podstatě asi kdoko-li, kdo vlastní nějakou nemovitost. Ovšem otevření účtu (alespoň v mém případě) není úplně automatické a záleží na bankovním úředníkovi, zda má náladu babrat se s cizincem.
Ještě jen tak pro zajímavost přidám něco k zahraničním platbám. Sice jsem ji nakonec neuskutečnil, ale odkazy mohou být dobrým výchozím bodem pro další hledání:
http://br.answers.yahoo.com/question/index?qid=20100629120048AAKWWbx
http://swift-codes.blogspot.com/search/label/Swift%20Codes%20Brazil - Sim karta - tady ji říkají chip a na jihu jsou asi 3 hlavní operátoři - Oi (dříve to byl Brazilský Telecom - něco podobného jako u nás bylo s O2), Claro a Vivo. Co mě překvapilo byl fakt, že pro získání chipu se musí člověk úplně odlegitimovat - RNE, pas, CPF...
V současné době operátoři nabízejí akce, pravděpodobně z důvodu přetažení zákazníků, a ta čítá možnost po 3 měsíce volat do stejné sítě za velmi nízké ceny.
Podpisovací mánie
Co je tady pro mne zajímavé je způsob, jakým je ověřována každá smlouva/dokument. Není to jako v Čechách, kde stačí podpis. Tady je třeba donést potvrdit platnost dokumentu k notáři. Každý člověk se může u nich zaregistrovat a oni pak ověřují platnost podpisu. Taková kancelář, kde se potvrzují podpisy, vypadá spíš jako banka či pojišťovna. Člověk si u vchodu vezme čekací lísteček a když na něj dojde řada, může k okénku, kde mu vše za poplatek oštemplují.Tak třeba, předtím než jsem šel do banky, bylo třeba ověřit pravost dokumentu, kterým paní majitelka studentské ubytovny, kde jsem bydlel, stvrzovala, že u ní bydlím. Dokument, který podepsala, jsem zanesl k notáři, kde na základě jejího jména a CPF čísla zkontrolovali autenticitu podpisu a vše řádně okolkovali. Stejnou proceduru ale s mým podpisem jsem prošel, když jsem si chtěl od realitní kanceláře pronajmout byt. Pěkně s podepsanou smlouvou k notáři, tam se nechat zaregistrovat, vyfotit, několikrát se podepsat, zaplatit a nechat oštemplovat.
Tohle všechno se děje prý proto, aby člověk nemohl popřít, že to byl on, kdo dokument podepsal. Což se tu prý před zavedením tohohle systému stávalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat