Internetové střípky III.

Chtěl bych přidat pár odkazů na multimediální obsah více méně o Brazílii:

Moc pěkná prezentace o Brazílii, plná obrázků, představující Brazílii jako zemi a to, co je pro její jednotlivé části typické. Vytvořena jedním Aiesecářem, který je na stáži v Bulharsku:
https://prezi.com/secure/7973f685dffe6e0a22a9be8fda785c74982f3c8c

O Češích v Brazílii. Oba příspěvky jsou zároveň anoncí na výstavu České stopy v Brazílii na Pražském Hradě:
http://www.ct24.cz/kultura/101750-kubitschek-ci-san-juan-nepomuceno-ceske-stopy-v-brazilii
http://www.rozhlas.cz/_audio/cesi-v-brazilii-den-pred-zahajenim-stejnojmenne-vystavy-po-stopach-misionaru-princezen-vojaku-i-obycejnych-vysidlencu-z-ceskych---02139307.mp3

Trochu mimo
Rozhovor s Mexičankou o tom, co jí přijde divného na Polsku. Věci jako nezouvání bot, když člověk přijde do bytu, jsou stejné jako tady:
http://polandia.wp.tv/en/index.html?ticaid=6b245#m663054

Život bez ledničky

Už je to pěkná řádka dní, kdy jsem sem nic nenapsal. Mělo to několik důvodů, kdy mezi hlavní patří, že jsem byl měsíc bez připojení k internetu a tak bez spojení se světem. V krátkosti tu teď zkusím shrnout, co je tu nového.

Když začnu obecnějšími tématy, tak do práce stále chodím, už se mi podařilo se mírně pohádat se šéfem a na druhou stranu jsem dostal pochvalu od kolegů za svůj kód.
3 měsíce v práci už uběhli a tak to začíná být trochu rutina. Zvlášť když se často spíše bastlí, než píše slušivý a znovupoužitelný kód. Osobně pak mám ještě problémy s bezpečností aplikací (je to děs), nevaliditou html (nikoho to nezajímá), nepoužíváním frameworku pro práci (používá se polo-framework napsaný někým před 3-mi lety a není čas ho zlepšovat) a plánováním práce (které v podstatě není). Na druhou stranu kolegové jsou fajn a všemožně mě pomáhají a celkově kolektiv je supr. Trochu problémem je, že moje Portugalština teď ustanula na mrtvém bodě a tak to s komunikací je často složité.

Stěhování

Protože jsem začal očekávat přílet Veroniky, bylo na čase poohlédnout se po nějakém společném bydlení. Na studentské ubytovně by sice bylo možné bydlet, ale bylo by to v porovnání s podnájmem bytu o dost dražší - ubytovna pro 2 by stála 700 reálů na měsíc a garsonka stojí se vším všudy kolem 500 reálů.
Ovšem sehnat garsonku nebylo vůbec lehké. Hlavním problémem bylo, že tu chceme zůstat (asi) jen na 6 měsíců a většina lidí chce pronajmout byt nejméně na rok. Nakonec se ale ozvala paní z realitní kanceláře, že by pro mě něco měla a po trochu obtížnějším vyjednávání, kdy jsem zapojil crazy kolegu Saula a oba šéfy, jsem nakonec dostal klíče od nového bydliště.

Inzerátů nabízejících podnájmy je tady celkem dost. Většinou na stránkách realitních kanceláří např. http://www.sinuelo.net popřípadě existuje na univerzitě Feevale studentská nástěnka: http://aplicweb.feevale.br/classificados.
Realitní kanceláře tu ale fungují trochu jinak než u nás. Pronajímateli totiž poskytují službu na klíč. Pronajímatel zajde do realitky, řekne že má nemovitost k pronájmu a už se o nic dalšího nestará a nechá všechno na realitce, popřípadě na více realitkách. Když je pak nemovitost pronajata, tak realitka posílá peníze pronajímateli a strhává si z dané částky každý měsíc nějaké procento. Ovšem řešení veškerých problémů s nájemcem má stále na starosti realitní kancelář. Ta zajišťuje také smlouvu, nahlášení a opravu chyb atp.

Zajímavé také je, že když jsme si byli prohlédnout byt, kam jsme se nakonec nastěhovali, tak to nebylo tak, že by s náma šla paní z realitky, ale dostali jsme klíče a 2 hodiny času na to je vrátit. Tohle souvisí asi také s tím, že téměř veštkeré podnájmy přes realitky jsou bez jakéhoko-li vybavení. Takže když jsme vešli prohlédnout si byt, tak nás čekaly jen holé stěny a nápis "aluguel (k pronájmu)" za oknem.
Vybavený, či částečně vybavený, podnájem se dá sehnat, když člověk hledá společný podnájem někde v bytě, kde už bydlí více lidí. To je ubytování typu "republica" [hepúblika]. Ještě zmíním, že garsonky jsou tu označovány buď jako kitchenette nebo jako JK, což prý pochází od pana prezidenta Juscelina Kubitscheka, který tu začal se sociálním bydlením.

Drobným problémem při pronájmu bytu přes realitní kancelář je fakt, že člověk musí mít ručitele s nemovitostí (nebo častěji dva). To jsem neměl (i když šéfové v práci vypadali celkem ochotně, ovšem neměli v daný čas potřebné dokumenty) a tak jsem to musel vyřešit složením zálohy v ceně 8 nájmů, kterou bych měl po roce dostat zpět. Celá peripetie s vyřízením všech věcí kolem nájmu trvala 3 týdny.

Vybavčo a první dny na novém privátě

Protože privát obsahoval jen holé stěny - legrační bylo, že v koupelně dokonce chyběla sprcha, což znamenalo, že ze stěny čouhala jen trubka - bylo třeba popřemýšlet nad tím, jak ho co nejlevněji vybavit. Celkově mám tedy dojem, že v Čechách se dají použité věci sehnat jednodušeji a levněji než tady. Ovšem po troše snahy jsem našel bazar s nábytkem, kde jsem pořídil stůl a některé další vybavení jsem dostal zapůjčené od laskavých kolegů. Z toho je asi nejpodstatnější postel od bývalého kolegy Rafaela.
Se stěhováním a s instalací záležitostí jako je sprcha a plynová bomba ke sporáku (sporák byl jediná vyjímka, která tu už byla) mi pak pomáhali kolegové Rafael, Filipe a Saulo. Plán byl vymyšlen ve stylu - vypijeme pivo, našroubujeme žárovku, vypijeme další pivo, půjdem se podívat, jak tam patří ta sprcha... - ovšem celkový dojem byl trochu pokažen tím, že nefungovala elektrika. Tady je tak nějak normální, že elektrika se platí předem a tak je potřeba zaplatit a oni to po pár dnech nahodí. Musel jsem se tak první týden sprchovat ve studené vodě při světle svíček. Pěkná romantika.
Zase jsem díky tomu vyhrál pozvání od Rafaela na víkend k němu domů, kde jsem se mohl osprchovat v teplé vodě a dostal jsem k obědu Strogonoff. K tomu bych jen poznamenal, že je zajímavé, že k tomu často servírují krom rýže ještě na drobno nakrájené "nudličky" brambor. Jsou to takové nudličkové chipsy.

Stěhování a instalace zařízení se poprvé plně nepovedla a tak jsme naplánovali oslavu zavedení světla ve čtvrtek, ještě předtím než měla dorazit Verča. Elektriku do té doby sice zprovoznili, ale byl tu nějaký problém v rozvodech, takže nesvítila světla a tak jsme museli slavit při svíčkách. Díky oslavě a trochu toho hluku, jsem si hned v prvním týdnu podnájmu vysloužil pokárání od paní domácí (Ta je paní domácí profesionálkou, tedy má to jako práci a bývá každý všední den od 8 do 18 tady v domě a stará se něj. To je tady v činžácích celkem normální.), nevraživé pohledy sousedů a papír s domovním řádem pode dveřmi.

Hurá, Verča je tu!

Po delším rozhodování, kdy sem přijede (zvláště kvůli shánění práce), Verča přijela a tak tu teď válčíme radostněji ve dvou. Hlavní změnou, která mě teď napadá, je existence květin v pokoji :-)
Jak to je tady všechno doopravdy si teď můžete přečíst na jejím blogu, který začala psát:
http://fricco-brasil.blogspot.com

Když odkážu přímo na články, tak to je cesta a první postřehy z Novo hamburgo a Porto Alegre, společně s fotkami:
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/13-10-2010.html
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/14-10-2010.html
http://chalda.yc.cz/foto/brazil/portoAlegreVerca/
http://chalda.yc.cz/foto/brazil/portoAlegreVercaKyticky/

A pak něco po týdnu pobytu tady:
http://fricco-brasil.blogspot.com/2010/10/20-10-2010.html

V zajetí úřednicekého šimla

Chtěl bych zkusit trochu schrnout informace týkající se všeho možného "papírování", se kterým jsem se tu setkal.

Cizinec, který se zdržuje na území Brazílie delší dobu než 30 dnů, má povinnost svůj pobyt nahlásit na Federální policii. Po nahlášení pobytu se tu můžeme zdržovat po dobu dalších 2 měsíců (dohromady tedy 3) a potom může požádat (vyplněním patřičného formuláře) o prodloužení  turistického pobytu o 3 měsíce a strávit tak dohromady v jednom kalendářním roce v Brazílii až 6 měsíců.
Tohle jsme alespoň pochopili ze stránek federální policie a ministerstva zahraničních věcí. Z Verčiných zkušeností zatím můžu poreferovat o proceduře nahlašování pobytu po prvním měsíci na policii v Porto Alegre. Tam jí odbyli s tím, proč tam chodí teď a že má přijít až těsně před koncem 90 denní lhůty s vyplněným formulářem (který ji dali) a 60 reály na poplatek. A když se zeptala, co když do uplynutí této doby odjede z Brazílie třeba do Argentiny a pak se vrátí, odpověděli jí, že má prostě přijít po uplynutí 3 měsíců od doby nového vstupu do země. To kdy člověk do země vstoupil zjistí jednat z razítka v pasu a druhak z papírku, který člověk vyplňuje při vstupu do země a udává tam datum vstupu a důvod cesty.
No, holt tu nic příliš nestresují. V dobrém i špatném.

Já jsem trochu jiný případ, protože jsem dostal dočasná studentská víza. Veškerou byrokracii toho se týkajícípořešil Aiesec, který je studentskou organizací a dodává sem tak "studenty" na stáž. Pro mě tedy povinnost nahlášení do 30 dnů platila a zároveň jsem musel zaplatit 200 reálů na poplatky a vyřízení RNE (kartičky registro numero de estrangeiros). Nafotili si mě ze všech stran a odebrali otisky ze všech prstů, které mám.
Jako stážista tady také nedostávám plat přímo od zaměstnavatele, ale dostávám jeho část ve formě kapesného od Aiesecu.

Pracovní povolení

V Brazílii je možné získat pracovní povolení buď s krátkodobými vízy nebo dostat pracovní víza. Krátkodobá víza mohou ale studenti, pedagogové, novináři, vědec, umělci a podobně. Dočasná víza nelze prodloužit a možná je nemůže člověk dostat ani víckrát za život.
Získat pracovní povolení a tedy pracovní víza z České Republiky je celkem komplikované. Aby je člověk získal, musí si ho vyžádat podnik/společnost, který ho chce zaměstnat z Brazílie (tam je samozřejmě pro podnik ta podmínka, že pro dané místo není žádný brazilský uchazeč) a poslat mu pozvání předem do České Republiky. Vyřídit už pozvání samo o sobě je pro podnik celkem administrativně složité. Už já, který přijel jen na studijní stáž, jsem z Brazílie obrdžel 4 papíry, různými způsoby deklarujícími, že můžu dostat dočasná víza.
Jakáko-li víza je možné obdržet "pouze v zemi původu", tedy pro Čecha pouze na Brazilské ambasádě v Praze. V samotné Brazílii to nejde. Holčinu z Polska, se kterou jsem se potkal na ubytovně, chtěl její zaměstnavatel zaměstnávat i  po skončení stáže přes Aiesec. Trvalo mu ale půl roku než ji zajistil pracovní povolení. V tom byl zahrnut i čas na to, aby si mohla zajet pro víza "pouze" do sousední Uruguaye a nemusela pro ně jet až do Polska.

Pro to, aby člověk měl nějakou šanci získat pracovní povolení, musí obecně (ve většině případů) splňovat následující podmínky:

1. Být odborníkem ve svém oboru - tedy mít dobré resumé zkušeností v CV (a podle všecho musí mít alespoň 2 roky praxe).
2. Je domluveno, že v Brazílii zůstane delší dobu (několik let).
3. Počítá s tím, že od počátku komunikace s Brazilskou stranou a doubou než dostane doklady uplyne alespoň půl roku.

Doklady

Co jsem si byl zařídit já jako zahraniční stážista:

• RNE - registro nacional de estrangeiros - je ID karta (tedy občanka) pro cizince. Tu vám vystaví na Federální policii, kdy předtím zaplatíte R$200 na administrativní poplatky. Vezmou vím otisky prstů ze všech rukou a za odměnu vám dají útržek papíru simulující dočasnou občanku a rozloučí se s vámi se slibem, že do 6 měsíců vám vystaví opravdovou ID kartičku, kterou se jim, podle zkušeností, nepodaří vystavit ani do doby jednoho roku.
• CPF - cadastro de pessoas físicas - je identifikační číslo, které bych přirovnal k našemu rodnému číslu a pokud chcete něco zařídit, objednat či pronajmnout, vždy ho po vás budou chtít. Dokonce je standardem vyžadovat ho při placení přes internet. Přes tohle číslo se dá totiž zjistit, jestli nemáte někde nějaké dluhy a zda jste zaplatil včas třeba nájem nebo splátky na novou televizi. Cizinci s vízem a RNE by ho snad měli bez problémů vystavit. Stará se o to Ministério de Fazenda.
• Bankovní účet - pro ten potřebujete předchozí dva dokumenty, cestovní pas a potvrzení o trvalém bydlišti v Brazílii. To Vám může vystavit v podstatě asi kdoko-li, kdo vlastní nějakou nemovitost. Ovšem otevření účtu (alespoň v mém případě) není úplně automatické a záleží na bankovním úředníkovi, zda má náladu babrat se s cizincem.
  Ještě jen tak pro zajímavost přidám něco k zahraničním platbám. Sice jsem ji nakonec neuskutečnil, ale odkazy mohou být dobrým výchozím bodem pro další hledání:
  http://br.answers.yahoo.com/question/index?qid=20100629120048AAKWWbx
  http://swift-codes.blogspot.com/search/label/Swift%20Codes%20Brazil
• Sim karta - tady ji říkají chip a na jihu jsou asi 3 hlavní operátoři - Oi (dříve to byl Brazilský Telecom - něco podobného jako u nás bylo s O2), Claro a Vivo. Co mě překvapilo byl fakt, že pro získání chipu se musí člověk úplně odlegitimovat - RNE, pas, CPF...
  V současné době operátoři nabízejí akce, pravděpodobně z důvodu přetažení zákazníků, a ta čítá možnost po 3 měsíce volat do stejné sítě za velmi nízké ceny.

Podpisovací mánie

Co je tady pro mne zajímavé je způsob, jakým je ověřována každá smlouva/dokument. Není to jako v Čechách, kde stačí podpis. Tady je třeba donést potvrdit platnost dokumentu k notáři. Každý člověk se může u nich zaregistrovat a oni pak ověřují platnost podpisu. Taková kancelář, kde se potvrzují podpisy, vypadá spíš jako banka či pojišťovna. Člověk si u vchodu vezme čekací lísteček a když na něj dojde řada, může k okénku, kde mu vše za poplatek oštemplují.
Tak třeba, předtím než jsem šel do banky, bylo třeba ověřit pravost dokumentu, kterým paní majitelka studentské ubytovny, kde jsem bydlel, stvrzovala, že u ní bydlím. Dokument, který podepsala, jsem zanesl k notáři, kde na základě jejího jména a CPF čísla zkontrolovali autenticitu podpisu a vše řádně okolkovali. Stejnou proceduru ale s mým podpisem jsem prošel, když jsem si chtěl od realitní kanceláře pronajmout byt. Pěkně s podepsanou smlouvou k notáři, tam se nechat zaregistrovat, vyfotit, několikrát se podepsat, zaplatit a nechat oštemplovat.
Tohle všechno se děje prý proto, aby člověk nemohl popřít, že to byl on, kdo dokument podepsal. Což se tu prý před zavedením tohohle systému stávalo.

Kerb v Dois Irmãos

Poslední záříjový víkend jsem strávil návštěvou městečka Dois Imrãos a výletem na Morro Santana u Porto Alegre.

Dois Irmãos

Do městečka dvou bratří mě pozval kolega Douglas, protože se tam o víkendu konal Kerb de São Miguel, což je festival "podobný" německému Oktoberfestu. Podobných akcí se tady na jihu Brazílie v městech s německým obyvatelstvem koná celkem dost. Většina se koná v září nebo v říjnu, ale můžou být i třeba na jaře jako je tomu ve Feliz. Asi nejznámější je potom v městech Blumenau (Santa Catarina) nebo Ingrejinha (RS), který se koná opravdu v říjnu přes několik dní.
Na tomhle typu festivalů tak jde především o konzumaci piva, i když se to všichni snaží zakrýt a tvrdí, že uchovávají tradice. Tady šlo o pivo Schin, které je teda nic moc. Pravda ale je, že víceméně typickou německou kuchyni ochutnat můžete a můžete se také zaposlouchat se do německých lidovek.
Jak to přišlo mě, tak celá akce vypadá trochu jako nějaký hudební festival u nás. Ulice centra jsou plné popocházejících lidí, kteří v hloučcích popíjejí pivo. A nemusí nutně platit to, že by si ho koupili u některého ze stánků. Často si přinesou svoje, coby levnější a v některých případech chutnější variantu. Na každém rohu pak stojí auto s otevřeným kufrem v němž je postavena jedna až několik reprobeden, ze kterých se linou různé druhy muziky. Každá skupinka u daného automobilu si dělá takovou soukromou oslavu v rámci celku. Na jevištích a pod stany pak hrají kapely na živo a to většinou buď nějaké německé "lidovky" a nebo bailão, což je (podle mě) taky dechovka, ale jen rychlejší. A zatím jsem vůbec nepochopil, jak se na to má tancovat. Pokud byste chtěli piva zkonzumovat opravdu hodně, tak máte možnost si zakoupit za ně přibližně R$ 50-60 permanentku, ke které dostanete tričko a pak můžete pít bez omezení.
Jak to asi tak vypadá v Dois Irmãos, se můžete kouknout na videu na youtube (je to náhodně nalezené video z předminulého roku): http://www.youtube.com/watch?v=w7lfnb7MqnU
No a protože jsem další den chtěl brzo ráno vyrazit na pěší výlet, tak jsem se ani neopil a moje účast končila s posledním odjíždějícím autobusem už v sedm večer, takže ten největší var a odvázané opilé Brazilky (to tvrdil Douglas :) jsem nezažil.

Morro Santana

V neděli jsem vyrazil na akci pořádanou sdružením Trilheros do Sul, což jsou lidi, kteří rádi chodí na treky a tak si na to založili sdružení. Dostal jsem se k nim náhodou, respektive mi pomohl strýček Google. Internet je v tomhle ohledu opravdu velmi fajn věc.
Tady na jihu Brazílie téměř nefunguje turistické značení, takže když chcete někam vyrazit, tak musíte buď mít velmi přesný popis cesty, od někoho kdo trasu už prošel nebo nejlépe jít s tím někým. Něco jako možnost koupit si pěknou turistickou mapu tady taky neexistuje, i když se na mapu prý někdy dá doptat se ve vesnicích či městech poblíž cesty. Takovou mapu jsem neviděl, takže stále nevím, co si pod tím mám představit. Padesátka Klubu českých turistů to ale asi nebude.
Takže protože jsem chtěl vyrazit někam na výlet, snažil jsem se najít někoho, kdo takhle chodí a zná cestu. Z Trilheros do Sul se vyklubala skupina trochu starších lidí - tak kolem 35 let - ale přátelská a bez problémů mě vzali mezi sebe. A nejen mě. Podobných případů, kteří se přidali přes internet nebo přes nějakého známého tam bylo více. Z cizinců já a jedna holčina z Peru.
Tahle akce měla oficiální název Morro Santana - Projeto trilha limpa a znamenalo to jít na výlet poblíž Porto Alegre s odpadkovým pytlem a trochu vyčistit okolí cesty. Bylo to pojato jako propagační akce sdružení, aby případně získali nějaké sponzory. Takže s námi šel i týpek z údržby města. Konečně někdo, kdo nevěděl, kde je Česká republika. Už jsem se začínal bát, že tu jsou všichni informovanější než třeba ve Francii nebo Španělsku :) A pro průchod trochu zanedbanější částí města byl domluven policejní doprovod. Ten teda s námi nakonec nešel, protože zrovna obědval :)
Dopoledne jsme absolvovali přednášku o přírodních rezervacích na jihu Brazílie. Ta se konala v informačním středisku přírodní rezervace Lami, které je asi 30 km od centra Porto Alegre. Ačkoli jsem zas tolik nerozuměl, tak mě zaujalo třeba to, že se tu z nějakého důvodu lidé domnívají, že Žlutou zimnici přenáší opice (ve skutečnosti ji přenášení nejvíc komáři), a tak je lidé v okolí rezervace zabíjeli a paní bioložka, která měla prezentaci, si stěžovala, že tento omyl je těžké lidem vysvětlit. Opice totiž na nemoc trpí podobně jako lidé a umírají na ní a proto je to asi důvod, proč jsou označovány za přenašeče.
Odpoledne jsme vyrazili avizovanou a nepříliš dlouhou výpravu na Morro Santana. Byla to příjemná vycházka z pěkným výhledem na Porto Alegre.
Na pár fotek se můžete podívat tady.

A moje fotky z celého víkendu jsou tady: http://chalda.yc.cz/foto/brazil/doisirmaos/