Jak vypadalo São Paulo před 100 lety. V tomto případě se jedná o trailer k filmu, ukazující budování São Paula, jehož předobrazem byl prý tehdejší Berlín.
Doba se velmi změnila, přes rok 1943, přes 60 léta až po dnešní shon, přeplněné metro a případně se podívat na dokument Sinfonia Urbana, jehož hlavním tématem je rychle běžící čas v metropoli.
Cestování a cestopisy z České televize a rozhlasu. V archivu se můžete podívat na Cestománii o Pantanalu, São Paulu, vodopády Iguacu, Bataypora a o karnevalu v Riu (když nám přes Velikonoce proběhl). A pak si poslechněte Casablancu z Českého rozhlasu o lásce k Brazílii.
A pak dva dokumenty z cyklu Na Cestě o Ouro Pretu v Minas Gerais a o Rio de Janeiru. Tyto dokumenty jsou (pravděpodobně) z tohoto roku, takže celkem čerstvé.
Když jsem slyšel od přátel v Brazílii vysvětlení důvodu, proč elektrické dráty
jsou vedeny na stožárech nad hlavami a nejsou zakopány pod zemí, uchechtával jsem se, jaké poměry tam mají. Nedávno jsem si ale přečetl, že stejnou praktiku zavedli i čeští zloději (zloději vytrhávali na Příbramsku elektrické kabely ze země autem).V Brazílii to měli o to jednodušší, že tam nemají zámrznou hloubku a tak když se kabely zakopávali, tak asi ne tak hluboko jako u nás.
Do zpráv se u nás dostane Brazílie asi jen tragédií nebo divností. To, že z elektrických drátů pršeli pavouci, mě ale přišlo pěkné.
Japonci zase našli v moři "nedaleko" břehů Rio de Janeira kusy žuly, která musela být podle všeho zformována na suché zemi. Vědci se domnívají, že by mohlo jít o zbytky potopeného kontinentu a nález označují jako brazilskou atlantidu.
A pak tu mám jeden strip z mého oblíbeného Um sábado qualquer, kde autor vydává komiksové stripy, které si často dělají legraci z náboženství. Zde jde o vtip na candomblé, tedy afro-brazilské náboženství, které je především na severu Brazílie rozšířeno. V této diplomové práci najdete pěkné shrnutí podstaty. Případně ve zkrácené podobě na stránkách travel digest. Zpět ke stripu. Vyznavači tohoto náboženství nechávají často na ulicích láhve šampaňského či rozsypávají popcorn, prý pro duchy ulice. Zde tedy v textu představitel božstva (jeden z Orixás - uctívaných bohů) přináší na pomyslný olymp ostatním bohů, co mu jeho vyznavači nechali a říká "Pánové, tak tady to je, dneska je pití na mě." a egyptský bůh odpovídá "Na tohle jsem měl myslet".
Z trochu vážnějších témat je imigrace do Brazílie. Do Brazílie emigrují lidé z Haiti, Bangladéše, Pakistánu... Životní podmínky nelegálních imigrantů jsou ovšem těžké a s ne příliš světlými vyhlídkami.
A Brazílie se pouští do pěstování oliv - takže za chvíli už asi ne olivy z Itálie a Řecka, ale pěkně zámořské.
Docela jsem si teď oblíbil krátké skeče na youtube od produkční skupiny Porta dos Fundos. Jedná se o krátká vtipná videa na rozličné témata. Videa vytvářejí od léta 2012. Můžete zkusit třeba video Parabéns - pro představu - lze zapnout anglické titulky (i když automatického překladu, takže ne úplně perfektní).
Stejně jako u nás jsou v oběhu plechovky a lahve Coca Coly perzonalizovány jmény, je tomu stejně i v Brazílii. Jen tam jmen v oběhu je několikanásobně více než u nás. Takže další z vtipných videí mířilo na to, že některá jména jsou lepší než jiná.
Coca Cola celkem rychle reagovala a jména zmíněná ve skeči na plechovky přidala.
A pak ekologické téma - indiánská populace v deštných pralesech. Přehrada Belo Monte se přes jejich protesty a protesty ekologických hnutí z celého světa staví a pravděpodobně to nikdo nezastaví. Ale indiáni to nevzdávají a protestují.
